Vskutku zapeklitá otázka. Nový díl rozhodně přináší to, na co jsou fanoušci série zvyklí, tedy ujeté postavy, černý humor, komiksovou grafiku. Je tu ovšem celkem patrné, že se nejedná o práci Gearboxu. Ne sice natolik, aby se znalci cítili ukřivdění a šli hrát jiný titul, ale po malých dávkách se postupně dostavuje pocit, že to není ono. Ale popořadě…

Borderlands: The Pre-Sequel je zasazen mezi první a druhý díl, tedy se jedná o jakýsi příběhový most. Sledujeme Handsome Jacka v době, kdy ještě nebyl tak báječný záporák, jakého známé z druhého dílu. I proto není v názvu trojka, ale označení pro „předpokračování“. I zde je však Jack nehratelná postava (tato absence je částečně dohnána v pozdějším DLC, které mezi hratelné postavy přidává Jackova dvojníka).

Ty od základku hratelné postavy představují Wilhelm (Enforcer), Athena (Gladiator), Nisha (Lawbringer) a čtveřici uzavírající kovový, ukecaný, jednokolečkový maniak. Ano, mluvíme o robůtkovi CL4P-TP, známém také pod jménem Clap-Trap, v tomto díle ovšem jako Frag-Trap. Všechny postavy můžete znát z předchozích dílů. Wilhelm byl boss ve dvojce, Athena se objevila v DLC The Secret Armory of General Knoxx, Nisha byla šerifka městečka Lynchwood a Clap-Trapa… snad netřeba představovat.

Jejich schopnosti jsou samozřejmě, v duchu předchozích dílů, různé. Wilhelm má své dva vlky, kdy jeden útočí a druhý doplňuje štíty, Nisha za pomocí showdownu zlepšuje účinnost a rychlost svých dvou zbraní, Athenin štít pohlcuje zranění, jenž uvolní následným hozením (inspirace u Kapitána Ameriky?) a Clap-Trap má funkci VaultHunter.exe, která podle dané situace vybere ze schopností kolegů tu „nejvhodnější“. Tato schopnost dává hře značnou porci zábavy, ale v singleplayeru je velice omezující, jelikož celá stojí na kooperaci s ostatními postavami.

Náplň hry se nijak výrazně nezměnila. Pořád se běháte po rozlehlých mapách (případně jezdí), zabíjíte nespočet nepřátel, sbíráte kvadriliony zbraní, vyděláváte co největší množství peněz a rozdělujete zkušenostní body do stromu schopností. Po chvíli se však dostaví stereotyp. Úkoly se opakují, NPC postavy nejsou až tak zábavné, z počátku není k dispozici vozidlo (tedy je nutné každý kout přebíhat) a celkově je vše takové nemastné neslané. Možná se tvůrci až příliš snažili neměnit koncept druhého dílu, který byl tak dobře hodnocený.

Pár novinek se tu ale najde. Jako první můžeme zmínit vzduchové kapsle. Pre-Sequel se totiž odehrává na měsíci planety Pandora, kde není atmosféra, a je tedy nutné si hlídat stav kyslíku. Ten neubývá nijak extrémně, takže si jeho ukazatele většinou hráči všimnou až ve chvíli, kdy začnou ztrácet zdraví. Tento prvek je ale spíš otravný než zábavný. Že by to zachránila snížená gravitace? Ani ta není všemocná. Je sice fajn, že se dá vyskočit výš, dál a létání s ní je sranda, ale že by to přinášelo nějaké výrazné změny do hry? Kdepak.

Předposlední novinkou, za to asi nejvíce povedenou, je Grinder. Ten zajišťuje přísun kvalitnějších zbraní. Stačí do něj hodit tři kousky určité kvality a získáte zbraň kvality o třídu vyšší. Poslední (a asi i nejmenší) novinka je nová třída laserových zbraní. Nic závratného, ale potěší.

Prostředí měsíce Elpis nějak zvlášť neoslní. Všude se střídá láva a skály, což se velice rychle okouká, přestože první dojem je skvělý. Cestování skrze cestičky v lávě je ale za trest – dost často se totiž cesta rozděluje a mapa ukazuje jen již navštívená místa, budete se tedy velmi často vracet. Ani přeskakování propastí buginou moc neoslní, protože skoky je nutné přesně vyměřovat. Cena za neúspěch je ztráta peněz a opakování jízdy. Občas několikrát. Nafukování obtížnosti končící frustrací v plné kráse.

Grafické zpracování se samozřejmě neliší, takže se opět můžeme těšit na komiksové zobrazení dospělé akce, které je pro tuto sérii tak specifické. Velmi hezky je zpracovaná hudba, která se mění podle situace na obrazovce. Je-li klid, i hudba je velice příjemná, dalo by se říci, že až relaxační. Při akci naopak stupňuje a skvěle vhání adrenalin do žil. 

Verdikt

Borderlands: The Pre-Sequel nejsou špatnou hrou. Bohužel se ale jedná potřetí o to samé v bleděmodrém. Fanoušky rozhodně potěší rozšíření příběhu, nováčkům ale doporučujeme sáhnout po značně lepším druhém díle.