Nemuseli jste předchozí tři díly hrát, ale jistě jste o sérii Thief slyšeli. Její popularita dosáhla vrcholu na přelomu tisíciletí, kdy byla synonymem slova stealth. Od posledního dílu však uběhlo dlouhých 10 let, což je ve vodách herního byznysu moře času. Proto jsme nové pokračování vyhlíželi s napětím a mírnými obavami, jak se studiu Eidos Montreal podaří naplnit očekávání náročných fanoušků původní série.

Zevrubnější srovnání předchozích dílů s novým Thiefem však laskavě ponecháme na každém hráči. Aktuální Garrettova dobrodružství si totiž nejlépe vychutnáte tak, že se naplno ponoříte do temné atmosféry Města a ztratíte se v křivolakých uličkách, aniž byste se trápili tím, co jste mezi těmito zdmi dělali před deseti a více lety.

Příběh? Jaký příběh?

S Garrettem se setkáváme ve chvíli, kdy během jedné z loupeživých výprav přeruší se svou parťačkou Erin tajemný rituál, následkem čehož Erin zmizí kdesi v zářícím světle. Garrett se probouzí o rok později, aniž by si pamatoval, co se dělo mezi nešťastnou událostí a dnem jeho procitnutí. Takovou kocovinu bychom nechtěli zažít. Během zhruba 15-20 hodin hraní tak budete muset zjistit, co se s Erin stalo a proč je město sužováno záhadnou smrtelnou chorobou.

Na první pohled se snad ani nezdá, že by s příběhem měly být větší potíže. A pokud patříte mezi méně náročné hráče, možná ani žádné nezaznamenáte. Nám však fádní vyprávění zápletky zrovna dvakrát nesedlo, žádný moment nás nezvedl ze židle, místy jsme ztráceli nit a ke konci jsme byli rádi, že už to máme konečně za sebou.

A to se přitom na scénáři podílela nadějná Rhianna Pratchettová (ano dcera TOHO Pratchetta). Při vývoji se však muselo stát něco nepěkného, protože Rhianna o své účasti na tvorbě příběhu hry nechce vůbec mluvit. Na výsledku je pak znát, že autoři museli hru kvapem dotáhnout do konce a s příběhem si moc nevěděli rady. Nebo to tak aspoň působí.

Město je ve vážném nebezpečí, ale Garrett jako by se o to vlastně ani nezajímal. Zatímco obyvatelé žijí revolucí a zbrojí proti Baronovi, zkorumpovanému vládci Města, jedinou Garrettovou motivací je najít Erin. I důvod, proč je hlavní hrdina obdařen zvláštními schopnostmi a září mu oko, se dozvíte jen tak letmo během druhé poloviny hry. Zkrátka a dobře, pokud hledáte silný příběh, který vás chytne a donutí dohrát hru do konce, v Thiefovi ho nehledejte.

Mistr zloděj

Oproti ne příliš povedenému příběhu však stojí to nejdůležitější – hratelnost postavená na stealth prvcích. Pokud vás u hraní neudrží tohle, pak už nic! Nečekejte však žádnou strhující akci, připravte se naopak na pomalé rozvážné plížení. Většinu herní doby budete dělat to, co dělá zloděje zlodějem. Plížit se ve stínech, otevírat zámky, sejfy, sbírat cennosti a opět nepozorovaně mizet ve stínech.

Pomáhat vám v tom bude Garrettův arzenál a jeho speciální schopnosti. Spoustu zábavy si užijete například s ohnivými a plynovými šípy, které výborně odvádějí pozornost stráží. Šípy s vodou pro změnu uhasíte louče a vytvoříte si tak potřebná temná zákoutí. Kleštičkami deaktivujete pasti a nástražná zařízení, klíčem se dostanete do větracích šachet, šperhákem otvíráte zámky nejen dveří, ale také nejrůznějších vitrín. Zlodějských udělátek si užijete vskutku dost.

A proč to všechno? Samozřejmě kvůli lupu! Připravte se na to, že sbírat budete prakticky všechno, co se leskne. Peníze, šperky, vázy, svícny… Garrett proleze každý kus nábytku, jen aby našel něco cenného, případně stopu, která by ho k něčemu hodnotnému dovedla. Většího kleptomana jsme ve hře ještě neviděli. U zloděje je to však celkem pochopitelné. Patříte-li mezi sběratele, kteří nenechají nic ležet ladem, přijdete si na své. Nutno podotknout, že v pozdějších fázích hry nás kleptomanie bavila čím dál tím méně.

Co přimělo Garretta obléknout „sexy“ korzet, není úplně jisté, ale dlouhé rukávy má dozajista proto, aby z nich mohl tahat nejrůznější fígle a triky. Větší výdrž, rychlejší pohyby, prodloužená intuice, to vše vám zpříjemní hraní a dodá pocit výjimečnosti. Při použití rychlého kradmého pohybu jsme si připadali jako skutečný mistr zloděj.

Město

Pokud v něčem nový Thief vyniká, pak je to rozhodně hutná atmosféra. Pohybovat se budete po Městě, jež nezapře inspiraci Viktoriánskou architekturou a steampunkem. V ulicích se převaluje těžká mlha, déšť zkrápí schoulené postavy žebráků posedávajících na zemi. Temná paleta barev jen dotváří neutěšený a stísněný pocit, jehož se v úzkých uličkách jen tak nezbavíte. Na druhou stranu, tenhle až monotónní styl nemusí sedět každému.

Problém nastává ve chvíli, kdy se chcete v tak komplexním prostředí volně pohybovat. Při přechodech do sousedních čtvrtí budete muset přetrpět nahrávací obrazovky, kterých je na náš vkus až příliš, protože jednotlivé oblasti jsou poměrně malé. Tohoto neduhu se nezbaví ani majitelé konzolí nové generace. Podivně působí také fakt, že na některá místa se nedostanete, přestože o kus dál, před podobnou překážkou, jste žádný takový problém neměli. Vyšplhat nebo seskočit tak můžete zjevně pouze tam, kde to vývojáři dopředu zamýšleli. 

Ačkoliv je vaším úkolem vyhnout se strážím a nepozorovaně je obejít nebo zneškodnit, čas od času se s nimi dostanete do křížku. Pro takové případy máte k dispozici obušek, kterým je můžete poslat do říše snů. Jakmile se vám však postaví více než jeden protivník, máte opravdu co dělat, abyste nastalou situaci zvládli. Obtížností soubojů vás hra de facto motivuje hrát co možná nejopatrnějším způsobem.

Navzdory všem výše zmíněným problémům je Thief hrou, kterou stojí za to si zahrát. I když reboot série nepřináší žádné zásadní novinky, drží se toho, co mu jde nejlépe, a v tom umí být zábavný. Jen s ním musíte mít trochu trpělivosti. Ostatně, pokud toužíte po plnohodnotném stealth zážitku, nemáte mnoho lepších způsobů, jak ukojit své zlodějské choutky. 

Verdikt

Nový Thief rozhodně není špatnou hrou. Přináší temnou atmosféru, povedené stealth prvky, ale také podivný gamedesign a nezáživný příběh. Tak nějak jsme od něj čekali víc. Garrett vystoupil ze stínu předchozích dílů, ale nepřekročil ho.