Hned úvodem se sluší a patří říci, že hra, která byla ve vývoji dlouhých šest let, je doslova našlapaná novinkami a řadou vylepšení, jež není nutno za vylepšení považovat. Dánští vývojáři ze společnosti IO Interactive nám nicméně představují zcela novou éru značky, která, jak už zaznělo v naší videorecenzi, „je dobrou stealth akcí, ale špatným Hitmanem.“

Zda je krok, kterým se tvůrci z Kodaně vydali správný nebo ne, si zkrátka musí každý ujasnit sám. Ačkoliv zakořenění fanoušci série rozhodně mají právo čílit se nad tím, jakým směrem se Hitman posouvá, nováčkům v sérii se bude titul v mnoha ohledech líbit. Je však pravdou, že částečně pohřbívá to, co si dosud dokázal vybudovat.

Tak trochu jiný Splinter Cell

Se Splinter Cell, zejména pak s posledním vydaným dílem Conviction, je Hitman srovnáván už od prvních videí z prezentace na E3. A skutečně se není čemu divit. Právě Splinter Cell je totiž rozhodně velmi povedená stealth akce, ačkoliv především zakončení Conviction jí dosti ubírá na vážnosti, a Hitman se mu v mnoha směrech až nápadně podobá. Chtělo by se říci, vykrádá jej.

Agent 47  je obdařen šestým smyslem ve hře prostě a jednoduše nazvaném „instinct“. Ten mu dovoluje vidět obrysy postav skrze blízké zdi nebo špatně průhledný terén. To, že nás za rohem překvapí nepřítel už tedy žádným překvapením není. Nikdo nám sice neříká, že musíme funkci využívat, ale když už ji máme, koho by nelákalo tlačítko zmáčknout. A teď si vzpomeňme na Splinter Cell: Conviction, kde jsme mohli používat naprosto totožný prvek, zde alespoň logicky vysvětlený pomocí zabudování ve speciálních špionážních brýlích.

V podobných hrách se občas najdou pasáže, ze kterých se zkrátka nedá vymotat jinak, než za použití nejlepší kámošky – zbraně. Pro to, aby byla celá věc rychlá, efektivní a pokud možno bez zbytečného rozruchu, využíval Splinter Cell systému „likvidace“. Tedy označení daných dílů, které byly pomocí akční cut-scény počítačově zavražděny. Světe div se, úplně stejnou fíčuru najdeme i v Hitmanovi. Jaká náhoda.

Příběh, který vás znudí

Že se struktura příběhu až nápadně podobá tomu ze Splinter Cell: Conviction vám říkat nebudeme. Hitman: Absolution sází na příběh více, než kdykoliv předtím, krok to ovšem není správný. Ne proto, že by hře nějak zásadně škodil, ale proto, že lidé z IO Interactive zkrátka nejsou dobrými vypravěči a scénář Hitmana je tak plný hlouběji do sebe nezapadajících, často spolu v podstatě nesouvisejících a realisticky absurdních klišé.

Hra navíc vypráví hned několikero příběhů z pohledu několika různých stran a staví před nás řadu zbytečných vedlejších postav nějakým způsobem (naprosto bezvýznamně a zbytečně) zapojených do dějství, z čehož nám tak nějak vychází slátanina, jejíž výsledkem je nezáživná blbost, které by nebyl schopen ani Edgar Allan Poe ve svém feťáckém období.

Hodiny stereotypní zábavy

Příběh však není tím, co tvoří Hitmana, ačkoliv je mu v Absolution přikládána mnohem větší váha. Mnohem podstatnější je konání samostatných misí. Ty jsou sice časem velmi stereotypní, na stejné brdo, a jejich podstatou je dostat se z bodu A do bodu B, přičemž často máme za úkol někoho zavraždit, ale převážně díky úchvatně zpracovanému prostředí a možnostem, které hra dokáže zprostředkovat, nabídne v tomto ohledu časově velmi obsáhlou dávku zábavy.

Zda projdeme připravenou pasáží tiše a bez povšimnutí anebo za doprovodu salvy pištících projektilů je na nás, jistě se však najde místo, kde využijeme od každého trochu. Pokaždé nás však hra s atmosférickou hudbou v podkladu neošidí o správnou dávku adrenalinu, ať už poběžíme na steč se samopalem v ruce anebo budeme rychle mizet ve stínech při zpozorování stráží.

Zbraňový arsenál je poměrně rozsáhlý. Brokovnice, několikero druhů samopalů ani odstřelovací puška ale nenahradí krásné stříbrné naleštěné pistole s tlumičem pro Hitmana tak typické. Pochopitelně se nabízí také interaktivita s obyčejnými předměty jako prázdná lahev, kladivo, kus železa a další. Způsobů jak zabíjet je několik. Buď naděláme z oběti řešeto, nebo jí podřízneme hrdlo sekáčkem na maso, uškrtíme jí pomocí struny, vyhodíme z okna, přehodíme přes zábradlí, zlomíme vaz baseballovou pálkou anebo na ní necháme spadnout vozidlo v automechanické dílně, či rampu s osvětlením v baru.

Verdikt

Nový Hitman představuje krásnou grafiku, solidní hratelnost, perfektní stealth systém a v opačném případě i pořádnou dávku akce. Jde však o příliš stereotypní záležitost s obrovsky nudným příběhem. Nepomůže mu ani smysl pro detail a rozmanitost prostředí. Absolution není takovou dokonalostí, jakou byl prezentován, je pouze nadprůměrnou hrou.