České studio Fiolasoft není mezi vývojářskými studii úplnými nováčky. Na svém kontě už mají pár menších projektů, mezi nimiž vyčnívá zejména akční arkáda PacIn: Nermessova Pomsta. Blackhole je však první hrou, s jejíž kůží se studio nebojí jít na celosvětový trh. 27. února se dočkala vydání na Steamu a v létě 2015 jsou v plánu i porty pro PS Vitu, Playstation 3, Playstation 4 a Xbox One.

Zahraniční vyhlídky jsou přitom u hry tohoto typu poněkud zvláštní úhybkou. Ne však z hlediska hratelnosti, ke které se dostaneme později, ale konceptem, do nějž byla hra zaobalena. Blackhole byl totiž vytvořen za spolupráce s českými YouTube celebritami, a tak ve svém jádru cílí silně na tuzemské publikum. 

Tyto osobnosti ve hře obsadily své vlastní postavy, kterým dodaly hlasy a tím i jistou přidanou hodnotu, kterou ocení především znalí hráči/fanoušci. Otázkou tedy je, zda nejsou cizinci a Češi, kteří současný fenomén mladých YouTuberů nesledují, o něco ochuzeni. Naštěstí ne úplně. 

V Blackhole můžete očekávat tato jména: Ati, Selassie, NejFake, Martin Rota (Naprosto Retardovaný; Vědecké Kladivo; Ztráta Času, Lepší Než Pracovat,…), Smusa, Baty Alquawen, HouseCZ, Tomáš Kraucher a Martin Rudolf. 

Pokud jste ve jménech čirou náhodou zabloudili, nemusíte se vůbec bát, že by pro vás hra ztrácela zcela smysl. Sice si titul po této stránce nejspíš moc neužijete a nepochopíte některé narážky, ale to hlavní na vás stále čeká. Navíc je díky nim dabing poměrně kvalitní, chlapci (a dívka) se přecijen mezi mladými nestali tak oblíbenými pro nic za nic. Pokud by vám ale i přes to vadil, nabízí hra i anglické znění. 

Černá díra, motory stojí

Těmi hlavními přednostmi, které na vás Blackhole vychrlí jako první, jsou dialogy, scénář, hudba i grafika. To vše dosahuje nadstandardních kvalit. Zejména soundtrack je opravdu na světové úrovni, do zdejší atmosféry perfektně sedne a je dostatečně různorodý – někdy tajemný, někdy komický, jindy veselý. Dialogy odsýpají, vtipy nejsou kýčovité, častokrát vám vykouzlí úsměv na tváři a příběh skutečně zaujme. Grafický kabát nakonec vše spojuje ve velmi milou a sympatickou hříčku. 

Posádku lodi Endera, která má v roce 2121 uzavírat černé díry, tvoří tým lidí, vedle kterých i posádka Červeného Trpaslíka vypadá jako vzezření geniality. Těmto cvokům nasazuje korunu nosič kávy, alias hráč, který je pro jistotu tak němý (zřejmě proto, aby se hlasy nemísily s těmi známými), jako Kenny ze South Parku. Akorát umírat bude ještě častěji (to nám věřte). 

S posádkou se však velice rychle rozloučíte, když vaše loď vletí do horizontu událostí a ztroskotá na nejbližší "planetě", Entitě. Budete ponecháni napospas jen umělé inteligenci Auriel (Baty Alquawen), která vůbec není nadšená, že jedinou nadějí na záchranu jste právě vy. City jsou ovšem vzájemné – i ona leze poměrně na nervy.

Možná je to dáno i tím, že po většinu hry vás bude doprovázet pouze její maličkost (zbytek vaší party budete potkávat až s postupem příběhu), což se velice rychle oposlouchá. Navíc si její postava neodpouští drzé připomínky v těch nejméně vhodných chvílích. 

Vaším úkolem tedy bude dát loď Endera opět do kupy, a to za pomoci sesbírání tzv. selfburnů, což nebude jednoduchý úkol. Místo, na kterém jste přistáli, má totiž velmi zvláštní gravitaci. Právě ta je klíčovým prvkem v hratelnosti a dodává této plošinovce patřičnou originalitu. V konkrétních místech můžete gravitaci přepnout do jiného směru, a tím si tak zpřístupnit jinak nedostupná místa.

Odpustky se nepečou

Blackhole funguje nejlépe v prvních úrovních, kdy je zapotřebí se nad spletitou úrovní pouze logicky zamyslet a tím vše vyřešit. S přibývající náročností se však poněkud mění styl hry. Těžko říct, zda k horšímu či lepšímu, záleží spíš na hráči. Logiku postupně vystřídají reflexy, až se z ní stanou pouze zběsilé metody pokus-omyl.

Zatímco některé úrovně lze promyslet, většina z nich lpí na správně načasovaných skocích, z konkrétního milimetru v jednu danou milisekundu při zmáčknutí jedné klávesy ve správný čas. Ze všemožných snah o logický postup se tak rázem stává souboj s mechanikami, které by se daly připodobnit k exploitům.

Úrovně jsou navrženy sice do posledního detailu, ale hráčova znalost hry je tu jaksi opomenuta a neosvětlena, a tak je potřeba se spolehnout pouze na nespočetné množství marných pokusů, dokud se nějaké řešení čirou náhodou neobjeví. Občas se zadaří na nějaký postup přijít, občas ale ne. Některé mechaniky jsou totiž tak skryty a nevysvětleny, že je téměř nemožné na ně přijít v nějakém rozumném čase. 

Na druhou stranu hra ale funguje jako dobré lákadlo na let’s play videa, která vám v těch nejkritičtějších situacích mohou pomoci. Bohužel je sledovat cizí utrpení s cizím vzteklým komentářem větší radost, než samotnou hru hrát. Navíc ušetříte za rozmlácené klávesnice. Blackhole ve svých slabších chvilkách nedokáže udržet pozornost hráče tak dlouho, aby stálo za to se vůbec dál snažit. V krátkosti se dá říct, že Blackhole je skvělá hra, kterou ale není radost hrát.

Dokonce se hra prezentuje svojí hardcore obtížností v samotném intru. Takový pojem si už dnes málokterý hráč dokáže představit v akci, ale zajisté se jedna o jednu nejméně odpouštivých her, které tu za poslední roky byly. Tento styl reflexní plošinovky si jistě své příznivce se sklony k masochismu najde, ale všichni ostatní by měli opravdu silně zvážit, co jejich nervy snesou. 

Verdikt

Blackhole je hra s velmi citlivou a úzkou cílovkou. Sama si tak kope jámu, ale své publikum jistě nadchne. Pokud nejste hardcore hráč nebo alespoň fanoušek českých YouTuberů, ohlédněte se raději jinde. 

PS: Při recenzování této hry byla poškozena jen jedna klávesnice, opakovaně.