Rytíři na bílém koni, charisma až na půdu, chrabří nebojsové, nesmrtelní žoldáci, svůdníci bez vad a ocelové nervy. Tak by se dal charakterizovat klišé hrdina každého druhého RPG, které herní scéna kdy vyprodukovala. I ty nejskvělejší tituly ve svém čele mnohdy drží nadpozemského hrdinu, který v očích hráče nemá žádné vady.

Darkest Dungeon se nebojí tyto světla reflektorů zhasnout a ukázat tu temnou stránku hrdinství. Smrt je zde na každodenním pořádku, přestože se nejedná o tak markantní mechaniku hry, jako tomu je kupříkladu v Rogue Legacy. Jen se ji zkrátka nevyhnete, žádné pokusy zde nemáte a záchytný bod je pouze pohádka na dobrou noc.

Základní princip hry je přitom vcelku jednoduchý. Poskládat družinu hrdinů, vyslat je do podzemí a posbírat vše, co stojí v cestě. V těchto třech základních krocích se však mísí drobnosti, činící ze hry hardcore záležitost, která každou hodinu donutí k jejímu rozhořčenému vypnutí, ale každou druhou hodinu k opětovnému spuštění. 

Buchty a louče do ranečku

Darkest Dungeon přitom střídá pouze dvě lokace. V jednu chvíli se připravujete na svou výpravu ve statickém městě s uživatelským rozhraním plného tabulek, a ve chvíli druhé putujete v podobně statickém podzemí vstříc temnotě a hnusným potvorám. 

K vybudování závislosti však stačí takto málo, v jednoduchosti je síla. Složitosti se ukrývají až v takové hloubi, kam se hráč rozhodne ponořit. Hranice se zde nekladou a hra vždy nabídne o něco složitější promýšlení a taktizování, než na jaké je hráč připraven. Ti oddechovější se však nemusejí bát, náročnější mechaniky lze povypínat v nastavení – z vlastního zájmu však doporučujeme vše zanechat v původním stavu.

Bordel ve vlastních řadách

Hrdinové (lze-li je tak nazývat) mají své dobré i špatné vlastnosti, které se postupem hry násobí, sčítají nebo nahrazují. Každý střet na ně má negativní či pozitivní dopad, který se promítá do života všech členů družiny. Není tedy problém, aby se některý hrdina při delším pobytu mimo civilizaci dočista zbláznil a podřezal si žíly nebo dostal infarkt. V lepším případě se stal pouze paranoidním, sarkastickým či naprosto arogantním.

Ruku v ruce se špatnými povahovými rysy sbírají postavy i ty kladné dovednosti. Imunitu vůči některým příznakům, lepší zranění proti určitým frakcím, kuráž, neoblomnost a další. Stejně tak na ně mají kladný efekt některé příznivé situace na bojišti. Kritický zásah, smrtící údery, vyléčení zranění apod.

Při skládání družiny si tedy časem musíte dávat pozor na to, abyste nejen splňovali správná kritéria ve volbě doplňujících se schopností hrdinů, ale také, aby se mezi sebou navzájem snesli povahově. Nemůže na bojišti nastat nic horšího, než že se postavy navzájem ponižují, urážejí, odmítají spolupracovat, ba dokonce tlačí své druhy do rány cizímu ostří.

V soubojích je navíc poznat každé kolo, které nevyjde podle plánu, jak už to tak u tahových her bývá zvykem. Každé zaváhání může nakonec stát život jednoho či více členů družiny. A smrt zde není jen tak ledajakou obrazovkou s možností opakování. Smrt je zkrátka definitivní, nelze se vrátit ani o pár minut nazpět. Jediný postup hrou je vpřed, přes mrtvoly vašich kamarádů, jejichž jména ani nestojí za zapamatování. Naštěstí se vždycky v putyce najde nějaký blázen, který jejich místo rád nahradí.

Čtyři z tanku a pes

Taktizování v soubojích je definováno celou řadou faktorů. Jednak výběrem čtyřčlenné družiny, ve které máte na výběr až ze 14ti tříd hrdinů. Každá třída disponuje přirozeně různými schopnostmi. Ty se ale mění nejen na základě velmi limitovaného výběru, ale také v důsledku pozice, do které hrdinu přiřadíte. Útoky na blízko v posledních řadách nemají žádný efekt, stejně tak léčitelé tváří v tvář protivníkovi nezafačují ani tkaničku.

Na první pohled snadná řešení však ve víru boje mohou představovat ohromnou překážku, zvlášť když se družina navzájem není schopná dohodnout a někdo se kvůli blbé náladě rozhodne prokrastinovat v zadních řadách. Nemluvě o přepadení ze zálohy, které celou partu dočista rozhodí a první tah nahradí škatulata ve snaze vrátit hrdiny na jejich správné pozice.

Zásadní věcí na Darkest Dungeon jsou právě detaily. Žádná mechanika zde není navíc, vše spolu přímo souvisí a navzájem se doplňuje, v dobrém i špatném světle. Dalo by se až tvrdit, že pokud se některá část hry zdá hráči zbytečná, tak se pod ní jen ukrývá něco zatím neodhaleného.

Definice masochismu

První chvíle v Darkest Dungeon mohou být trochu frustrující. Prakticky žádné úvodní úkoly, které by hráče se hrou podrobněji seznámily, titul neobsahuje. Naštěstí jsou tabulky velmi přehledné a po několikátém zopakování metody pokus-omyl se s hrou dá velmi dobře sžít.

Úmrtím hrdinů se prakticky nedá vyhnout, vždy se však hra nějakým směrem dokáže posunout kupředu. Z každé výpravy posbíráte určité vybavení a suroviny, kterými zlepšujete svůj městský azyl. Za kořist si tak můžete vylepšovat schopnosti i ceny jednotlivých příbytků - od kováře, přes putyku, až po obchod s vybavením. S lepším městem nakonec můžete i léčit nepříznivé schopnosti postav nebo je alespoň uklidnit v místním bordelu či chrámu (záleží, na co si daný hrdina potrpí).

Každý další najatý hrdina už poté přichází do lepších a lepších podmínek a snadněji se vyšplhá na požadovanou úroveň. Aby samozřejmě mohl opět připravit městskou půdu pro další Don Quijoty a v tichosti zemřít. Dalo by se říci, že je cílem hry vyšperkované město plné naprostých magorů. 

Na nějaké otázky, proč to všechno mají místní zapotřebí, zde není prostor. Vynořily se zrůdy, které je třeba vymýtit. Příběh v této hře zkrátka nehraje první housle, jedná se čistě o hardcore oddechovku (ač to zní jak oxymóron) s jednoduchými, leč efektivními animacemi, s dialogy ve formě komiksových bublin a návykovou hratelností.

Verdikt

Darkest Dungeon je náramně návykovou záležitostí, kterou ocení především hráči se zálibou v tahových RPG, která nic neodpouštějí. V jednoduchosti se skrývá krása. Nezávislá scéna opět dokázala, proč je pro herní průmysl tak klíčová.

Pozn.: Darkest Dungeon vyšlo v plné verzi po necelém roce testování 19. ledna 2016. Našince jistě potěší česká lokalizace.