Ví, co dělá který sval, jak pracují orgány, jak dochází k trvalé deformaci, co se stane s tkání po kontaktu s různým prostředím, jak se léčí choroby a jak rostou kosti. Ale největší záhadou pro ni zůstává To. To dodá sílu, aby se mohli konat věci, které jindy nejdou. To napoví, co je dobře a co špatně. To stojí za rozhodnutím se obětovat pro záchranu druhých. Právě To dává člověku sílu se rozhodnout v těžkých situacích. To dělá z pouhého organismu člověka a ti, co Tomu naslouchají, jsou hrdinové.

Vnitřní hlas říká i Prophetovi, co by si měl počít s jednotkami CELL, které zpustošily jeho domov, New York, a které z něj vytvořily zelení zarostlý a ruinami posázený hřbitov někdejší civilizace. Co udělá? Zachová se jako pravý hrdina? Pomůže lidstvu přežít? Na tuto otázku recenze neodpoví, ale určitě ukáže, zda Crysis 3 stojí za útratu.

Mladý, zkušený, ale naivní

Po rovných čtyřech dílech přichází regulérní třetí pokračování (ne, nejedná se o chybu tisku) next-gen akce, která započala svou videoherní kariéru v roce 2007. Tehdy počátek série sklidil ohromné ovace za svůj přínos jak do žánru FPS, tak i do celého herního průmyslu. Crysis udal nový standard v rámci vývoje vizualizace herního prostředí. Navíc přinášel atraktivní prostředí, unikátní herní mechaniky a volný pohyb v rámci levelů.

Hlavní hrdina Prophet se následně vrací do New Yorku. Mnoho věcí se však ve hře změnilo a bohužel s postupem času začaly nedostatky vyplouvat na povrch a grafika nedokázala ututlat mizernou umělou inteligenci, klišovitý příběh a brutální hardwarové nároky. Jak se s neduhy vývojáři potýkají po dlouhých šesti letech?

New York opět v nebezpečí

Mezi druhým a třetí dílem si Prophet dává slušného šlofíka. Dopadly ho jednotky CELL a drží jej pod zámkem v cele, se kterou si ani nanooblek třetí generace neporadí. Mezitím si zlomyslná korporace přivlastnila zásluhy za vysvobození New Yorku od Cephů a vytvořila z velkoměsta jednu obrovskou elektrárnu, díky které se stala světovým monopolem v rámci energetiky. Nicméně neví, s čím si zahrává... navíc maníka v exoskeletonu pořádně naštvala.

Po Prorokově probuzení se však ukazuje, že CELL představuje v porovnání s mimozemšťany jen nepatrné pískle. Vetřelci zničeni nebyli a chystají se srovnat se zemí nejenom Velké jablko, ale i celý svět, a jediný, kdo o tom ví, je právě hlavní hrdina. Kdo by ale věřil zmutovanému šílenci v nanoobleku, jehož osobnost tvoří schránka zahynulého vojáka Laurence Barnese a jehož mysl ovládla polomrtvého Alcatraze? I jeho parťák Psycho už ani neví, s kým si vlastně povídá – s Cephem, strojem nebo člověkem?

Námět příběhu se utápí v tuctovosti a neoriginalitě, ale jeho zpracování a filmařská práce vše vynahrazují. Ve výsledku se totiž děj příjemně vstřebává skrze dobře postavené a emocionálně nabité dialogy, které podporují odkazy na původní díly série (hlavně první). Výkony herců taktéž zvedají kvalitu vyprávění. Nechybí ani Sykesův nezaměnitelný drzý britský humor.

Už nejde jen o nanooblek

Z dřívějších časů si hráči pamatují, že se příběh ryze soustředil na unikátní technologii nanoobleku, na které vyrostlo celé univerzum. I nyní na něm stojí celý scénář, a dokonce více než kdy jindy. Ve trojce také dostává děj vrcholící grády, kde se vysvětlují skalní prvky, které sérii doprovází již od počátku a které se zdály být naprosto nepochopitelné a zanedbatelné – mimozemšťané, nanosuit, Prorok, CELL, Lingsham... Vyplatí se mít uši nastražené, protože propojení souvislostí z Crysis, Crysis Warhead, Crysis 2 a Crysis 3 stojí skutečně za to.

Vývojáři už ale pochopili i to, že nemohou nechat na jednom, byť dobrém, základu vystavět celé jádro. Nyní se do dějství připlétají i vedlejší linky. Největší z nich představuje Psychova nesmířitelnost z odebrání nanoobleku, kterou mění v nenávist vůči všem ostatním a jak se již vypovědělo – herní doba prorostla spoustou odkazů na minulost.

Lov začíná

V základu gameplay zůstává věrný druhému dílu. Nanooblek se již přepíná pouze dvěma módy: zbroj a neviditelnost. Nicméně pro vylepšení již neslouží sbírání mimozemské DNA, ale hledání kufříků. Navíc lze modifikace volně kombinovat a ukládat je do předvoleb, čímž se ještě zvýší efektivita v poli. Narostl zbraňový arzenál, který čítá již slušný počet kousků. Krom toho Prophet může na své paže dočasně přimontovat mimozemské zbraně, které mnohdy působí nepoměrně větší škody. Nanooblek taktéž propůjčuje svému nositeli možnost hackovat počítačové systémy a stroje.

Hlavnímu hrdinovi se od počátku dostává možnost využívat speciálně vytvořeného kompozitního luku. Díky němu zůstává dotyčný i po výstřelu stále ve stavu neviditelnosti. Následně lze upravovat sílu nátahu a měnit nástavce na šípu. Luk přináší do hry nový prvek, který oživý hratelnost a přidá hráči nové možnosti postupu misemi. To však neznamená, že se musí omezit jen na něj. Volbě se meze nekladou.

Šlo by to tudy, tudy i tudy

Do Crysis 3 se opět vrací sandboxová džungle, která poskytuje nelineární postup koridorem. Pochválit se musí i fakt, že se nelineární koridory pravidelně střídají s naprosto volným prostranstvím, tak jako na ostrově Lingsham. Druhý díl taktéž disponoval volností, ale jen v rámci ulic. Dalo by se tedy říci, že díky game-designu tomu nemohlo být jinak (pro ty věčné hnidopichy).

Navíc nepředstavuje problém kdykoliv změnit taktiku bez jakékoliv penalizace ze strany hry – tomu se říká skutečná volnost. K tomu se do hratelnosti konečně zapojuje i vertikální pohyb. Ten Alcatrazem slibovaný nabývá pravého smyslu až zde. Lezení, šplhání a skákání na vyšší místa propůjčuje v danou situaci nové strategické možnosti útoku.

Sečtělí emzáci

Od dob prvního dílu se výrazně zapracovalo na umělé inteligenci. Právě zde si konečně člověk pomyslí, že nebojuje s hromadou přesně definovaných skriptů, které se vykonají po každém průchodu triggeru naprosto stejně. Oba typy nepřátel (lidé, vetřelci) se přirozeně učí a vyhodnocují následující konání na základě hráčovy interakce.

To znamená, že když někdo sejme nepřítelova kámoše, ze kterého následně trčí šíp, tak to dotyčný neponechá náhodě a zburcuje polovinu armády v dómu. Také se nestává, že by někdo vbíhal jen tak do dráhy kulek hráče. AI se chová systematicky a při prozkoumávání prostoru hojně využívá překážek ke krytí.

Pokud vědí, že proti obrněnci v nanoobleku nic nezmohou, stáhnou se ke střílnám nebo silnějším jednotkám. Mimozemšťané zase využívají své lepší fyzické stavby a hbitosti, a proto útočí na blízkou vzdálenost, kde působí obrovské škody. S těmito oponenty je skutečně radost hrát.

Grafika na vrcholu dokonalosti

Série se od svého vzniku pyšní pravděpodobně nejlepším grafickým zpracováním v celé videoherní historii. Crysis 3 pokračuje v této zajeté tradici a to ve velkém stylu. Textury vysokého rozlišení, pokročilé dynamické osvětlení, hardwarová teselace, čočkové efekty a ostatní srandy jednoduše utvrzují hráče o tom, že má tu čest s nejlépe vypadající hrou současnosti - nepřeháníme.

Daň skvělé vizualizace si titul vybral právě na hardwarové náročnosti. Za předpokladu maximálních nastavení se dílo nespokojí s jednočipovými kartami a čtyřjádrovými procesory pod třemi gigahertzy. Když však člověk oželí pár efektů a polygonů, pak se framerate dostane na únosnou hranici i na průměrných sestavách. Třetí díl sci-fi střílečky vypadá však famózně na všechna nastavení. Jednou větou k fyzice: Simulátor dřevorubce z Crysis se už nikdy konat nebude.

Jde to i bez Hanse

Parádně nazvučené prostředí dodává pocit reality. Aby se zvuky zdály uvěřitelné, musí se co nejvíce shodovat s realitou, ale zároveň i podléhat fyzikálním zákonům. Ještě že CryEngine 3 programátoři vytvářeli s láskou a něhou, protože do něj zakomponovali mocný audio engine, který umožňuje kvalitní aplikaci různých fyzikálních vlastností, které souvisí s odrazem, šířením a slábnutím zvukových vln. Nechť hráči věří, že i nepřátelé ví, jak zvuk pracuje.

Soundtrack už bohužel nepochází z produkce legendy hudebního průmyslu Hanse Zimmera, ale to vůbec nevadí. Militaristicky laděné Crysis 2 čerpalo z izolované a poměrně vážné (upjaté) hudby. Díky rozpadlému New Yorku a džungli tyto aspekty v Crysis 3 odpadají a hlavní slovo dostávají agresivní a divoké skladby, které se poslouchají neméně dobře, jako ty od Hanse.

Konečně i pořádný multiplayer

Pro CryTek tvořil zásadním pilířem všech jejich výtvorů singleplayer. Bitvy pro více hráčů autoři implementovali jen jako doprovodné produkty. Multiplayer Crysis však zahalovalo jakési mystické kouzlo. V rámci datadisku Warhead Němci vytvořili exkluzivní Crysis Wars – samostatný multiplayerový titul. Zábavnost by se dala rovnat s Battlefieldem nebo Call of Duty, ale hráči asi nikdy nic dobrého neocení.

Po rozporuplné dvojice přichází odladěná hra více uživatelů, přináší spoustu módů a map. Navíc poskytuje veškeré možnosti, jako v případě řečených magnátů a velmistrů v odvětví. Zábavou nešetří a nutno uznat, že jej opět nadnáší kouzlo minulosti, které říká, že tento multiplayer má v sobě přidanou hodnotu.

Verdikt

Od Crysis 3 si hráči hodně slibovali. Možná trojka nepatří mezi nejlepší hry, ale rozhodně se může řadit mezi jedny z nejlepších FPS. Akcí a emocemi nabité vyprávění příběhu, nelineární postup misemi, propracovaná umělá inteligence, zábavný multiplayer, krásná hudba a božská grafika – to je charakteristika titulu.