V každé správné pohádce by mělo být kouzelné království, nepředvídatelná dobrodružství, pořádný záporák a samozřejmě hrdina, do kterého byste zprvu vůbec neřekli, že zajistí happy end, no a pochopitelně nesmíme zapomenout na plno příběh doprovázejících ručně malovaných obrázků. Všechno tohle najdete i v Child of Light, ale ač se zdá, že veškeré kousky skládačky jsou na místě, celkový obraz působí nakonec trochu jiným dojmem. 

Ale začněme tím, co je správně. V úvodu jsme označili hru za božsky vypadající a s rukou na srdci vám můžeme říct, že jsme to mysleli vážně. Svět i postavy kolem vás vypadají jako vystřihnuté z pohádkové knížky, jste obklopeni miliony malých detailů, které činí celkový efekt fantastickým, animace jsou plynulé a postrádají kostrbatost, a to vše díky enginu UbiArt Framework, který Ubisoft mimo jiné použil u nových Raymanů a pošlape na něm třeba nadcházející prvoválečná adventura Valiant Hearts: The Great War.

Za devataro horami a lesy

Přirozeně nesmíme vynechat ani soundtrack, který si může se špičkovými kvalitami vizuálů podat ruce. Hudba je med pro uši, ať už se pohybujete po herním světě nebo bojujete. Dala by se nazvat až pohádkově krásnou.

S politováním ale musíme říct, že valná většina pozitiv leží v obalu, kdežto zbytek se na žebříčku pohybuje spíše v průměru. Příběh je docela obyčejný – hrajete za Auroru, princeznu nechtěně transportovanou do jiného světa, který je čirou náhodou pod krutovládou zlé královny temnoty, a vy jste vyvoleni královnou světla, abyste ji sesadili z trůnu. Zde se tedy žádné zázraky nedějí.

Co scénář však činí zajímavým, je sepsání všech dialogů v rýmech, což je roztomilé, ale později bohužel zjistíte, že tyto básnické prvky poutají do řetězů vývoj charakterů, a tak za sebou hra zanechává několik slibně vypadajících postav s nenaplněným potenciálem. Další věcí je, že díky všudypřítomnému rýmování se vám při čtení pořádně zamotá hlava. 

Dabing uslyšíte v cutscénách, ale potom už nikde jinde. Text mimo dialogy se občas objeví při přechodu nějaké části úrovně. Problém spočívá v tom, že nemáte šanci odhadnout, kdy to bude, a pokud zrovna budete obdivovat cosi v pozadí (což se bude stávat běžně, protože je třeba znova zdůraznit, že grafika je vážně úchvatná), tak máte pech a text vám unikne.

Z prvních pár chvilek chytíte dojem, že Child of Light bude klasická plošinovka, hned poté vám ale hra dá možnost létat bez omezení, a tak se budete držet při zemi jen ve chvílích, kdy musíte vyřešit nějaký puzzle, který jste už pravděpodobně stokrát viděli.

Ztracená princezna

Konec tancování kolem horké kaše, přejdeme na hlavní chod – souboje. Inspirace japonským Final Fantasy je i přes opředení několika vlastními nápady patrná. Koncept je jednoduchý, v dolní části obrazovky máte pruh rozdělený do dvou fází – čekání a aktu. Na onom pruhu jsou vyobrazeny portréty všech účastníků potyčky, takže víte, kdo kdy bude útočit či čekat.

Jakmile jeden z vašich dvou charakterů (k dispozici je jich více, ale na bitevním poli máte povoleny jen dva) dosáhne fáze aktu, má možnost si vybrat, co bude dělat. Každá schopnost trvá určitý čas, a pokud tedy máte před nepřítelem náskok a vyberete abilitu, která je dlouhá na vykonání, váš oponent může zvolit schopnost rychlejší, předběhnout vás a vyvolat svoji akci dřív, čímž tu vaši dokáže přerušit a posunout daleko za fázi aktu.

Do jinak fixního mixu je vhozeno trochu interakce v podobě světlušky, jež vás provádí již od začátku hry. Tu je možno ovládat přímo v boji a s její pomocí oslepovat nepřátele, čímž je zpomalíte. Její energie ovšem není nekonečná a po určité době se musí opět nabít.

Setkání s nepřítelem může probíhat ve dvou scénářích, buď vy překvapíte jeho, nebo on vás. V prvním případě máte možnost zaútočit mnohem dříve než on, v druhém naopak. Ovšem postava vyobrazená na mapě reprezentuje jen jednoho z až tří soupeřů, se kterými budete skutečně bojovat, takže vlastně nikdy nevíte, do čeho se pouštíte.

Každá postava, kterou v průběhu hraní potkáte, má jiné schopnosti, výhody a nevýhody. To sice zní nesmírně takticky, až by se člověk těšil na průběžné vyměňování hrdinů za jiné, k lepšímu přizpůsobení situace, jenomže skutečnost je jinde. Nic takového není značnou část hry vůbec třeba. Až ke konci budete mít teprve důvod své charaktery vyměňovat a začít přemýšlet. Do té doby je to sice lehce taktický, avšak stále pouhý mlýnek na maso. Až jsme si občas hluboce povzdechli, když nás čekal další souboj, což vzhledem k hlavní náplni není úplně ideální. Jedině bitvy s bossy jsme si opravdu užili, přestože se jednalo spíše o ty z druhé poloviny titulu.

A žili šťastně...

Dále tu máme samotný prvek RPG – postupné vylepšování postavy pomocí unikátního zkušenostního stromu, kterým oplývá každý charakter. Podobně jako ve Far Cry 3, se jedná o rozsáhlý strom, ale jeho jednotlivé skilly jsou povětšinou nezajímavé. Jedno políčko zvýší obranu, druhé útok, třetí zase životy a některá přidají novou schopnost.

Ve hře také můžete najít vzácné kameny, které lze umístit do pozice své zbraně, obrany, nebo kouzel. Můžete je také vyrábět pomocí kombinování jednotlivých kamenů k vytvoření jiného. Tyhle šutříky vám zajistí běžné bonusy, například planoucí zbraň, obranu proti vodě apod. Systém je to pěkný, ale když nevíte, jaké nepřátele budete vlastně potkávat, jde z hlediska taktiky o sázku do loterie.

Ač to může znít, že jsme v mluvili dlouho negativně, faktem zůstává, že se jedná o titul dost výstřední, zajímavý a vůbec nabízející něco, čím většina dnes produkovaných AAA záležitostí nedisponuje. Jak už bylo řečeno, kvalita v druhé polovině značně stoupne, a už jenom pro těch posledních pár hodin, které jsme si skutečně užili, stojí za to ji mít. Child of Light je ukázka, jak hry mohou vypadat s dostatkem lásky a péče. 

Verdikt

Ze začátku budete okouzleni, z prostředka zklamáni a z konce nadšeni. Jedná se o dvanáctihodinovou zkušenost, jejíž opravdové kvality vyplynou až později, ale rozhodně
se na ně vyplatí počkat.