Ghost of Tsushima staví do popředí především japonskou kulturu, kterou prozkoumává poutavým příběhem hlavních i vedlejších postav. Méně však klade důraz na historickou přesnost, jelikož se jen volně inspirovala mongolskou invazí na ostrov Cušima koncem třináctého století našeho letopočtu.

My se ocitneme v roli smyšlené persony mladého samuraje Jina Sakaie, v jehož kůži budeme především bránit naši domovinu před mongolskými nájezdníky pod vedením taktéž fiktivního Khotun-chána. Příběh také prozkoumává všechny světlé i stinné stránky japonských zvyků a stereotypů daných diametrálně odlišnou kulturou. Pro někoho tak může být občas chování některých osob nezvyklé či nelogické, jedná se ale většinou pouze o kulturní rozdíl. Příběh sám o sobě není příliš dlouhý, důležitou roli zde totiž hrají i vedlejší úkoly, kterých naštěstí není přehršel.

Z počátku se může zdát hra trochu těžší, než hráč přijde na chuť důmyslnému soubojovému systému, a tak je nutné se mít na pozoru i při hraní na lehčí ze tří možných obtížností. Většina situací se ale naštěstí dá vyřešit hned několika způsoby a postupně si odemkneme široký repertoár různých zbraní a nástrojů, které se hodí pro rozličné styly průchodu hrou.

Jen málokterá hra se může pyšnit takto vyváženými možnostmi boje umožňující střelbu z luku na kratší i velké vzdálenosti, souboj na blízko s vícero protivníky, u něhož nepostačí slepě mačkat všechna tlačítka, i kradmé plížení s šancí vyhladit ozbrojený tábor bez povšimnutí. Žádná možnost nepůsobí příliš slabě ani silně, jelikož má svá omezení – například vrhací hvězdice mohou být v boji velmi účinné, ale jejich silně omezený počet nám nedovoluje s nimi nakládat příliš lehkovážně. Munici si zde navíc nelze vyrobit, ale pouze koupit u obchodníka nebo posbírat na mapě.

Ke každé možnosti se ještě vztahují konkrétní schopnosti, předměty a převleky, jež dokážou všechny způsoby boje ještě více obohatit. Tyto možnosti se odemykají s postupem v příběhu, ale také plněním různých vedlejších úkolů a prozkoumáváním mapy, eventuelně i tzv. „zvyšováním legendy“, což je v podstatě paralela k systému levelů, za kterou se dostávají body schopností.

Otevřený svět je tak plný různých aktivit, které můžeme mezi plněním hlavních a vedlejších questů libovolně prozkoumávat. Kromě klasického čištění nepřátelských táborů nás čeká třeba uctívání chrámů inari, skládání haiku, cesta na vrcholky chrámů, koupání se v horkých pramenech a sekání bambusu. Každá tato aktivita je něčím specifická a přináší jiné výhody, ale vesměs také poměrně repetitivní a je dobře, že je herní mapa rozumně veliká, jinak by mohly začít brzy nudit.

Velmi originální je zde ale především variace herního „kompasu“, místo nějž nás k cíli navádí vítr. To působí mnohem imerzivněji a nutí to hráče nespoléhat stále jen na herní mapu, ale orientovat se více v prostoru okolo, čemuž napomáhá i design světa samotného. Významné body lze totiž většinou v krajině spatřit na velkou vzdálenost – vyznačují se třeba stoupajícím kouřem, hejnem světlušek, nebo se jinak odlišují od svého okolí – nebo nás k nim zavede jeden z poletujících zpěvných žlutých ptáčků, které díky specifickému zvuku nelze minout.

Zásluhou těchto možností si můžeme mnohem více vychutnat nádhernou a detailní scenérii historické Cušimy. V některých oblastech je grafické zpracování neskutečně působivé, zejména použití sytých kontrastních barev, cákance krve mající odlišný tvar podle úhlu seknutí, nejdetailnější zpracování herních mraků, jaké jsme měli tu čest kdy spatřit, a realistické stékání deště po okraji střech. Občas ale chybí detaily tam, kde by je naopak člověk čekal. To může být ale jednoduše způsobeno tím, že se jedná o jednu z posledních konzolových her této generace, a tak je jasné, že už PlayStationu dochází šťáva.

Nejvíce neduhů lze spatřit asi na obličejích v rámci filmových cutscén. Některým hráčům by také mohl připadat zastaralý styl vyprávění, který se nebojí výraznějších přechodů mezi hratelnými a filmovými částmi. Ten je ale do hry vsazen záměrně, jelikož se tvůrci inspirovali starými japonskými filmy, z tohoto důvodu také hra nabízí možnost přepnutí do černobílého režimu. Občas je ale přesto frustrující, když je hráč nucen koukat na dlouhé pasáže bez možnosti jejich přeskočení.

Těch krásných pasáží lze naopak využít v originálním a propracovaném fotomódu, který sice zmrazí Jina a ostatní lidské prvky, ale jeho oblečení a okolí zůstává animované, s možností ho doplnit i o hudební podkres. Díky tomu se kromě krásných statických screenshotů dají vytvořit povedené gify lépe zachycující úžasnou herní atmosféru. Nechybí ani možnost změny počasí, denní doby, barevného schématu a obličeje hrdiny nebo přidání různých přírodních efektů, výjimečně se zde však nevyskytuje možnost skrýt zachycené postavy.

Zmíněná hudba nás samozřejmě provází i mimo dostupný fotomód a výborně dokresluje náladu každé scény. Při průzkumu rozlehlých plání zní jen občas jemně na pozadí, ale v emočně významných scénách se nebojí ani hlasité údernosti.

Potěšil by jistě i dostupný japonský dabing, bohužel však na rozdíl od toho anglického nesedí postavám tak dobře do pusy. Vzhledem k výběru známých a kvalitních dabérů je to o to větší škoda. O něco šťastnější mohou být čeští hráči, jimž se dostalo českého zpracování titulek, nicméně je jejich kvalita o trochu horší než u jiných dosavadních exkluzivek. Místy vypadává česká transkripce a mísí se s anglickou (např. Cušima [cušima] vs. Jinroku [džinroku]) a haiku, jakožto lyrický útvar s daným počtem slabik 5-7-5 je přeložen z anglického jazyka doslova a na počty slabik bohužel vůbec nehledí, čímž vlastně úplně ztrácí svůj smysl.

Jednou z výtek by mohl být i fakt, že Ghost of Tsushima nedokáže příliš dobře reagovat na odchylky od toho, co od hráče očekává. Pokud se tak uprostřed příběhu pokusíte vydat jinou cestou, než ona očekává, většinou vás tam záměrně nepustí. Mnohdy se dokonce objeví výzva, aby se hráč vrátil do oblasti příběhu, jinak se po uplynutí odpočtu obnoví od posledního kontrolního bodu.

Celková hrací doba se značně liší podle toho, jestli se hráč věnuje i vedlejším misím a průzkumu mapy. Samotný hlavní příběh se dá stihnout za dvacet hodin, ideální je ale věnovat se alespoň i vedlejším misím, které přidají ještě jednou tolik. S průzkumem celé mapy, což už se pohybuje okolo padesáti hodin herního času, je už na blízku i možnost získání platinové trofeje. Ta je zde v porovnání s většinou jiných her velmi jednoduchá, avšak minimálně u jedné ze skrytých se rozhodně neobejdete bez návodu.

V tomto momentu také trochu zamrzí absence obsahu po dohrání hry. Pokud hráč důkladně prozkoumával mapu už v průběhu příběhu, už se ve hře asi moc dlouho neohřeje. Mód New Game+ také zatím chybí a jeho přidání nemá takový význam, jelikož se všechny schopnosti i plně vylepšené vybavení dají získat i při prvním hraní. Mnohé schopnosti i předměty jsou navíc velmi svázány s příběhem a jejich brzké získání by nedávalo smysl.

Závěr

Přestože Ghost of Tsushima má hned několik menších neduhů, postupem času je díky kvalitnímu zpracování všeho ostatního ustupují do pozadí a časem si na ně není problém úplně zvyknout. Před námi se tak rozprostírá bezmála 40 hodin kvalitní zábavy v podobě napínavého příběhu doplněného o pozoruhodně zpracovaný bojový systém.