Jako šíp z čistého nebe na nejprestižnější herní výstavu světa, Electronic Entertainment Expo (E3), v roce 2015 přiletěl For Honor. Ubisoft na své tiskové konferenci sliboval odhalit několik nových her, funkční akční záležitost ze středověku ale rozhodně nikdo nečekal. Pokusů zahrát si na rytíře už selhalo mraky, když se ovšem poprvé zablýskla čepel v prezentaci For Honor, herní scénu opanovalo velké nadšení. Bylo oprávněné?

Ještě před vydáním finálního titulu jsme si měli možnost hru vyzkoušet v uzavřené novinářské alfa verzi i při následném beta testu. V obou případech jevila vysoké kvality, přesto zůstávalo mnoho nezodpovězených otázek. For Honor je oficiálně venku a my už známe odpovědi.

Legenda pravila

Titul společnosti Ubisoft nabídne dvě hlavní herní složky. Vedle multiplayeru, který hraje prim, nechybí ani příběhová kampaň, ta se navíc zajímavě větví. Precizně napsaný scénář a napínavé dějství ale nečekejte. I v singleplayeru je For Honor hlavně o akci a soubojích, působí jen jako vítaný doplněk ke hře po síti, a dalo by se tedy konstatovat, že je vyloženě béčkový. Pokud na něj ale nemáte přehnaně vysoké nároky, nedá se říct, že by vás mohl vyloženě zklamat.

Příběhová kampaň se rozvíjí do tří podskupin označených dle jednotlivých frakcí. Můžete si sami vybrat, se kterou začnete. Pokud ovšem nepůjdete dle doporučeného pořadníku, rozhodně počítejte s tím, že už v tak špatně a nepřehledně napsaném ději budete mít pořádný guláš.

První kampaň nás zasadí do role klasických evropských rytířů. Jejich klany se mydlí mezi sebou a vyráží okupovat a dobývat také nepřátelské državy zbylých dvou frakcí. Po skutečně stručných vysvětlivkách toho, proč jsme na daném místě, a co tam máme dělat, je náplň hry vždy stejná. Dobýt pevnost, hrad nebo město, sejmout několik vysoce postavených generálů a některého z hlavních záporáků mise. Pak se pokračuje dál.

V průběhu hry sbíráme zkušenosti, hledáme ukryté předměty a ozkoušíme si všechny čtyři hlavní hrdiny, do kterých se vžijeme v multiplayeru. Na chlup stejný mustr nás pak čeká v kampani číslo dvě věnované Vikingům, a konec konců i v té třetí, která zpracovává Samuraje. Těšit se můžete zhruba na deset hodin zábavy.

Singleplayerem ale rozhodně neopovrhujte, pokud se chystáte hrát For Honor online, budete mít velkou výhodu. Je to vynikající trénink - v orientaci na bitevním poli, obratnosti, při volbě správného postupu a taktiky. Podrobně a lépe si osvojíte způsob ovládání, který není v případě For Honor vůbec tradiční (ba naopak, velice unikátní), natrénujete si nejrůznější bojová komba a hlavně zjistíte, které má jaký hrdina herní klady, zápory a vlastnosti.

Na život a na smrt

Souboje jsou to, v čem For Honor skutečně vyniká. V rámci nich se můžeme přepnout do módu, při kterém se soustředíme čistě na jediného protivníka, který nám zájem o něj opětuje. Sami pak volíme, zda povedeme útok z pravé či levé strany nebo shora. Totéž platí o odrážení výpadů. Každý hrdina má ojedinělé pohyby, způsoby útoku i krytí. Unikátní jsou také formy exekuce nepřítele.

Hlavní postavy navíc disponují speciálními schopnostmi, které lze v případě potřeby po určitou dobu vyvolat. Zrazu se tak staneme obratnějšími, jsme odolnější, máme pevnější úder nebo si třeba částečně vyléčíme zdraví. Dle nabídky si od spojenců můžeme „objednat“ salvu šípů na přesné souřadnice nebo třeba podporu katapultu.

For Honor není žádné sólování, nabídne asi tři takové mise, jinak ale pracujeme většinou v týmu. Záleží ovšem na výběrů herního režimu, v některém se sejdou hráči ve dvojici, jindy ve trojici, případně ve čtveřici. Dále se může jednat o klasické duely, zaměřené čistě jen na šarvátku bez vnějších faktorů, jindy o taktickou nadvládu nad územím, respektive hradem. 

Zde máme po boku většinou další tři hlavní postavy, hrdiny z multiplayeru, které si i v rámci hry pro jednoho osvojíme. K tomu všemu desítky dalších NPC vojáčků na straně přátel i nepřátel, kteří nikterak moc neublíží a působí hlavně jako kulisa pro plné bojiště, případně překážková dráha když jeden hrdina zdrhá před druhým.

Nastavení hrdinů je v singleplayerové části hry víceméně dané, díky získaným zkušenostním bodům, vydělaným herním penězům i nasbírané oceli si ale pak můžeme upravovat naše reprezentanty v multiplayeru, a to velice detailně. 

Středověk neskončil, středověk trvá

Výběr postav je ve For Honor velmi solidní. Všechny frakce – rytíři, vikingové i samurajové, nabízí vždy čtyři hrdiny, přičemž každý zastává jinou funkci. Pro některé dokonce platí, že je smí vykonávat výhradně muž, jiné zase žena. V případě ostatních je volba na hráči. Každou lze detailně upravit i vylepšit.

Pro potřeby multiplayeru si můžeme zvolit barvy ohozu (plášť, standarta, malba plátů) pro stranu útočníka i obránce. Velice detailně si sestavujeme vlastní erb – od tvaru, způsobu okování, přes různé druhy výplní nebo symbolů. A jinak to není ani s helmou, brněním i všemi jeho součástmi. 

Díky herní měně, získané oceli i zkušenostem lze pro postavy zkoumat nové zbraně nebo bojové techniky. A i zbraně samotné lze následně upgradovat. Příklad si uvedeme na meči – na něm lze měnit materiál, délku a tíhu čepele, způsob zpracování záštity i jílce.

A co když dojde ocel? Na řadu přichází mikrotransakce. Za reálné peníze si můžete nakupovat její balíčky a z postavy si pak udělat totální monstrum. Účinek je znatelný, ale natuněná postava nijak zvlášť nevyčnívá nad obnaženou. 

Pokud prahnete po opravdovém středověkém zážitku, je For Honor přesně pro vás. Detailně zpracovaní bojovníci, nádherné prostředí hradů i měst – to všechno budete i přes zápal boje a neutuchající dávku akce vnímat, ať už hrajete singleplayer nebo po multiplayer.

Když se u nás chlapi poperou, tak jenom mečem a nebo sekerou

Jeden obrovský nedostatek ale titul má. Díky nutnosti používání účtu služby uPlay a cloudovému úložišti musíte být neustále na síti. V opačném případě si For Honor nezahrajete. A pokud vám sem tam zahapruje internet, věřte, že vás hra zatraceně potrestá.

I v případě singleplayeru vás vyhodí z mise do hlavního menu. Žádné formy ukládání nenabízí a záchytné body v tomto případě ignoruje. Některé mise jsou pořádně těžké i poměrně dlouhé. O to víc pak ale budete s naštvaností drtit protivníky při druhém pokusu.

A jak je to s multiplayerem? I v tomto případě je hra přísná. Že vás vyhodí při výpadku internetu, leč může jít třeba o tři vteřiny, by se pochopit dalo. Má ovšem pravidlo ohledně FPS. Pokud nemáte minimálně stabilních 30 FPS, nepočítejte s tím, že si multiplayer zahrajete. For Honor vám to prostě nedovolí - nejspíš abyste nekazili bitvu spoluhráčům.

Navýšit ho můžete snížením grafických detailů, pokud už ale nemáte kam klesnout (mimochodem i na nízké detaily vypadá For Honor skvostně), máte prostě smolný den.

Hra více hráčů nabízí několik módů:

• 4v4 OBJ: Klasický režim, který spoléha na komunikaci, dovednosti jednotlivců a zejména pak týmovou práci. Dvě skupiny po čtyřech se snaží převzít kontrolu nad bojištěm.
• 2v2 Šarvátka: Týmy po dvou hráčích musí k vítězství zabít všechny nepřátele. Skill, informovanost a schopnost využívat dostupných prostředků k vlastnímu prospěchu je zde naprosto klíčová.
• 1v1 Duel: Asi netřeba zevrubně představovat. Tady se zkrátka ukáže, kdo drží meč pevnější rukou.
• 4v4 Týmový Deathmatch: Klasický týmový death match je postavený na bodovém systému. Hráči se pro svůj tým pomocí killů snaží získat více bodů v rámci časového horizontu daného kola.
• 4v4 Eliminace: Mód eliminace postavený na klasickém OBJ spočívá v posledním přeživším hráči na mapě.

Verdikt

For Honor nemá na herní scéně konkurenta, lepší středověkou akci v současné době neseženete. Nenechá vás ani na chvíli odpočinout. Nabízí perfektní soubojový systém, skvělý editor postav i rozmanité hrdiny. Singleplayer ale sráží béčkový příběh a rutina, multiplayer pak absence dedikovaných serverů a špatně řešené připojení.