Po DOOMu se vyrojilo obrovské množství jeho klonů. Herní scéna se doslova přesytila tímto žánrem. Ubohý hráč nevěděl z čeho vybírat – vše vypadalo stejně a hrálo se stejně. Některé tituly však zářily o něco více než ostatní, a to díky implementaci neokoukaných prvků, jako třeba humoru.

Krom Duke Nukem 3D nebo Rise of the Triad v něm vynikal i ujetý Shadow Warrior, ve kterém nehláškoval oblíbený blonďatý svalovec, ale Japonec s katanou v rukách. Nyní se tento titul vrací, aby ukázal, že reinkarnace starých her nemusí dopadnout jako nemastné a neslané nedodělky.

Hráč se chopí postavy Lo Wanga, který má za úkol projednat jednu obchodní záležitost okolo meče Nobitsura Kage. Jeho majitel ho však nevydá ani za dva milióny dolarů (a to doslova). Pan Wang se však meče nehodlá vzdát a problém je hned na světě. Nezbývá nic jiného, než rozsekat všechno na haši! Následně se však ukáže, že existuje více bytostí, které po vzácném artefaktu touží a nestydí se kvůli němu vraždit.

Rudo jako ve stáčírně na jahodový džus

Na sekání do všeho hra v zásadě staví. Soubojový systém tvoří nejhlavnější součást mechanik. Krom klasických palných zbraní, které promění každého v cedník, se zde nachází i tradiční japonské kuchadlo – katana. Právě s tou začíná ta pravá zábava, vývojáři si s ní totiž pořádně vyhráli. Vedle tradičního sekání levým a pravým tlačítkem se nabízí i několik speciálních útoků, které vyvoláváme pomocí klávesových kombinací. Ani ostatní náčiní smrti nestojí za starou grešli. Příkladem lze uvést revolver, ze kterého Japonec střílí během sekundárního útoku jako Clint Eastwood ze svého „sedmiraňáku“ ve westernových klasikách.

A proti komu, že to vlastně náš hlavní hrdina bojuje? Zkrátka proti všem! Zpočátku se mu staví do cesty lidé, v okamžiku se ale všechno zvrtne a náhle nechce posvátný meč jenom Lo, ale i podivný démon se sexy křivkami. S ním přichází zpoza pekelných bran i několik tisícovek služebníků, které k hráčově virtuální čepeli nabíhají jako na porážku (v případě této hry obrazně řečeno).

Pokud zvolíme trochu vyšší obtížnost, pak se souboje stanou výzvou, kde je potřeba využít každého naučeného komba a především taktiky. Nepřátelé totiž nejsou jen tak nějaká tupá stvoření, ale dokážou reagovat i na změnu situace. Samosebou se v Shadow Warrior oponenti rozdělují do několika skupin a na každého je potřeba najít trochu jiný recept. Malí hbití démoni se snaží dostat co nejblíže a díky početní převaze rozcupovat Loa na kousíčky, ale velcí obrněnci se štíty a magickou holí zase preferují distanční poměřování sil. Je to zvláštní, ale člověk se tak vždy těší na novou bitku a nemůže se jich nabažit!

Střílečka ze staré školy s novými mechanikami

I když se v podstatě jedná o „tupou“ FPS, kde se mezi body A a B musí eliminovat vše živé i mrtvé, není tomu tak. Tvůrci totiž jednoduché, ale účinné jádro obalili do dosti fešných „fíčur“. Svůj prostor si tu najde i vylepšování postavy v podobě upgradu vlastností jako zdraví, vytrvalost, štěstí na nacházení peněz, poškození udílené démonům a podobně. Tato kategorie nazývaná „powers“ se pak zhmotní na Lo Wangově těle jako tetování. Skupinka „skills“ naproti tomu přidává hráčům jakési schopnosti související s bojem na blízko s katanou. Zde se nachází kupování dalších technik, zlepšování poškození mečem, nebo nárůst rychlosti pohybu.

Rozhodně se vyplatí zastavit se u zmiňovaných soubojů s katanou, respektive u speciálních útoků. Ty se realizují klávesovou kombinací (např. W+W+levé tlačítko myši nebo D+D+pravé tlačítko myši). V počátcích se může jednat o hloupost, později však sami dojdete ke zjištění, že se rozhodně jedná o lepší řešení, než nějaké hloupé nabídkové kruhy s pozastavením herního času nebo děsné quick time eventy. Díky tomuto systému neopadá akční složka a hráč se tedy neustále musí soustředit na někdy ne zrovna lehkou řežbu. A o to tu jde.

Souboje se však netočí jen a pouze kolem katany. Nikdo nikomu nebrání během šermířského turnaje vytáhnout "namakaný kvér". A ano, i tato pozlátka se dají ve hře vylepšovat. Za nalezené peníze lze z obyčejného revolveru udělat příruční dělo. Bohužel je nutné si na palebný systém trochu zvyknout a dostat do prstů a ruky potřebnou přesnost.

Lineárně nelineární aneb hledači Easter Eggů si přijdou na své

Shadow Warrior se může řadit mezi velice detailní hry. Okolní prostředí se doslova topí v nápadité fantazii designérů, level-design nepodléhá stereotypu a neustále tak je na co se dívat. V budovách se nachází mnoho nábytku, v zahradách jezírka s rybami, v hernách automaty se střílečkami a v chrámech zase posvátné expozice. Navíc hráče zaujme detailně vyobrazená japonská architektura spolu s kulturou. Rozhlížení se kolem sebe neomrzí ani po několika hodinách hraní (ovšem pokud člověk neprolézá útrpným labyrintem bambusového lesa, což vždy dokáže pocuchat nervy).

Co by to bylo za doomovku, kdyby Shadow Warrior nepřekypoval sekundárním obsahem. V misích se povalují štěstíčka s vtipnými poznámkami, u kterých se ale častokrát zasmějete až k pláči. Mimo nich svět skrývá i několik utajených vchodů do extra místností. Krom lepšího vybavení nebo pokladů v jejich útrobách, si je hráč oblíbí díky něčemu úplně jinému – tyto úrovně se totiž zobrazují v původní pseudo 3D grafice Shadow Warrior z roku 1997. A nejedná se o jediný nostalgický odkaz, občasně pod vodopády nebo ve vířivkách může hráč spatřit pixelovou dívčinu z mangy, která se lechtivě umývá ve vodě.

Ani zdaleka se nejedná o všechno, co hra dokáže nabídnout, stále se zde nachází mnoho prostoru pro hledání takzvaných „secrets“, které disponují zvýšenými příděly karmy (platidlo pro „skills“), krystalů (platidlo pro „powers“), lékárniček a munice. Pokud se tohle všechno spojí dohromady, pak se rozhodně nedá říci, že by se jednalo o nějak krátkou hru, která by se vyplatila hrát pouze jednou.

„Yahooo jupíí jééé! Who wants some Wang!“

Lo Wang v původním Shadow Warrior každou chvíli hláškoval. Žádnou situaci, kdy by mohl zviditelnit sebe samotného nějakou „cool“ větou, rozhodně nepromarní. Vtipnost vyslovených mouder podtrhuje i velmi pestrý slovník a skvělý dabing. Optimistický nádech hry netvoří však jenom hlášky. Celé dílo překypuje situacemi, po jejichž uzření se hráč svalí v břišních a ústních křečích na zem.

Vášnivě dovádějící zajíčci, z nichž se po jejich zabití občas zrodí vraždící monstrum nebo hrací automaty s tituly jako Hotline Miami, Hard Reset, Sam Serious 3 či Shadow Warrior. Tyto prvky nepřestanou bavit ani po několika hodinách. Škoda, že si nelze něco z toho zahrát. Alespoň původní legenda by mohla poskytnout jeden level k prozkoumání. Ještě jedna malá poznámka – snad všechno zde vybuchuje, komu se tohle nemůže líbit? No dobře někdy to dokáže pořádně hnout žlučí. Ale, kdo by neodolal japonskému ohňostroji? No kdo?

Cože? Kdo tu mluvil o příběhu?

Upřímně, kdo čekal nějaký extrémně propracovaný příběh? O něčem takovém skutečně není ani řeči. Stačí pouze načrtnou zasazení, začátek, cíl a stačí. Ostatní aspekty se dotvoří za běhu. V zásadě toto řešení ani moc nevadí. Jedná se vlastně o součást žánru.

I když však onen vyvolený dojde až na konec a „vyfakuje“ všechny okolo, zábava stále nekončí. Krom opětovného postupu lze zkusit Viscera Cleanup Detail: Shadow Warrior, tedy mini-hru, kterou uživatel automaticky dostane s koupí základu. A co dodatek ukrývá? Zkrátka si v něm hráč uklidí vše, co si navařil.

Rozporuplné technické zpracování

Počin od Flying Wild Hog se těší z přítomnosti Unreal Engine 3 uvnitř jeho útrob. Díky tomu se docílilo dosti povedených grafických efektů, které se stávají s postupující technologií již standardními. Textury a modely se řadí k průměru, avšak mimika postav se již nedá označit za nějak oslňující, stejně jako animace. Občas nastane i problém s osvětlením.

Hudba však probudí i ty nejzašlejší vzpomínky. Tvrdá metalová kytarová sóla s příměsí asijského brnkání a hvizdu na flétnu - naprostá genialita, se kterou se uživatel okamžitě sžije a bude toužit poslouchat soundtrack i dlouho po dohrání.

Verdikt

Shadow Warrior je všechno to, čím měl být Duke Nukem Forever. Tuna zábavy, táhnoucí hratelnost, kupa vedlejšího obsahu, tisíce vtipných hlášek a tolik krve, která by vystačila po celé jedno tisíciletí pražské Fakultní nemocnici v Motole. Jen musíte přijmout i všechna negativa, která  žánr přináší.