Jedno si ujasníme dopředu. Pro neznalce je často dosti obtížné a náročné určit rozdíly mezi dvojicí posledních dílů. Je pravda, že jsou si velmi podobné, vedle aktualizace soupisek a redesignu interfacu titulu si ale tvůrci hrají zejména s detaily. S detaily týkajících se přidávání drobných funkcí, a především vylepšení těch stávajících. Ano, animace hráčů jsou znovu o stupeň uvěřitelnější, fyzika jakbysmet a rotace míče poskočila zase k větší míře dokonalosti.

Bohatý servis

Na rozdíl od většiny ostatních titulů, úvodní nabídka hraje ve FIFA 14 důležitou roli. Ta obsahuje skutečně mnoho dále se větvících položek, které vás ale jasně dostanou do určité fáze/módu, jemuž se chcete věnovat. Zejména pokud jste naposledy hráli některý ze starších dílů (jako pokusného králíka si zvolíme například ročník 2005), bude pro vás zpočátku orientace kvůli svému bohatému pojetí značně náročná.

Nic však není nemožné a časem si i vy zvyknete na nové vymoženosti, způsob ovládání (pohybování se v menu) a dohledávání daných nastavení a cest k cílovému bodu. Abychom ale nemluvili pouze teoreticky, pojďme si říct, že ve FIFA 14 můžeme rozjet kariéru manažera, kariéru hráče, zahrát si samostatný zápas proti počítači nebo přátelům, ale i po síti, například v podobě FIFA Ultimate.

The FIFA Sims 14

Electronic Arts své umění nezapře, v jedné chvíli FIFA 14 připomíná tak trochu fotbalové The Sims. Pokud se totiž chystáte zahájit kariéru hráče, pochopitelně máte možnost si svého virtuálního zástupce přizpůsobit obrazu svému. Vyberete mu číslo, preferovanou nohu, rozhodnete o jeho pozici na trávníku, dáte mu jméno, národnost, a pak se zabýváte detaily, jako výška, váha, odstín pleti, barva očí, ale třeba i všech různých poměrů ovlivňující velikost nosu nebo uší.

Pokud se rozhodneme, že dovedeme našeho svěřence ke slávě, není nic důležitějšího, než mu zvolit tým, ve kterém se okamžitě kvůli své „tajné“ úspěšné minulosti stane váženou postavou, kterou kouč bez váhání dosadí do základní sestavy. Naším cílem je sledovat hráčovy statistiky, věnovat pozornost jeho fyzičce, zdravotní stránce i osobnímu rozvoji a číst mu e-maily.

Velmi sympatické je, že hra v tomto módu nabízí prakticky tři způsoby odehrání zápasu. Ten lze simulovat, to znamená, že se na trávník vůbec nepodíváme a vystačíme si s výpisem důležitých momentů, které se na hřišti naskytly. Pokud se rozhodneme zápas odehrát ručně, můžeme si vybrat, zda se chopíme ovládání kompletního týmu (tedy všech jednotlivých hráčů), anebo pouze naší vytvořené postavy.

Správná orientace na trhu je důležitá

Abychom vyvážili strany, řekneme si teď něco o druhém z nejdůležitějších módů, tedy kariéře manažera. V takovém případě si můžeme zvolit tým, pro který hodláme dýchat. Pečlivě jej připravujeme na zápasy, sledujeme kalendář s jejich rozpisem, žebříček, výsledky „konkurenčních“ týmů a statistiky jednotlivých hráčů.

Znamená to tedy, že ovlivňujeme soupisku, ať už v podobě hlavní sestavy, lavičky nebo rezervních hráčů, určujeme, kdo bude kopat rohy, nebo kdo ponese kapitánskou pásku, upravujeme týmovou strategii a taktiku obrany nebo útoku. Hra zachází do takových detailů, že můžeme měnit čísla dresů jednotlivých hráčů nebo je posílat na hostování. Ty hráče, ne čísla. Debata o přestupech (nákupu a prodeji) klíčových postav týmu, je asi zbytečná.

Drobnosti, které změní výsledek

Na hřišti všechno funguje v rámci možností dobře. Pokud nehrajete na gamepadu, z defaultního nastavení klávesnice zešílíte stejně jako Vaas z Far Cry 3. A pak budete zakopávat lidi do písku na pláži. A dávat jim na hlavu kbelík. A pod kbelík petardy. Zapálené. Takže šup šup do nastavení, protože jeden takový magor nám tu úplně stačí.

Pro nikoho asi nebude žádným překvapením, když vám teď řekneme, že ve FIFA 14 můžete kopat do míče. A hned několika různými způsoby. Ale vždycky nohou. Buď se můžete snažit přišpendlit gólmana k síti, nebo nacentrovat míč na hlavičku spoluhráče, dát hlavičku sami (míči a možná i někomu), přihrávat, přihrávat do prostoru, házet auty, kopat rohy a přímé kopy či penalty, dělat parádičky s míčem, faoulovat na x různých způsobů, běhat pomaleji, ale i sprintem.

Všechny tyto způsoby doprovází opravdu pěkný systém fyziky a animací, a zejména v rámci tohoto prvku vždy vidíme mezi jednotlivými díly alespoň malý posun a upřímně se divíme, jak tvůrci mohou přicházet na další a další zlepšováky. A vsadíme se s vámi, že veškerou munici ještě nevystříleli.

Zbytečné chyby

I přesto však ve hře stále najdeme několik nešvarů a ne zcela doladěných součástí. Možná oceníte komentář Jaromíra Bosáka a Petra Svěceného, ovšem do doby, dokud nezačne dělat problémy. Jako domácí tým jste v tu ránu označení za hostující, místo rohu podle komentáře hážeme aut a bezpečná nahrávka spoluhráči v obranném pásmu je označena hláškou „Tohle mohla být krásná šance!“.

Výjimkou není ani několikanásobné přivítání u sledování zápasu při jeho začátku, v takovém případě se dokola točí asi tři za sebou jdoucí hlášky. Komentář není špatný, ale jeho chybné skriptování je tragické. V podstatě se jedná o jakýsi random systém, který sice většinou sedí na to, co se na hřišti odehrává, ale když vám po vítězném poločase komentátor řekne, že se pro vás zatím zápas vyvíjí velmi špatně a pochybuje o zvratu, prostě na obrazovku hodíte facepalm.

Verdikt

FIFA 14 přináší skvělý fotbalový zážitek i většinové precizní zpracování. Ač jsou změny viditelné, oproti minulému dílu však nejsou nikterak razantní, a proto se investice do dalšího ročníku hodí v podstatě jen kvůli aktualizované soupisce. Špatně naskriptování komentátorů je tragédie sama o sobě.