Nejnovější člen zabijácké série, který vychází na PS3 a X360, se v letošní sezóně dostal do nepříliš příjemné situace. Je mnohými považován za generátor peněz, který se snaží vyždímat něco i ze starší generace, což není vůči Rogue zrovna férový přístup. Tento díl ve skutečnosti nabízí mnohem víc, než by se zprvu mohlo zdát. Ubisoft letos vsadil vše na Unity, které ale ve výsledku zrovna úspěšné nebylo, jak se budete moci brzy přesvědčit v připravované recenzi.

Ve zkratce, Unity se rozhodlo zpřetrhat některé vazby se svými předchůdci, Rogue dělá pravý opak a kořenů se drží a nepouští. Díky tomu boduje tam, kde jeho next-genový bratříček pokulhává. Zároveň je tomu ale i naopak, protože si zachoval pár starých chyb.  

Assassin's Creed Rogue nás opět přenáší do Nového světa. Již po třetí, počítáme-li jen hlavní tituly, se vracíme do Ameriky, abychom tuto kapitolu završili. Tentokrát je hlavním hrdinou Shay Patrick Cormac, mladý assassin, který však velmi radikálně změní po jistých Libanonských událostech své přesvědčení, bratrstvu ukáže záda a obrátí se k Templářům. Shayův příběh je popravdě velmi hluboký a doposud nejtemnější, protože sledujeme muže, jenž byl zrazen, ztratil svou víru, bojuje se svými démony a zároveň se účastní klíčových historických momentů.

Historie vrací úder. Po Black Flag, který se zaměřil na tématiku pirátů, a Unity, kde byla Velká francouzská revoluce spíše kulisou, se v Rogue historie zúčastníme mnohem více. Děj je zasazen do sedmileté války, kdy proti sobě stála francouzská a britská koruna. Samozřejmě bylo cílem získat co největší kus právě Ameriky. Díky tomu je Rogue kombinací sequelu pro čtvrtý díl a jakýmsi prequelem událostí dílu třetího. Můžete se těšit i na přítomnost několika důležitých postav z předchozích dílů, jako Haytham Kenway, Achilles Davenport, Adéwalé a další. 

Hratelnostně se Rogue od předchozího dílu nějak zvlášť neliší. Shay má k dispozici, stejně jako Edward, vlastní plavidlo jménem Morrigan, to je však o chlup mrštnější, takže se snáze proplete v úzkých soutěskách. Samozřejmě mimo vodní prostory severoatlantického oceánu se podíváme i do krásného údolí, jenž je charakteristický říčními toky a přírodou. Nakonec se vrátíme i do New Yorku, jenž je mnohem skromnějším městem než v Assassin's Creed III.

Naprostá většina ostatních aktivit je totožná s Black Flag. Lovení zvěře, výroba pomůcek, dobývání pevností, vylepšování lodě, to vše zůstalo. Dokonce i uživatelské rozhraní je vesměs totožné. Pár věcí i zmizelo, například potápění, což ale dává smysl, jelikož by v ledovém oceánu Shay akorát tak umrzl.

Objeví se i pár novinek, jako dobývání opevnění patřící asasínům. Princip je podobný jako loňské bitvy o námořní pevnost, asasíni ale disponují stejnými schopnostmi jako Shay, tedy se skrývají v seně, čekají za rohem na příležitost nebo útočí ze střech. Předejít se tomu dá pomocí Orlího pohledu, jenž je nově upraven do stylu pátracího kruhu z dřívějších dílů s multiplayerem. Menší zaváhání a nepozornost znamená konec. Do hry se tak dostává i jakýsi element plánování a vyhlížení potenciálních léček.

Shay nedisponuje vlastním sídlem, které lze vylepšit, za to však může pomáhat lidu. Renovace je tedy možná po celém městě, které je pod správou Templářů. Vrací se i minihra s flotilou, ta však není až tolik důležitá, takže není ani potřeba se s ní nějak výrazně zaobírat. Cormac dostane i pár zajímavých kousků do výbavy, jako vzduchová puška nebo granáty – s těmi může nepřátele uspat, rozzuřit nebo jich přímo pár zabít, což se velmi hodí. Loď Morrigan pak disponuje velmi efektivním rychlopalným dělem a možností nechat za sebou hořící olejovou skvrnu. Obměna vybavení lodi tak dává hře aspoň takový nový rozměr,

Aby vše neznělo tak ideálně, je tu i pár much, které na kráse nepřidávají. Přestože Rogue vypadá oproti Unity uceleněji, zkopírování funkčních prvků přineslo i pár neduhů. Mise v současnosti nejsou nijak zajímavé, protože se odehrávají v úplně stejném prostředí jako vloni a dočkáte se totožných úkolů, tedy hackování počítačů. Nulová změna je i v menu, které je úplně totožné, stejně tak popěvky námořníků. I soundtrack se spíše inspiroval, což je nesmírně znát na titulní písničce.

Asi tím největším problémem je ale jednoduchost, kdy se vrací extrémně snadný soubojový systém. Stačí tedy vykrýt jediného protivníka a následuje smršť zabíjení, protože stačí jen správně mačkat tlačítko pro útok a Shay zabíjí nepřátele instantně. Druhým problémem je extrémní krátkost. Série Assassin's Creed nabízela obvykle zhruba dvanáct až třináct sekvencí. Zde je jejich počet poloviční, tedy pouhých šest, což je nesmírně málo. Když se k tomu přičte fakt, že chybí i multiplayer, je Rogue opravdu takovou jednohubkou.

Assassin's Creed Rogue by se svým zpracováním dal velmi dobře přirovnat k Batman: Arkham Origins. Vzalo se vše funkční, nic moc se nepřidalo ani neupravilo, udělal se nový příběh a titul se vydal. Vzhledem k síle scénáře, který v sérii nemá obdoby a nabízí pohled z druhé strany mince, je velmi snadné přehlédnout, že jsme už toto všechno viděli před rokem v Black Flag. 

Verdikt

Assassin’s Creed: Rogue není závratnou novinkou, jakou se snaží být Unity, což je jeho největší výhoda, díky které pomyslný souboj vyhrává. Určitě si zaslouží své místo na poličce, protože se opravdu nejedná o datadisk.