Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby v Civilizaci byli draci, měli jste během (ne)starání se o potřeby vašich měst více času na válčení a ještě ke všemu disponovali možností vrhnout vašemu otravnému sousedovi ohnivou kouli přímo do ksichtu? Nás tedy ne, ale Warlock 2: The Exiled přesně tohle nabízí.

 Jsem čaroděj, kdo je víc?

 „Viděl jsem krysy velikosti vlků. Viděl jsem vlky velikosti měst. Viděl jsem města ve tvaru vlků. Viděl jsem obří želvy, proti kterým vlčí města vypadala jako krysy. Všechna ta strašná monstra na tvé cestě z exilu však lze porazit tak dlouho, dokud máš jednu důležitou věc: opravdu, ale opravdu velkou ohnivou kouli.“ Předchozí řádky uvádí do příběhu, jehož se tentokrát dočkáte. Vtělíte se do role vyhoštěného mága, jež neprahne po ničem jiném, než aby se mohl vrátit a pokud možno při tom pořádně zatopit svému sokovi. K tomu potřebuje projít mnoha světy, jakýmisi ostrůvky vznášejícími se v prostoru a propojenými portály, a pořádně zesílit, než opět vezme zpět to, co mu patří.

Abyste pochopili, jak to vše bude probíhat, představte si právě pátou Civilizaci, odstraňte nutnost se nějak zvlášť starat o potřeby (a štěstí) svého impéria, do výzkumu místo technologií dosaďte hromadu kouzel a vyneste do popředí boj. Kde autoři brali inspiraci, je zřejmé na první pohled, není to ale vůbec na škodu – pokud vás válčení bavilo v Civilizaci, budete se královsky bavit i tady. Jestli jste radši budovali svá království a řešili vše pokud možno mírově, budete trpět.

V případě, že jste předlohou Warlocka nepolíbeni: veškeré vaše konání se odehrává na hexagonální mapě, kterou brázdí říčky, kopce, lesy a jiné věci, jež vám při správném využití dají nějakou tu výhodu v boji. Na každém herním poli může stát vždy jen jedna jednotka, proto je důležité, jak je vaše armáda rozmístěna – odolnější jednotky dopředu, střelecké dozadu, rychlejšími leteckými nebo jezdeckými zkusit zaútočit ze stran či hledat mezery v postavení nepřítele a pokud možno při tom všem využívat rázovitosti krajiny.

Ve chvílích, kdy vašim obyčejným jednotkám dochází dech, můžete si vypomoci jedním z mnoha kouzel. Ty pomalu zkoumáte ve vývojovém stromě a postupně si odemykáte silnější a silnější. Zatímco ze začátku tak můžete sotva trochu opálit svým soupeřům kopyta nebo posílit některou část vaší armády, ke konci budete mít možnost rozpoutat na bojišti to pravé peklo. Čarovat pak dokáží i hrdinové, které můžete čas od času najmout a kteří přinášejí do bitvy další proměnnou, s níž je třeba počítat.

Když právě neválčíte (což ovšem budete nejspíše dělat většinu času), staráte se o svá města. Kolem nich roste vaše sféra vlivu, do níž postupně umisťujete budovy. Ty vám pak umožňují budovat další druhy jednotek nebo zajišťují rychlejší výzkum či příjem jedné ze tří surovin – zlata, many a jídla. To vám umožní mít ještě větší armádu a posílat další kouzla, kterými své soupeře konečně udoláte. Měst můžete mít jen omezené množství, nicméně je zde možnost stavět i několik druhů „svobodných měst“ a chrámů, které nemůžete přímo nijak ovládat, ale jež vám přispívají nějakou tou surovinou a do limitu se nezapočítávají.

Z exilu na vrchol

Pokud zvolíte ve dvou nabízených herních módech ten zvaný „Exiled“, bude vám hraní znepříjemňovat nepřítel zvaný The United One, který vás původně vyhnal do exilu, a sem tam narazíte na nějaký ten úkol. To je vítané zpestření hry, přestože draci vyčarovaní za bojovými liniemi nebo ničivá kouzla zlomyslně seslaná na vaše města ve chvíli, kdy to nečekáte, vás mohou donutit se pěkně zapotit. Druhým módem je pak klasický sandbox, čili volné hraní bez příběhových vsuvek.

Na výběr na počátku svého tažení máte ze šesti hratelných ras, z nichž každá vlastní jiný strom jednotek a vyžaduje poněkud jiný styl hraní. Zatímco například Monsters tak spoléhají na velký počet slabších jednotek, nemrtví zase nepotřebují krmit, jsou odolní proti fyzickému poškození, ale kradou cennou manu. Různé rasy tak nejsou rozlišeny jen vizuálně, což vše dělá mnohem zajímavějším. Trochu další různorodosti pak přidávají i krajiny ostrovů, které jsou náhodně generované a s vícero druhy terénu, na nějž je vždy třeba brát ohled; ne každé rase se daří na poušti, džungli nebo třeba planině nemrtvých.

Ne vše se ovšem vydařilo. Diplomacie zde sice je, nicméně se (obzvláště při občas prapodivném chování vašich soupeřů) jeví poněkud zbytečně. Jakákoliv ujednání, která byste tak mohli s NPC udělat, nemají velkou váhu, jelikož bývají záhy velmi rychle (a bez zjevných nebo alespoň trochu logických příčin) porušena. Také nás velice zamrzela absence v podobných hrách tak oblíbeného módu hot-seat, klasický multiplayer však nechybí. Další výtku bychom směřovali k občas nedotaženému ovládání.  

Po grafické i zvukové stránce vypadá Warlock 2 velice příjemně, přestože nějaké vizuální nebo hudební orgie se nekonají. Na vše se ale pěkně kouká a sesílání kouzel tak díky tomu dává další vrstvu škodolibému uspokojení. Pokud už tedy hledáte rozptýlení před dalším dílem Civilizace, neváhejte a čekejte s fireballem v ruce – nudit se nebudete.

Verdikt

Pokračování oblíbené tahové strategie je zde a rozhodně se nemá za co stydět: nabídne kopec zábavy, slušnou herní dobu a fantastický výlet pro každého zapáleného stratéga.