Když pánové z From Software oznamovali druhý díl Dark Souls, padlo z jejich úst, že se bude jednat o přístupnější díl. Díky tomu se zvedla vlna nevole. Fanoušky totiž přepadl strach, že hra bude zjednodušená, větší důraz na online a kooperaci odstraní strach ze smrti a celkově se bude jednat o mnohem méně hardcore titul.

Není tomu tak. Přístupnější totiž znamená, že úvod hry je zpracován jako několik jednotlivých instancí, které pomocí kamenných patníků vysvětlují jednotlivé pohyby, schopnosti a vlastnosti na menším počtu nepřátel. Kdo nechce, nemusí nic řešit a běží dál, vstříc nemilosrdnému světu, ale už kvůli duším (a připomenutí si, jak celá věc vlastně funguje) se vyplatí tutorial projít.

Návrat vládnoucího

Pokud jste tedy otřeli studený pot z čela, pojďme se na Dark Souls II podívat z blízka. Navrací se totiž původní surová hratelnost, která srazí naivní i lehkomyslné dobrodruhy, jenž se do herního světa odváží vstoupit. Opět se totiž jedná o akční RPG s otevřeným světem, kde je jakákoliv nepozornost a lehkovážnost trestána smrtí nebo téměř fatálním zraněním. Jakýkoliv nepřítel totiž může zabít hráčovu postavu stejně elegantně, jako právě je v jiných hrách zabíjí nabušený a téměř nesmrtelný hrdina.

Kouzlo Dark Souls II (nebo jakékoliv hry z této série) dlí v abnormální náročnosti na odpovědnost. Souboje jsou těžké, pasti skryté a pravidla krutá a jakékoliv selhání padá na hráčovu hlavu. Je nutné plánovat, postupovat obezřetně, neútočit bezhlavě, zkrátka je nutné naučit se trpělivosti.

Znáte-li předchůdce, mnoho rozdílů nenajdete. Ze zabitých nepřátel hráč těží duše, které slouží jako platidlo, a zároveň jako prostředek k získání další úrovně. Je tedy nutné promýšlet, za co a hlavně kdy nasbírané duše utratit. Nepřátelé se při návštěvě checkpointu, jenž jsou opět tvořeny ohništi, respawnují, po smrti se postava stává nemrtvou. Klasické Dark Souls, jak ho známe.

Malé velké změny

Najdou se však i změny, které nejsou malé. První a velmi podstatnou je nahrazení humanity předmětem zvaným Human Effigy. Vaše postava stane lidskou, k dispozici je větší interakce s jinými hráči a zdraví se plně obnoví. Je zároveň nesmírně vzácný, proto je nutné s ním šetřit na stavy nouze. Pokud totiž hráč umírá neustále, je mu v zombifikovaném stavu postupně snižováno maximální zdraví až na polovinu. Human Effigy tento fakt zvrátí, ale jeho účinky nejsou nekonečné. Nakonec totiž stejně umřete. Opakovaně.

Další podstatnou změnou je fungování léčivých prostředků. Zůstávají tradiční Estus Flask, které se obnovují při použití ohniště, přibyly ale léčivé kameny. Ty zdraví doplňují pomaleji, delší dobu a na rozdíl od Estusů nezastavují postavu při používání. Jejich počet se však neobnovuje, je tedy nutné, stejně jako vše, používat je s rozumem.

Pokud se snad těšíte, že si najdete slabé nepřátele a na nich si následně opakovaným zabíjením nastřádáte duše, zklameme vás. Hra totiž pozná, že je na hráče určitý typ protivníků „slabý“ a přestane je do hry přidávat. Maličkosti v podobě levelování u postavy, nikoliv u ohniště, možnosti rychlocestování mezi odemčenými ohništi a zavedením domovské vesnice Majula, jsou spíše kosmetickými změnami.

Sdílejme své utrpení

Možnost multiplayeru je v nejnovějším díle volbou hráče. Pokud se na něj někdo necítí, online složku jednoduše vypne a je vystaráno. V opačném případě se však může hráč těšit ze vzkazů, které jsou jednou nesmírně nápomocné, jindy zákeřnější než hra samotná; sledováním posledních chvil před smrtí jiných dobrodruhů či z invazí červený fantomů, kteří se snaží vašeho avatara poslat pod drn. Že jste museli být dříve v lidské podobě? Kdeže, na to se tentokrát nehraje.

Multiplayerovou složku navíc oživuje možnost Víry - Covenant. Ta totiž přidává zajímavé „perky“. Například Way of the Blue je ochranářská víra, která má napadeným přivolat jiného hráče, jako ochránce. Rat King naopak zvyšuje šance, že bude hráč napaden, je tedy ideální pro zákeřňáky, kteří rádi lákají své oběti do pastí. Brotherhood of Blood je ideální pro ofenzivní hráče, kteří často napadají jiné a Bell Keeper pak stráží v určité oblasti. Jak přesně ovšem covenanty fungují, jsme nezjistili. Během hraní měli ostatní hráči nejspíš pauzu.

Zpracování po spartánsku

Zpracování Dark Souls II je zajímavý oříšek. Graficky je hra oproti předchůdci vylepšená a framerate podstatně stabilnější, nejedná se však o kdovíjaký skvost, který by dokázal oslňovat. Přesto má grafika své kouzlo, je líbivá, ale v otevřenějších exteriérech jsou vidět nedostatky, jako například rozmazané textury.

Design je mnohem méně temný a depresivní, což ale není vyloženě špatně. Jedná se o zajímavou změnu, která dodává celkové atmosféře příjemný nádech. Snad jen bossové nejsou tak ujetí a bizarní, což jsme u prvních Dark Souls považovali za jasné plus.

Verdikt

Dark Souls II je opět skvělým požitkem, který můžeme směle doporučit. Nelze se ale zbavit dojmu, že jako celek hra působí jako jeden obrovský datadisk a ne jako plnohodnotné pokračování.