Patrně jednou z největších domén, na kterou fanoušci pamatují z předchozího dílu, byl ikonický hudební podkres plný emocí od hudebního skladatele Garetha Cokera. Jeho tvorbu jsme v mezičase mohli slyšet i v Ark: Survival Evolved či například v Minecraftu. Jeho rukopis naše emoce přivítá i v druhém díle Oriho.

Za zmínku stojí také možnost si nastavit českou lokalizaci, která je k dispozici již od vydání. Rozhodně je nutné nyní také pečlivě zvážit výběr obtížnosti, jelikož bohužel v průběhu hraní nelze změnit. 

Z dostupných možností si však vybere občasný hráč i ostřílený profík, rozdílem je pouze v míra poškození nepřátel a možnost odemčení achievementu za zdolání hry v těžkém režimu. Oproti jedničce je hra rozhodně mnohem jednodušší a nestává se, že by nepřítel či nástraha zabila Oriho na jednu ránu, a to ani při vyšších obtížnostech.

Pak už je na čase se pustit do hry, která nás napřed uvede do příběhu a naučí základní prvky ovládání. Postupně se naučíme stejně jako v prvním díle spoustě nových mechanik. Rozloučit se můžeme například s gravitační bublinou, ale nahradí ji jiné nové možnosti. Novinkou je ale přepracování schopností, které zde již nedostáváme kupováním částí větví schopnostního stromu, ale dělíme je na aktivní a pasivní.

Aktivní schopnosti získáváme buďto postupem v příběhu, či nákupem od NPC. Z nich si pak vybíráme až tři schopnosti, které můžeme používat zároveň. Pasivní schopnosti nacházíme různě po mapě, nebo můžeme některé z nich zakoupit a vylepšit u přátelských zvířat. Nejprve máme k dispozici také pouze tři sloty, ale díky nepovinným aktivitám je můžeme rozšířit o několik dalších.

Oba typy schopností nám mohou pomoci dostat se na jinak nedostupná místa, ale také v boji, na který je v tomto díle kladen větší důraz. Tomu nasvědčuje i přítomnost více typů zbraní, bojové výzvy, kde musíme porazit několik vln nepřátel, i boss fighty, při nichž nemusíme vždy jen bezhlavě utíkat, ale můžeme také protivníkovi uštědřit pěkných pár ran.

Příběh je stejně poutavý a emotivní jako již v předchozím díle a pochopí ho i hráči, kteří se rozhodnou první díl vynechat, přijdou však o možnost poznat přítomné charaktery více do hloubky. Ani to ale vůbec nevadí, jelikož se ve hře setkáme s mnoha novými přátelskými postavami. Od některých dostaneme vedlejší úkoly, jiní prodávají mapy či schopnosti a jiná vylepšení. Většina z nich se postupně stěhuje do poklidného útočiště, které se stane naší základnou.

Největšího vylepšení se ale dočkal systém ukládání. Namísto tvorby vlastních checkpointů investováním energie si nyní hra tyto body vytváří sama. Většina z nich je dobře umístěná a nestane se, že byste se museli v případě smrti vracet příliš daleko. Výjimku tvoří pouze několik delších sekvencí, kde musíme utíkat od nějaké pohromy. Takové momenty jsou pak stále velmi frustrující, ale naštěstí se vyskytují velmi sporadicky.

Velmi příjemný je i fakt, že je hra od prvního dne dostupná skrze službu Xbox Game Pass, který si lze pořídit za pár korun a ve zbývajícím čase si užít i některý z dalších nabízených titulů. Ori and the Will of the Wisps zabere totiž jen kolem 12 hodin, což je jen asi o dvě hodiny déle než měl předchozí díl. Díky přiměřené herní době se nestihnou mechaniky tolik okoukat a hra nesklouzne k nudné rutině. Nejtěžší časy asi čekají hlavně lovce achievementů, jelikož se mezi nimi nachází i podmínka dohrát hru bez jediné smrti. 

Verdikt

Druhý díl série s roztomilou dušičkou Ori sází na klasiku. Vše, díky čemuž jsme si první díl zamilovali, zůstalo, a dokonce se ve většině případů proměnilo k lepšímu. Kromě malých technických nedostatků a občasných frustrujících momentů nelze hře téměř nic vytknout..