Když v roce 2002 spatřila světlo světa první Mafia, nikdo netušil, jak moc změní herní scénu. Svérázným a inteligentním způsobem vyprávění nás nechala na vlastní kůži pocítit významu slova „Naše věc“, seznámila nás se silou rodinného pouta a nechala nahlédnout do úskalí mafiánského kodexu i se všemi jeho tresty.

Druhý díl od vážné noty z velké části upustil, přesto nevymítil pocit netradičního způsobu života gangstera, který se shodou nešťastných událostí a tlakem doby zapletl do vod podsvětí, ze kterých už není úniku. A pak si na ně dokonce zvyknul.

Mafia 2 byla dlouho tajemná a do samotného vydání jsme o ní věděli jen pramálo. O to větší „wow efekt“ pak nastal. Historické, korektní a politicky ovlivněné Lost Heaven vystřídalo Empire Bay plné života a ze všech koutů vyzařující svobody. Tedy přesně ten pocit, který třetí pokračování absolutně postrádá.

Druhý díl, na který hráčské obecenstvo čekalo jako na smilování, mohl být plnohodnotným nástupcem legendární jedničky. Do tvorby se ale začali vrtat přespolní vývojáři, a jejich zásahy jsou zejména v příběhu rapidně znát. Nedořešené otázky, neukončená dějství, viditelné střihy a střídání klanů jako na běžícím páse jsou prvky, které tehdy hře podrazily nohy.

Když tedy došlo na oznámení, že Mafia 3 bude vznikat plně v Americe, na herní scéně pochopitelně zavládla obrovská vlna nevole. Vydavatelství Take Two rozhodlo, že vývoj bude resetován a místo 2K Czech ho povede zbrusu nové kalifornské studio Hangar 13. Pokud tedy hra skutečně vznikala od píky, znamená to, že jde o rychlokvašku – s ohledem na osm let vývoje druhého dílu, který z větší části vedli Češi, rozhodně.

Střelba do vlastních řad

Zatímco Mafia 2 začínala po návratu hlavního hrdiny z bojiště v období druhé světové války, Mafia 3 koresponduje s dalším výrazným konfliktem, který je navíc pro Američany stále ještě žhavý - řeč je o válce ve Vietnamu.

Lincoln Clay je mladý Afroameričan, který se brzy po emigraci stal sirotkem. Ujala se ho a vychovala jej náhradní rodina, jíž je oddaný a vděčný. Po návratu z války chce žít spořádaný život, ale vzhledem k problémům své rodiny nemůže. Když je pak svědkem cíleného útoku místní mafie, při kterém málem umírá samotný Lincoln, rozhodne se gangsterům postavit a ovládnout město.

Jak ale zjišťuje, nezvládne to sám. Na pomoc bude potřebovat zdánlivě nevinnou vůdkyni haitské komunity Cassandru, která je ale uvnitř duše plná nenávisti a (stejně jako náš hlavní protagonista) touhy po pomstě. Přidá se i starý dobrý Vito Scaletta. Ten už v jižanské mafii přesluhuje, a pomalu mu tikají poslední hodiny v rodinném kruhu. Do třetice všeho gangsterského se pak se svou partou přidá i ir Burke.

S pomocí téhle trojice, agenta CIA Johna Donovana a svým způsobem i rodinného přítele, otce Jamese, který se jako kněz o Lincolna staral v sirotčinci, se náš hrdina postaví rodině Marcanů ovládající město New Bordeaux, do kterého je příběh zasazen.

Čas zahájit vendetu

Vendeta je termín z kodexu mafie, který připisuje právo příslušníkovi klanu pomstít smrt jiného člena rodiny. A právě jako honba za vendetou by se dal popsat kompletní děj Mafia 3, ať už mluvíme o jakékoliv z předních postav. Dopracovat se ale k nejvyššímu představiteli gangu potrvá a růžky nevystrčí do doby, než v jeho městě nastane absolutní chaos.

Právě to je prakticky jediným úkolem Lincolna Claye. New Bordeaux se skládá z jednotlivých čtvrtí, nad nimiž je třeba postupně získat nadvládu. Každou takovou čtvrť spravuje jeden z vysokých představitelů jižanské mafie, tedy některý z členů rodiny Marcanů. Ovládnout dané území je poměrně dost velký žrout času, vyžaduje to nicméně příběhová linka.

Tady ovšem nastává první z nešvarů hry. Mise jsou extrémně stereotypní, často se opakují, vždy k nim vede stejný postup a pokaždé mají jasný výsledek. Některý ze společníků nás pošle za informátorem, který odkáže na určité osoby. Ty musíme buďto vyslechnout, zlikvidovat nebo od nich získat další informace.

Pak se může strom ještě větvit. Po čase ale uděláme dostatečné množství úkonů k tomu, abychom zjistili, do kterého podniku vyrazit. Ten následně připravíme o kšeft zabitím jeho správce. Když takto zlikvidujeme dostatečné množství továren na peníze, objeví se ve čtvrti její kurátor, člen rodiny Marcanů.

Zpravidla se pak vracíme do některého z podniků, kde už poznali, zač je toho loket, abychom znovu provedli likvidaci ochranky i samotného kurátora. V takovém případě jsme ovládli čtvrť, kterou je třeba předat pod správu některému z našich společníků.

Každý z nich nabízí jiné profity, a tak je třeba pečlivě volit cestu, jež je pro nás nejvýhodnější. Zároveň je třeba myslet na spravedlivé rozdělení mezi jednotlivé partnery. Pokud bychom veškerá získaná území přidělovali například jen Vitovi, Cassandra s Burkem nás nebudou mít dvakrát v lásce.

Rodina se rozrůstá

Společníci hrají v Mafii 3 i další významnou roli. Každý z nich nabízí Lincolnovi různé druhy vylepšení a služeb. Díky Cassandře si můžeme například kdykoliv a kamkoliv přivolat překupníka zbraní, a to klidně i během mise. Je možné si tak doplnit munici, nakoupit zbraně a výbušniny, popřípadě své vybavení vylepšit, totéž platí o dovednostech naší postavy. 

Zatímco v předchozích dvou dílech byla lékárnička něco jako spása, v Mafia 3 je téměř na každém rohu – je to dáno i faktem, že se mnohem víc střílí. Stejně tak se všude zcela bezmyšlenkovitě povalují balíky peněz. Po dohrání jediné mise nám jich do peněženky většinou přibude značné množství. V případě smrti o ně ale můžeme přijít. Měli bychom si je tedy ukládat do trezoru v našem sídle. Komu by se ale chtělo pořád cestovat. Vito tedy nabízí milou consiglierku, která kdekoliv hotovost přebere a do trezoru sama dopraví.

A jak komunikovat? Skrze vysílačku. Řeč byla o Johnu Donovanovi, který je agentem CIA a pochopitelně by rád své město zbavil jižanské mafie. Proto shání pro Lincolna důležité informace, dokumenty, ale i technologické vychytávky, ke kterým se často dostává ilegální cestou. Díky němu a jeho nahrávacím vymoženostem jsme také schopni odposlouchávat telefonickou komunikaci v jednotlivých kšeftech, stačí se jen napíchnout na místní rozvodnou síť.

Karta se obrací

Policie má s jižanskou mafií dobré vztahy, pokud se nacházíme na nepřátelském území a přicházíme do konfliktu s jejími členy, většinou se tyto dvě složky spolčí proti nám. Díky našim kontaktům jsme ale schopni občas využít policii k našemu prospěchu nebo třeba odpojit v oblasti telefonickou síť, aby svědci orgány nemohli kontaktovat.

Jakkoliv mohla dosud vypadat Mafia 3 zajímavě, fakta jsou úplně jiná. Titul má rozhodně chytrou myšlenku, ale její realizace je stereotypní, nudná a nevyužitá. Mise stále na stejné brdo, prostředí se rychle okouká, příběhové zvraty vás na zadek neposadí, a to i proto, že jsou často předvídatelné.

New Bordeaux nenabízí svobodu popisovanou u Empire Bay. Žádné podniky, které bychom ve volné chvíli navštívili, žádné větší vykrádačky, změna image, kupování nemovitostí – jako by Lincoln Clay nežil žádný jiný život než ten s pistolí v ruce.

Město nás ani nenutí jen tak se bezcílně projít, pokochat se, popovídat s lidmi, hrabat se v motoru auta, koupit si párek v rohlíku nebo se posadit na lavičku do parku. Hra jen neustále žene dál a dál. Nedovolí hráči žít si na vysoké noze v gentlemanském stylu Mafia 1, ani život bez závazků z Mafia 2.

Policie nereaguje na rychlou jízdu, jízdu na červenou, často ignoruje i nehodu nebo fakt, že se kolem procházíme s bouchačkou v ruce. Jakmile ale do někoho výrazně strčíme nebo ukradneme auto, svědci už se sbíhají k telefonním budkám, aby kolem toho udělali takový humbuk, že se na nás sjedou jednotky z širokého okolí. Trvá jim to, a tak je čas se vypařit, v opačném případě může následovat honička a přestřelka století.

Pokud z Mafia 3 začínáte cítit GTA 4 a 5, nejste daleko. Hra se k němu připodobňovala už na základě prvních trailerů, a svým způsobem tomu tak skutečně je. Pramení to třeba z přehnaného jízdního modelu, který sice nabízí několik režimů, ale ve výsledku beztak projedete všechny křižovatky driftem, odřete okolní auta, strháte semafory a značky, případně i chodce.

A je vám to úplně jedno, protože nemáte nutkání ani náladu jezdit podle předpisů tak, jako v předešlých dvou dílech gangsterské série Mafia. A hra to vyloženě ani nechce. Destrukční model je pak žalostný.

O umělé inteligenci ani nemluvě. Mafia 3 má tolik jasných, viditelných a nepříjemných chyb, že by jeden dobrovolně skočil do jezera plného krokodýlů, kterých je v New Bordeaux pomalu víc, než chodců.

Například auta dokážou na silnici vyloženě tancovat nebo projíždět jinými vozy. Pokud my sami zaparkujeme před nějakým podnikem, nachází se naše vozidlo po návratu z něj někde jinde, občas tam není vůbec, někdy má jinou barvu nebo dokonce model.

A bunda hlavního protagonisty si vyloženě žije vlastním životem. V cutscénách si tak různě poskakuje, jako by měl Lincoln Clay kapsy plné basových repráků. A není sám. Neduhů se dočkalo také spouštění skriptů, které bohužel výrazně pocítíte.

Omerta

Omerta je další z termínů pocházející z mafiánského kodexu, který zavazuje člena rodiny k mlčenlivosti před úřady a jinými státními orgány, a to i v případě, že jde o nepřátelský gang. Porušení omerty se trestalo smrtí, zpravidla dvouhlavňovou upilovanou brokovnicí a broky posypanými solí. 

To byl jen takový tematický oslí můstek k tomu, abychom si řekli něco o zbraních a střelbě. V čem se Mafia 3 opět drápe na GTA? V kapsách. Do kapsy v Mafii 3 schováme nejen brokovnici, ale také samopal nebo odstřelovací pušku. K tomu pár molotovových koktejlů, adrenalinové injekce, sekundární zbraň, propagandistické plakáty a výstřižky holek z playboye. Tady pochopíme význam rčení „má hluboko do kapsy“.

Přestřelky samotné lze hodnotit zejména na základě prostředí, ve kterém se odehrávají. Může to být pěkně nepřehledná mela, kde lítají kulky ze všech stran. Může to být i prostředí rozmanité, kde je kam se přesunout, schovat, kde se krýt, a pak má ten skoro válečný konflikt smysl. O tom, že Lincoln Clay je ale rambo křížený s terminátorem asi netřeba básnit. Nepřátelé se občas kryjí, někdy i kvalitně, což je dobře, bobře... jindy ale běhají jako smyslů zbavení na zteč. Což je špatně, bobře.

Plusem je, že mise se dají hrát i stealth. Lincoln umí pár úctyhodných chvatů, kterými dokáže tiše zlikvidovat nepřítele, kterého lze následně i přemístit a jeho ostatky jaksi taksi uklidit. Někdy se ale stejně dostaneme do situace, kdy je třeba vystřelit. A pokud nemáte tlumič, je veškerá dosavadní snaha o tichý postup v háji (zejména pak přijde práce vniveč, když dorazí posily). Najdou se ale i situace, kdy někoho střelíte přímo mezi oči a jeho kolega stojící vedle nasadí pokerface a absolutní nezájem.

S další pitomostí, kterou Mafia 3 disponuje, se můžete setkat, pokud máte odpravit kurátora některého z podniků, abyste jej ovládli. Když jste dostatečně šikovní, dokážete se proplížit, nebo proběhnout salvou projektilů přímo k jeho kanceláři a tam si to s ním jednoduše vyříkat.

V momentě, kdy rozhodujete o jeho osudu v částečně ovládané cutscéně, po vás nikdo nestřílí. Pokud šéfika odkrádlujete, rovnou voláte svým společníkům a nepřátelé lusknutím prstů zmizí. Teleport asi…

Verdikt

Pokud se ptáte, zda je Mafia 3 dobrá hra, vyškrtneme-li její název, odpověď od nás nedostanete. Tohle zkrátka je značka Mafia, kráčející v původní tradici, kterou ale nedokáže zpracovat. Pokud chtěli tvůrci vyrobit novou hru, není pak důvod provázat třetí díl s druhým (viz. Vito Scaletta). Ve výsledku tak Mafia 3 kopíruje spíše jinou gangsterskou sérii – The Godfather. A kopíruje jí špatně..