Titul je prvotinou studia Campo Santo, které i přes svoji společnou herní premiéru není bandou žádných zelenáčů. Mezi jejich zaměstnanci naleznete lidi, kteří se podíleli na hrách jako Deadpool, Call of Duty: Advanced Warfare nebo i Ori & The Blind Forest a Bioshock 2. A jak dobře se to na hře podepsalo, se dozvíte v recenzi. 

Na samotě u lesa

Příběh hry se točí kolem životem zklamaného muže Henryho, který se rozhodne na jedno léto utéct do divočiny, kde se ujme práce požární hlídky. Předaleko od nejbližší civilizace je jeho nejbližším kontaktem s člověkem jeho šéfová Delilah, sloužící na věži pár kilometrů od té jeho. Právě s tou prožije všechny zákeřnosti, které na ně osud připraví. 

Mezi takové zákeřnosti patří i titulem slibované záhady a tajemna, jejichž detaily z pochopitelných důvodů vynecháme. Můžeme však říct, že když vám hra ukáže svoji temnější stránku, budete pronásledování neustálou paranoiou, přestože víte, že vaše postava nemůže umřít. Velkou škodou je, že titul tráví velkou spoustu času budováním napětí, které následně velmi uspěchaně zakončí. Nejedná se o fatální chybu, jen konec zanechává pocit menšího zklamání.

Podání příběhu je také velmi unikátní. Na rozdíl od takových her z dílny Telltale jste přímo součástí příběhu. Necítíte se jako pouhý pozorovatel, nejste chodící pár trenýrek, jste Henry. Máte postavu a s ní i charakter, se kterým máte možnost sympatizovat. Titul navíc ve výpravě nijak nesvazuje, nebrání (až na výjimky) jít do oblastí, kam aktuálně jít nemáte. A i pokud se do takových oblastí hráče dostane, má pro něj hra připravený speciální dialog.

Možná máme jen málo kamarádů...

Na zakončení celého příběhu ve skutečnosti nesejde, jelikož sehrál jen podpůrnou roli v tom, co skutečně dělá hru poutavou a nezapomenutelnou - konverzace s Delilah, vaší šéfovou.

Zatímco hlavní náplní Gone Home je prozkoumávání baráku, který je vaším domovem, a v Everybody's Gone To The Rapture neúnavné mačkání tlačítka W, Firewatch je zkrátka a jednoduše o povídání si. 

Možnost zavolat Delilah budete mít díky své vysílačce každou chvíli. Při prozkoumávání narazíte na různé situace nebo objekty, o kterých se můžete Delilah zmínit. A my doporučujeme využít každé této příležitosti, i kdyby se mělo jednat o obyčejný vyvrácený strom. Celá hra totiž stojí i padá na těchto konverzacích. Henry i Delilah jsou zajímavé postavy se zajímavým pozadím a poslouchat jejich interakci je kupodivu zábavné i poutavé, zejména díky dabérům Richu Sommerovi (Henry) a Cissy Jones (Delihla).

Co Delilah řeknete, záleží na jen na vás, pokud zrovna skript hry nediktuje jinak. V ostatních případech máte možnost zvolit si, co v daný moment odpovíte. Můžete odpovídat pravdivě, ale i lhát, a když na to přijde, nemusíte odpovědět vůbec. Dialog se často odvíjí od akcí, které jste udělali, nebo naopak neudělali předtím, nenechte se ale zmást.

Zvolené možnosti nejsou nijakým zásadním způsobem významné a příběh takřka neovlivní. To by snad ani tolik nevadilo, spíše jako to, že nemají prakticky žádný dopad na vztah s Delilah. Tu je možné přes půlku hry kompletně ignorovat a i přesto bude reagovat stejně pozitivně, jako kdybyste s ní pavlačili v jednom kuse.

Hratelnost jako kompars

Aby celý zážitek nebyl jen o bezduchém mačkání W, tak máte ve hře i co dělat během konverzování. Podobné aktivity převážně zahrnují běhání po lese, šplhání po skalkách, prodírání se křovím a jiné... venkovní činnosti. Stejně jako u příběhu se znovu jedná pouze o jakýsi kompars k interakci mezi postavami. Přesto je to poměrně příjemný kompars, který by ovšem nebýt rozhovorů neobstál. 

Titul je mimo jiné trošku i o prozkoumávání okolí, což je také poměrně milá zahálka, skrze kterou se občas může hráč dostat i ke "schovaným" dialogům. K prozkoumávání je ale třeba dodat, že i když se celá mapa tváří otevřeně, tak ve skutečnosti je to spíše shluk otevřenějších koridorů, ve kterých není šance se ztratit. Může to znít jako výtka (a do jisté míry asi i je), ale méně je někdy více a to konkrétně v kontextu toho, že netrávíte nespočet času vláčením se nekonečným lesem.

Lepší, než život

Divočina, do které jste usazeni, je jedním slovem dechberoucí. Do grafiky titulu byla zcela očividně vložena velká péče, která má za výsledek přírodu, ve které bychom snad trávili čas radši, než v té skutečné. Soundtracku i ozvučení patří stejně velké uznání. Obojí dokonale podkresluje fantastické prostředí, ve kterém se pohybujete, i významné příběhové momenty.

Obří škodu hře dělá fakt, že přenádherná příroda je kompletně prázdná ze strany zvířat. Jediní tvorové, na které narazíte, jsou ti předem naskriptovaní. Ve hře například uslyšíte často o medvědech, žádného ovšem reálně nespatříte, což podle nás představuje zbytečně ztracený potenciál.

Ne hra pro každého

Titul vám zabere zhruba 6 hodin k dohrání a majoritu zmíněného času budete trávit prodíráním se divočinou a mluvením do své vysílačky. Pokud se vám tato myšlenka nelíbí, pravděpodobně pro vás hru nezachrání ani poměrně vydařený příběh se solidními prvky záhady.

Navíc hra je spíše takovou jednorázovou jednohubkou než cokoliv jiného. Jinak řečeno, přehrávat ji znovu nemá příliš smysl. Jak už jsme zmiňovali - volby, které ve hře uděláte, nemají žádný zásadní dopad a i přesto, že příběh hrál v titulu původně spíše podpůrnou roli, jakmile znáte veškeré souvislosti, už to zkrátka není ono, protože původně kuriózní záhada je najednou ta tam.

Firewatch bude bez debat stát jakožto jeden z nejkvalitnějších titulů roku, najde si ale pravděpodobně jen velmi úzké publikum, protože z čistě pragmatického úhlu pohledu je celá hra i přes veškerou svou poetiku stále jen o chození a mluvení, nebylo by tedy velkým překvapením, kdyby podobnou činnost někdo shledal nudnou.

Ovšem za předpokladu, že se nebojíte dát 19.99 euro (cca 500 kč) za půvabnou, šestihodinovou povídačku s překrásným zasazením, Firewatch je dobrou sázkou. Zábavné a dobře nadabované dialogy, překrásné prostředí a inovativní způsob výpravy - to vše udělalo ze hry skvělé dílo.

Verdikt

Firewatch je přenádherná hra. Titul je ovšem průkopníkem v žánru povídaček, tedy pokud nejste milovníky dlouhých procházek s konverzacemi vážnými i nevážnými, možná není pro vás. A pokud neumíte anglicky, titul pro vás nemá prakticky smysl.