Díky tomu možná dnešní lidé zpohodlněli. Pro někoho, kdo by odsedl od Amigy, by to znamenalo objevení Atlantidy. Proč lidé vlastně hrají hry? Někdo se chce kochat uměním a někdo zase bavit. Pokud se chce člověk bavit, pak má zájem odpoutat se od reálného světa a touží zažít něco, co se mu běžně nenaskytne. Jedná se o jakési sny, které si lze částečně realizovat a zažít právě hraním videoher. A pak se na trhu vyskytuje mikroskupinka děl, která zobrazuje naše nejdivočejší představy.

Kdo by nechtěl vidět mimozemšťany, pilotovat stíhačku, podnikat tajné armádní operace, hackovat se do nepřátelských systémů, mít metalízovou kůži, skákat padesát stop do vzduchu, běhat rychleji než automobil, bojovat s emzáky, být prezidentem USA a nejvíce sexy osobou na planetě, přežít výbuch jaderné hlavice, střílet všechno na potkání a každého kopat do rozkroku?! Pokud o tom všem nejúchylnější část mozkového laloku pařana tajně prahne, pak jejímu vlastníkovi nezbývá nic jiného, než se poohlédnout po Saints Row IV a nechat probudit skryté zlo v sobě.

Do Bílého domu s absintem, striptérkou a devítkou u pasu

Příběh díla se opírá o to, že se The Boss, strůjce Saints, stane prezidentem Spojených států amerických poté, co zneškodní jadernou hlavici mířící na Washington. V Bílém domě ještě nebylo tak živo jako za jeho působení. Stovky panáků vodky, hektolitry piva, sexy striptérky a armádní arzenál v kanceláři vůdce státu větší, než ten v podzemních bunkrech matičky Rusi na Sibiři. Tomu se říká vysoká politika.

Tato idylka však netrvá dlouho a planetu napadnou mimozemšťané, kteří Bosse i přes jeho přímočaré mírumilovné vyjednávání (se soukromým dělostřelectvem na trávníku jeho domu) uvězní a nechají jeho mysl toulat se v simulaci, jíž však velmi brzo prokoukne a bude se z ní chtít dostat urychleně pryč. Jakým jiným způsobem se lze vymanit ze simulace, než nakopat umělé inteligenci pořádně zadek? Řečnická otázka, že?

Když se hloupost vyplácí

Příběh Saints Row IV skutečně nepředstavuje žádnou epickou výpravu s překvapivými zvraty. Jedná se však o velmi dobrý základ, na kterém tvůrci mohli s klidem budovat tak absurdní hru. Boss si v simulaci může dovolit dělat co se mu zachce, což samozřejmě není nic jiného, než kupa špičkové zábavy. Jednoho až zaráží, jak vývojáři chytře vymysleli implementaci superschopností hlavního hrdiny. Když už se ve hře nachází mimozemšťané, prostředníčky ukazující prezident a Bílý bordel... tedy Bílý dům, vůbec by nevadilo, kdyby místo ve virtuálním světě měl Boss ony schopnosti v tom skutečném.

Zpět k superschopnostem. Jakmile se k nim hráč ze začátku dějové linky dostane, zjistí, že se jedná o tu nejlepší věc, co mohli tvůrci do Saints Row přidat. Tedy konkrétně do Saints Row: The Third, protože se čtvrtý díl původně vyvíjel jako DLC pro trojku a člověk titulu znalý to pozná. Dílo se velmi podobá svému předchůdci a svět tak působí dosti povědomým dojmem: město, vozidla, lidé, menu, grafika. Moc se toho nezměnilo.

Díky rozlehlému světu hráč ocení vysoký skok, rychlý sprint, běhání po zdech nebo třeba plachtění. Možnost šplhat po budovách zajistí prozkoumávání světa i v dalším rozměru. Tento princip pravděpodobně studio převzalo od sandboxu Prototype. Nicméně Saints Row IV chybí ještě pár hodin optimalizace ovládání těchto schopností. Ne, že by se jednalo o odbytou práci, jen by to celému procesu chtělo ještě trošku utáhnout šroubky. Aby se mohly síly vylepšovat, je potřeba využít takzvaných clusterů rozesetých po celém městě. Jedná se o jakési peníze, za které lze pořídit jen a pouze upgrady superschopností.

Open-world městská akce se vším všudy, i tím špatným

Značce Saints Row veřejnost často přiřazuje podtitul "Klon GTA", jenže to se s posledními dvěma díly skutečně nedá říct. Saints Row je své a čtvrtý díl to jen dokazuje. Oboje patří mezi městské sandboxy, ale obě hry zároveň cílí na odlišné publikum. Vývojáři z Volation poskytují uživatelům svět, kde se mohou vyřádit, vybít a pobavit. Nachází se zde mnoho aktivit: ničení ulic, devastace virů, závod s časem, skákání na přesnost dopadu. Tyto minihry dokážou příjemně odlehčit hratelnost. Navíc se v nich nachází výzvy. Čím větší dosažené skóre, tím lepší odměna v podobě peněz a zkušeností.

Prezident navíc musí přebírat kontrolu nad městem, kde se nachází mnoho stanovišť virtuálních mimozemšťanů. Věže, strategické body, okupovaná místa - to vše se dá naklonit na hráčovu stranu, stačí jen vymlátit odtamtud vše živé (=vymazat řádky kódu objektů umělé inteligence v podprogramu simulace – všichni dnes umí hackovat a rozumí IT terminologii, paráda). Občas tyto pozice chrání i elitní garda, na kterou je třeba vyzrát trochu přemýšlivým způsobem. Po vítězství uživatel dosáhne adekvátního ohodnocení.

Jde se nakupovat!

A kde odměnu utrácet? No přeci v obchodech! Pan prezident si hoví v elegantním obleku i transsexuálních šatičkách a botách na podpatcích. Rád si zajde i na chirurgii na menší facelift nebo do tetovacího salónu na vyobrazení nějakého symbolu na svém těle. Takovému frajerovi nesmí chybět bouchačka u pasu a hodně munice, a proto nezbývá nic jiného, než si nějakou pořídit. I když Boss umí předběhnout auto, vyplatí se mu nějaké mít – autodílna to jistí. Při úpravách vozidel si navíc hráč vzpomene na zlaté staré dobré časy Need For Speed: Underground 2. Tohle tu však bylo již v Saints Row: The Third, takže nic nového.

Zkušenosti se zase uplatní u zlepšování statistik jako zdraví, souboj, poškození, vylepšení gangu a tak podobně. Členové gangu se dají najmout volně na ulici a v perných chvílích umí svému šéfovi krýt dost dobře záda. Taky se nejedná o nic nového. Nejhorší na tom všem je, že se principy ve hře začnou opakovat. Za znatelné se to dá považovat až po delším hraní vzhledem k rozsáhlosti herního prostředí.

Tady si někdo při vývoji dal záležet

Saints Row IV se musí nechat perfektní navození atmosféry simulace. Problikávající textury, rozpixelovávající se objekty a chyby v obrazu by se mohly jevit jako bugy, ale díky jejich nevysoké četnosti a dobrému zamaskování tyto efekty působí nenuceným dojmem. Toto se vývojářům povedlo. I když AI rozumu moc nepobrala a spíše do sebe nechá střílet jako do statického terče, ve hře se nenachází technické záseky. Ano, jedná se o úmysl tvůrců, aby jen podtrhli onu šílenou absurditu ve virtuální realitě (jedná se zejména o bitvy s viry - souboj se záchodem, modely s ubíhajícími polygony, automobily bez karosérie, postavy bez animací – velmi originální nápad).

Velké sandbox městské akce se nemohou častokrát chlubit dobrou grafikou a když ano, tak je rozpohybují jen v Pentagonu nebo NASA. Tento titul však dělá přijatelné kompromisy. Kvalitní částicové efekty, osvětlení, modely a textury se prolínají s horším vyhlazováním a topornými animacemi a mimikou. Díky tomu se člověk nemusí bát hru rozjet i na starších strojích. Pro zajímavost - Hra běžela na maximální detaily, včetně vyhlazování a rozlišení 1920x1200, na sestavě s procesorem Intel Core i5 3470 a grafickou kartou AMD 7850 na stabilních šedesáti snímcích za vteřinu.

Živoucí pomatený svět

I když si Saints Row tropí prakticky ze všeho žertíky, nachází se v něm i spousta smysluplných věcí. Lidé chodí po ulicích a automobily jezdí po silnici (je jedno kam a odkud), policisté napravují nepořádek (a to nejen ten způsobený hráčem, ale všechen, někdy i ten, co neexistuje), konají se uzavírky pozemních komunikací (které tamější obyvatelé nerespektují), billboardy zobrazují totalitní hlášky mimozemšťanů... No dobře, je to úplně celé postavené na hlavu!

Výtku si zaslouží občasná prázdná místa. Některé lokace by se mohly hemžit originálními úkoly, předměty nebo činnostmi. Továrny, kostely nebo elektrárny zde jsou pouze jako další budovy. Vypadají sice pěkně, ale chtělo by je více zakomponovat do mechanik.

Po celou dobu hry se město nachází pod soumrakem (úsvitem). V temnu vynikají osvětlené obchody a "bordely", kterých se zde nachází samozřejmě více. Nulová změna času nepředstavuje problém. Titul díky tomu získává cool nádech a má to styl (chvílemi si člověk připadá jako by hrál Blood Dragon).

Trošku muziky neuškodí

Dílo umožňuje volit mezi několika hrajícími rádii a to i v případě, že se Boss pohybuje po vlastních nohou (asi má obří „magneťák“ v kapse, tady se už není čemu divit). Redakce CDR.cz doporučuje stanici The Mix, která nabízí ty největší popové odrhovačky z 80. a 90. let. Potom, co jsme v něm zaslechli písničku What is Love? jej necháváme nonstop zapnuté.

Ujetou pochvalu si zaslouží i dabing a dialogy. Každý správný prezident musí říkat pravidelně ve svých větách slovíčko "fuck", pokud to neudělá, nevynikne jeho charakter. The Boss patří naštěstí mezi nejhustokrutopřísnědémonský šéfiky, a tak se člověk nemusí bát o barvitou rozmanitost jeho slovní zásoby. Navíc si lze vybrat z více dabérů (dabérek) tak, aby hlas nejvíce ladil vymodelovanému charakteru.

Verdikt

Největší ujetost, hovadina a hloupost ve videoherním průmyslu! Díkybohu! Vše, co činilo třetí díl dobrým, se vyskytuje i ve čtyřce, vidina původního DLC konceptu je však až příliš nápadná. I přesto se jedná o velmi kvalitní kousek, u něhož si užijete především zábavu.