První díl slavil úspěch především proto, že se nejednalo o lecjaký port, ale studio Ensemble vyvinulo rozhraní naprosto přesně šité na míru gamepadům, které bylo natolik dobré, že jeho funkčnost přetrvala i do letošního pokračování. Důkazem je, že i když na druhém dílu pracovalo jiné studio, na tuto část prakticky nijak nesáhlo a úpravy byly minimální a spíše kosmetické. Ale popořadě.

Přímo nepřímé pokračování

Real-time strategie dost často sází na zajímavé příběhové zasazení. V případě Halo Wars 2 se příběh odehrává prakticky těsně po konci Halo 5: Guardians a zároveň se snaží přímo navázat na první díl, přestože od něj uplynulo 28 let, během kterých se odehrála sága s Master Chiefem.

Posádka lodi Spirit of Fire se probouzí z kryogenického spánku v neznámé části vesmíru. Bohužel se jedná zrovna o tu část, kde svým silám rozkazuje Atroix. Ten se vzepřel Covenantu a cokoliv/kdokoliv se mu postaví do cesty smete. I přestože se jedná o postavu, která je vytvořená pouze pro potřeby letošního dílu, není jeho charakter plochý, naopak je mu věnováno dost prostoru z hlediska scénáristického i příběhového. 

Příběh se posouvá v rámci animovaných sekvencí, na kterých opět pracovalo studio Blur. Pro znalé série Halo, toto studio již dělalo cutscény pro první díl Halo Wars, nebo Halo 5: Guardians, tedy opět vypadají fantasticky a budete v nich přemítat očima po každém detailu. Snad jedinou výtku si zaslouží zakončení, jelikož v duchu série Halo se na konci zodpoví spíše ty menší zápletky, ale hlavního konce se nejspíše dočkáme až v dalším dílu.

Nestárnoucí klasika

Halo Wars 2 je opravdu zastáncem klasického žánru RTS. To znamená, že se staví báze, zkoumají nové technologie a následně kupují jednotky, kterými zdecimujete nepřítele. Inu, není to dvakrát objevný koncept, ale je tak dobře dotažený, že je vlastně náramně příjemné si takovou nostalgii opět pořádně užít.

Zároveň se ale nese i jeden malý neduh s celkovou podobou příběhové kampaně, která působí jako pompézní verze tutorialu. Výsledek není sice nijak strašný, ale jednotlivé kampaně nejsou příliš variabilní a ve výsledku působí jako jednotlivé představení nových jednotek, kdy na konci každé mise dostane hráč trochu volnou ruku k dokončení úkolu.

Na druhou stranu je možné celou kampaň projít v online kooperaci, kdy jsou síly rozděleny na půl (přesto je ale možné si jednotky navzájem darovat) a je možné provádět mnohem zajímavější manévry, které sice v jednom hráči nejsou nemožné, ale rozhodně komplikované.

Další velmi zajímavou funkcí je přesouvání několika různých jednotek. Hra automaticky upraví rychlost celé skupiny na rychlost nejpomalejší jednotky a nedochází k situaci, že se celá skupina roztrhne a postupně tak jednotky poumírají, jelikož se navzájem nepodporují.

Velitel se vrací na bojiště

Příběh je hrán pouze za stranu lidí. Za Covenant je možné si zahrát buď až v online multiplayeru, nebo v rámci skirmishe. Co se týče rozdílů, ty jsou zcela minimální, respektive se liší pouze design budov a jednotek, funkčnost je prakticky totožná. Kde se však liší, jsou schopnosti velitelů, kteří jsou celkem tři na každé straně. Ty jsou oproti minulému dílu rozhodně zajímavější a výběr velitele před zápasem je poměrně klíčovou volbou, jelikož může ovlivnit průběh celé mise.

Mimo klasický multiplayer je v nabídce i mód Blitz, kde je nutné na mapě obsadit tři body, držet je a získávat tak body na nákup dalších jednotek. Celý mód obzvláštňují kartičky s různou dobou trvání, které nějakým způsobem ovlivňují průběh bitvy.

Mínusem je, že kartičky je možné dokupovat za mikrotransakce a tedy se dost může stát, že protivník má podstatně lepší bonusy. Dalším módem je Firefight, který je jakousi variantou přežívání vln a je možné jej hrát i proti počítači. 

Ve finále ukazuje Halo Wars 2 opět, že žánr RTS není na konzolích mrtvý a je možné, aby i zde takový žánr fungoval za jistých podmínek. Na druhou stranu nabízí možná až příliš otevřený konec a mód Blitz, který nejspíše každému nesedne. Je nutné počítat i s tím, že v rámci služby Xbox Play Anywhere je hra k dispozici i na PC, kde je konkurence podstatně větší. 

Ani jeden tábor se však nemusí bát, že by zápasil s druhou platformou. Halo Wars 2 naštěstí nenabízejí funkci cross-platform hraní, která by pravděpodobně zvýhodněla PC hráče před konzolisty. Tvůrci však tvrdí, že jsou si verze podobné natolik, že se ovládání obou verzí příliš neliší - zkušený konzolista by neměl být tedy problém vykompenzovat rychlost, jakou nabízí myš. 

Verdikt

Halo Wars 2 silně čerpá z úspěchu prvního dílu a jedná se spíše o lehkou evoluci, nikoliv revoluci. Je to ale stále skvěle odladěná konzolová strategie, která se drží staré klasiky, která se dnes již moc nevidí.