S nechvalně známou organizací DedSec tentokrát opouštíme prostředí amerických měst a přesouváme se do moderního Londýna v blízké alternativní budoucnosti. Hned v prvních pár minutách se nám velkolepě představí antagonista dílu v podobě organizace Zero Day odpálením několika významných londýnských budov. A aby toho nebylo málo, veškerou vinu hodí na nás.

Dosavadní členové DedSecu jsou tak rozprášeni a vlády nad městem se ujímá militantní organizace Albion, která nahradila městskou policii a nevybíravými způsoby drží populaci města na uzdě. Podsvětí Londýna se mezitím dostalo do rukou klanu Kelley, jež poskytuje všechny služby, jaké bychom od takové organizace očekávali, od rozličných drog přes lichvářství až po černý trh s orgány a lidmi. Nám tak nezbývá než najít mezi Londýňany někoho ochotného vzepřít se současnému režimu a zjistit, kdo za tím vším stojí.

Při troše přemýšlení pro vás však tahle část nebude nijak složitá a věřím, že mnozí budou již hodiny před dohráním tušit přesně, jak hra dopadne. Většina příběhu navíc působí dost béčkově a nebýt několika misí, tak vůbec nestojí za zmínku. Příběhové scény jsou navíc příliš často vyprávěny skrze statické ikony postav v rohu obrazovky namísto plnohodnotných cutscén, nebo alespoň četnějších kamerových nahrávek.

Hlavním tahákem Legionu ale už od počátku bylo něco jiného – možnost naverbovat do svých řad úplně kohokoliv a potom v jeho kůži také plnit herní mise. Samotná příležitost hrát za téměř libovolné NPC v celé hře je velmi působivá a přidává světu na živosti – za každou postavou na ulici najednou spatříme konkrétního člověka se speciálními schopnostmi a využitím pro tým. Má to ale hned tři háčky.

Zaprvé musíme pro jejich naverbování nejprve splnit jejich přání, což má přidat každé postavě jakési backstory, ale ve skutečnosti se jedná akorát o nudné a nechvalně proslulé "fetch questy".

Zadruhé většinu nejužitečnějších postav získáme osvobozováním londýnských čtvrtí, kde za každou získáme zkušeného operativce se speciálními schopnostmi.

Zatřetí si kvůli tomu nevybudujeme téměř k žádnému z operativců hlubší vztah. Celou hru je navíc možné projít jen s pár postavami – za předpokladu, že nám některá z nich v misi neumře, což ji pouze znepřístupní po několik desítek minut (nebo ji odstraní ze hry při volbě permanentní smrti).

Užitečných schopností je ve hře ale celkem po málu a spíš si některé vyzkoušíte jen ze zvědavosti při bloumání světem. To alespoň dokáže upoutat hráče ke stolu a třeba i na pár desítek hodin zabavit, pokud je ochoten si vyzkoušet různé možnosti a zaobývat se i vedlejšími misemi. Jak je tak už u Ubisoftu zvykem, různý starší i nový obsah je navíc k dispozici i po dohrání hlavního příběhu. Doporučuji si již od začátku hraní navíc zvolit těžší obtížnost, jelikož se jinak se spoustou operativců ani u boss fightů vůbec nezapotíte.

Po grafické stránce Watch Dogs: Legion úplně neohromí, ale ani neurazí. Na dnešní dobu a rozlehlost oblastí vypadá docela pěkně, dojem nejvíce kazí donačítající se textury oblastí a mizející se a objevující se auta na horizontu. Lehce futuristická tvář Londýnu sluší a hra nám navíc dovolí prozkoumat mnohé významné památky opravdu zblízka.

Na PlayStationu 4 (na kterou nám dorazil testovací vzorek) už je ale znát, že konzoli dochází síla, a tak můžeme doufat, že chystaný port na nadcházející generaci bude vypadat o něco lépe. Xbox One měl dokonce po vydání takové problémy, že hra v průběhu hlavní linky přehřívala konzoli natolik, že se vypnula (tento problém byl již naštěstí vyřešen následujícím patchem).

Avšak největší vadou na kráse celé hry, která bude téměř každého hráče rušit od počátku až do konce, je nekonečně dlouhé a všudypřítomné načítání. A to i na místech, kde nemá co dělat, nebo mělo být stejně jako v předchozích dílech schované za nějakou obyčejnou akcí (jako například dlouhé otevírání dveří při vycházení ze základny v předešlém díle). S dlouhým načítáním se navíc potkáme i při každém přepnutí postavy (což má být přeci významnou součástí hry), přestože se objeví ve stejné lokaci, v jaké jsme právě stáli. Snad bude tento problém také alespoň upozaděn s novými konzolemi.

Po hudební stránce si hru užijeme převážně jen při jízdě vozidly, kdy máme na výběr mezi několika stanicemi různých žánrů i nehudebních podcastů probírajících dění ve městě. Bohužel zde narozdíl od jiných her od Ubisoftu není možnost složit si playlist nebo výchozí rádio pro všechny jízdy.

Žádaný kooperační režim umožňující propojení až čtyř hráčů na společné mise i průzkum Londýna bohužel ještě není k dispozici a budeme si ho moci užít až po prosincovém update. Ten navíc slibuje i další aktivity po skončení hlavní příběhové linky, kterých je nyní ve městě po málu obsahují pouze rutinní repetitivní činnosti jako doposud.

Watch Dogs: Legion tak sice staví na zajímavé myšlence a s trochou péče se v následujících měsících může stát o něco zábavnější, ale momentálně nedává moc důvodů se po hře toulat déle než příběh vyžaduje. Očekávejte tak průměrně 20 až 30 hodin herního času, než se rozhodnete hru opustit.

Závěr

Přestože na papíře mnoho nápadů implementovaných ve Watch Dogs: Legion působí zajímavě, jako celek bohužel moc dobře nefungují. Kdo si však užil předchozí díly, omrzí slabší příběh a bude si užívat hlavně sandboxových aktivit v krásném Londýně, dokáže ve hře stejně pár desítek hodin utopit.