Proč měl první Octodad takový úspěch? Zaprvé to byl neotřelý koncept - bimbající se rosol obvykle není hlavní postavou většiny her a ovládání každé končetiny zvlášť je také vzácná mechanika. Zadruhé to byl humor vyvěrající ze skutečnosti, že Octodad je chobotnice v obleku, vedoucí spokojený rodinný život s nic netušící manželkou a dvěma dětmi rodu Homo sapiens (jak došlo k těm dětem se raději neptejte).

Srovnávat Octodad a Octodad: Dadliest Catch je ovšem jako srovnávat Portal a Portal 2; první díl si koneckonců můžete zdarma stáhnout doteď, navíc s extra úrovní, a porovnat je sami. Stejně jako v případě druhého Portalu, i Dadliest Catch zdokonalil všechny prvky původní hry a několikanásobně expandoval.

Dadliest Catch by byla ideální hra pro Bartledaňany. Zatímco jiné hry se zabývají záchranou celých světů a vesmírů, Octodad je přízemnější - ústřední slizoun se prostě snaží proplout dnem a být dobrým manželem a octem. Jeho snažení je ale komplikováno tím, že nemá kosti a že po něm jde šílený kuchař Fujimoto s úmyslem ho použít k přípravě suši, což by samozřejmě rodinné harmonii nijak neprospělo.

Jak se mu za takových okolností daří přežít, říkáte si? Ach, vy malověrní! Do karet našemu „Oktátovi“ hraje skutečnost, že i přes jeho nezdravý vzhled málokdo pozná, co je skutečně zač. Kromě Fujimota se musí obávat jen mořských biologů, kteří vědí, jak chobotnice vypadá. A samozřejmě banánů, banány jsou pekelné stvůry a arci-nepřátelé všeho života.

Nejtátovatější sulc

Hra začíná retrospektivní úrovní z Octodadovy svatby, ve které máte za úkol – nečekaně – oženit se. Pro člověka se to zdá banální, pro třesoucí se želé je ale cesta k oltáři dlážděna mnoha úskalími. Na co si musí dávat pozor především, je prozrazení vlastní identity symbolizované „inkoustometrem“. Ten se plní, když v přítomnosti svědků uděláte něco nelidsky nemotorného, jako je shazování předmětů a prudké pleskání lidí chapadly. Pokud vám něco uklouzne a odhalíte se, musíte úsek absolvovat znovu (checkpointy jsou naštěstí celkem hojné).

Kromě dvou levelů se ale hra odehrává v přítomnosti. Perný den začíná probuzením. Vážně, kdyby se vše ostatní vypustilo, Octodad: Dadliest Catch by mohl být simulátorem probouzení – v téměř horizontální poloze se doplazit do kuchyně a připravit kafe je na medaili. Když konečně může fungovat, Octodad je nucen provést domácí práce, nakoupit a vzít rodinu do mořského parku. Octodad ale nestojí a nepadá na příběhu, ale právě na hlavním třaslavém protagonistovi.

Všichni určitě víme, jak těžké je být mořským hlavonožcem na souši. Young Horses nám ale v novém Octodadovi značně ulehčili – ovládací schéma zůstává stejné, bylo však vylepšeno, a vše se hýbe mnohem lehčeji. Chapadla už nejsou k zemi tak přisátá, což chobotnici dovoluje provádět lepší manévry a taneční kreace, ze kterých by porotě StarDance vypadly oči z důlků.

Chapadlem v chapadle s ujetými pohyby jde také fyzika herního světa, která dovoluje neposedným přísavkám hýbat a mrskat vším v dosahu. Je dobré zmínit, že ani Dadliest Catch se někdy nevyvaruje prolínání textur, respektive chapadel s objekty. Důležité je, že fyzikální engine s tím počítá a nedovolí se jim zaseknout, takže se můžete snadno osvobodit.

Edgare, visí na tobě kůže

Dadliest Catch se nebere vážně a dává to najevo svou jak již zmíněnou ztřeštěnou premisou (nikdo nepozná chobotnici, pokud je v obleku), tak situačním i verbálním vtipem z ní vyplývající (Octodad komunikuje všelijakým bubláním a pazvuky, to však nebrání smysluplné komunikaci). Nezbytné jsou samozřejmě také popkulturní narážky, za všechny zmiňme Total Biscuits, Derpy Hooves, Minecraft nebo QWOP (s tím je příbuznost vcelku zřejmá).

Hru můžete pohodlně dohrát během dvou hodin, což je v tomto případě žalostně málo. Sbírání kravat a lovení achievementů vám může pomoci herní dobu natáhnout... no nevydrží vám to napořád. Nicméně hodně zábavy si užijete se hrou více hráčů. Kdykoliv během hry můžete zapnout kooperativní multiplayer až pro 4 uživatele, a že to není jen tak obyčejný co-op! Každý hráč totiž ovládá jednu nebo dvě končetiny Octodada, a z původního mírného chaosu se stává naprostý chaos, u kterého se budou všichni zúčastnění skvěle bavit. Co je chvályhodné je také možnost hrát komunitní úrovně ze Steam Workshopu, které pomalu, ale jistě přibývají.

Grafická stránka hry také doznala pokroku. Ačkoliv se s áčkovými tituly nemůže měřit, jedno jí nelze upřít - ještě nikdy nevypadala chapadla v nezávislé hře tak líbezně. Vše je kulatější, s více polygony, lepšími texturami a svítivějšími barvami. Co se posunulo na úplně jiný level, jsou cutscény. Originální hra měla roztomile nedokonalé filmečky kreslených slidů, teď už jsou nehratelné vložky ztvárněny výhradně in-game animacemi. Pochvalu zaslouží i velmi padnoucí dabing a perfektně čvachtavé zvuky. A co se týče soundtracku, v mozku vám jistě ulpí jen jediná skladba.

Verdikt

Pokud vás váš milý či milá zanedbává, vyměňte je za chobotnici. Dadliest Catch je v podstatě Octodad na sasankách, a vyniká jak námětem, tak zpracováním. Škoda jen relativně krátké hrací doby, a tedy plně nevyužitého potenciálu, který hra skýtá.