Studio Red Barrels na sebe strhlo obrovskou pozornost, když oznámilo práce na survival hororu. Od té doby již pár listů ze stromů opadalo a hra se definitivně dotvarovala do své podoby v září minulého roku, bohužel ale jen pro PC. Outlast totiž původně toužilo i po vydání na platformě PS4, a to se mu podařilo na začátku minulého měsíce. Nyní vám naše redakce může přinést recenzi právě z této next-genové verze.

Na začátku minulého roku sotva někdo věděl, co Outlast je. Dnes se toto jméno skloňuje na každém rohu a jeho popularita se šíří jako mor. Důvod tkví v jeho zaměření na survival horor. Nejedná se o nic převratného, stačí si vzpomenout na první Amnesii, a to se bavíme jen o špičce ledovce. Používají podobný způsob děsu a nepříliš odlišné mechaniky, Outlast je ale přecijen tak trochu jiné...   

Novinář, co chtěl vědět příliš mnoho

Za své si může jistě velmi atraktivní tématikou a zasazením. Hlavní hrdina Miles Upshur, novinář na volné noze, se vydává do zapomenuté psychiatrické léčebny v coloradských horách. Před zařízením jsou prázdné obrněné transportéry, zpoza záclon vyhlížejí neforemné stíny a studený vítr občas prořízne hrobové ticho. Jakmile „pisálek“ spatří zbytky ozbrojené jednotky rozetřené po chodbách a stropech, tak pochopí, že zde nemá co pohledávat. Než se mu však tato myšlenka stačí dotlačit do hlavy, bojuje již o holý život. 

Vývojáři velmi věrohodně zpracovali prostředí blázince, které již samo o sobě budí v hráči pocity úzkosti a strachu. Blikající světla špinavých chodeb, které se občas topí v krvi, zpřeházený nábytek, vybitá okna a stářím zašlé ocelové mříže. Do toho všeho se pak přidají místní pacienti, kteří lidskou bytost připomínají jenom zdaleka. Nepřirozené pohyby a mrtvolné výrazy vyhloubí díru do duše každému, kdo se na ně jenom koutkem oka podívá. 

Pomyšlení na to, že vytáhnete „devítku“ nebo „kalacha“ a pokropíte vše, co se na obrazovce jen hne, rovnou dostaňte z hlavy. Ani náhodou. Jedinou možností, jak vyhrát, je pouze hodit nohy na ramena a utíkat s větrem o závod. Nakonec nezbyde nic jiného, než se schovávat jako malé ustrašené dítě. V těch bezmocných chvílích hrdinovi tluče srdce, lapá po dechu a nebýt to tvrdý chlap, snad se i rozbrečí. Toto malinkaté vylepšení lépe propojí hráče za obrazovkou s novinářem ve hře. 

Outlast umí vylekat, ale mohlo by více

Bohužel i Outlast se nevyhnul pár chybám. Jedná se sice o dobrý a kvalitní horor, který dokáže slušně nahlodat mysl hráče, ale oproti mistrovi v oboru Amnesii: Dark Descent se uživatel po delším hraní dokáže obrnit oproti děsu, který hra nahání. Vývojáři totiž relativně brzo a dost času ukazují faktory hororu, které vyvádí hráče z míry, na rozdíl od Amnesie, která nechává svou oběť v permanentním napětí díky nejasnosti, vůči čemu vlastně čelí. V Outlast hned víte, kdo po vás jde.

Grafická stránka nepatří mezi úplně nejhorší, ale na poměry next-genu by ji mohli tvůrci ještě lépe propracovat. Nicméně nelze přesně říci, kde by se lepší grafika měla projevit - striktně uzavřené jednolité interiéry nedávají příliš prostoru ke grafickým orgiím. 

Verdikt

Outlast patří mezi velmi povedené survival horory. Vývojáři věděli, jak strachem zahrát na struny hráčů, a povedlo se jim to. Škoda jen, že napětí nevydrží příliš dlouho a hráč se postupně obrní vůči „lekačkám“, které mu vývojáři připravili. Pokud patříte mezi fanoušky hororů, tento titul nesmíte minout.