Když Firaxis před třemi roky přišlo s remakem klasické tahové strategie XCOM, stal se zázrak; studio dokázalo nejen uspokojit (většinu) nostalgicky vzpomínajících hráčů, ale i přilákat obří publikum těch nově příchozích, a dát jim tak možnost trpět podobně jako veteráni před lety.

Po takovém vydařeném experimentu, který byl ještě navrch potvrzen úspěšnou expanzí Enemy Within, bylo jen logické, že se pravděpodobně dočkáme brzkého pokračování. To již nyní leží na pultech obchodů a otázkou tedy je, jestli stojí za vaše peníze. Že je to otázka složitější, než bychom sami chtěli, vám vysvětlíme v následujících odstavcích.

Po nás přijdou emzáci

Nejvhodnější asi bude začít u zasazení. To totiž prošlo poměrně zásadním obratem. O Zemi sice stále bojujete, jen ne už z pozice obránců, nýbrž útočníků. Příběhová linie totiž nebere na vědomí scénář, ve kterém jste v předchozím díle nad mimozemšťany vyhráli, ale automaticky předpokládá, že jste dostali na půlky.

Ve výsledku je tedy celá modrá koule v obložení ufounů a zbyl jen malý odboj, který se snaží svrhnout nastolený režim. Jak jste asi správně odhadli, hráč se postaví do vedení tohoto odboje a bude se jej snažit rozšiřovat a zejména posílit. 

Kousíček po kousíčku, sabotáž po sabotáži pracujete na zmaření plánů vašeho nepřítele, respektive jednoho konkrétního plánu - Avatar project, o tom ale až později.

Příběh hry prozradit nemůžeme, řekneme jen, že vytvořil velké stíny, kterým už ale selhal dodat fyzický tvar. Po celou dobu akorát čekáte na velké rozuzlení, které by mělo přijít na konci, ovšem nic podobného se nekoná. Závěr hry je velmi rychlý a nicneříkající, zůstává pouze cliffhanger. Ten bereme jako náznak potenciálního pokračování, ve kterém bychom se mohli dozvědět více. V současné formě ovšem příběh výrazně nezabodoval. Na druhou stranu ale není děj ten hlavní důvod, kvůli kterému si X-COM pořizovat

Pochválit naopak musíme důraz, který tentokrát dali tvůrci na rozvoj jednotlivých postav. Jedním z nástrojů, kterého tvůrci oproti předchůdci používají o poznání více, jsou krátké filmečky, které umožňují se daleko více sblížit s jednotlivými postavami. Čas od času je také doprovází monolog některé z postav, která se svěřuje se svými myšlenkami, nápady nebo jen nostalgicky vzpomíná na svetry, které se dříve nosily.

Improvizujeme

A protože už nejsme na této planetě domácí tým, nemůže si lidská rasa dovolit velkou podzemní základnu (jako v díle předešlém), která by byla domovem vedení. Namísto ní potřebuje něco skromnějšího, nenápadnějšího, ale hlavně flexibilnějšího - ukradená a následně upravená loď vetřelců poslouží tedy více než dobře. 

S touto poměrně zásadní náhradou se pojí pár změn a jedna z nich se týká prostorů. Těch je tentokrát mnohem méně a fungují úplně jinak. V původním (myšleno Enemy Unknown) X-COM figuroval tzv. sousední systém, který zajišťoval, že jednotlivá zařízení získávala různé bonusy na základě toho, jaké prostory s jakými sousedily.

Tento systém kompletně vymizel (s jedinou výjimkou, která však nestojí za zmínku), čímž kompletně vymazal veškerou strategii při budování základny. Jisté rozhodování, aspoň tedy ze začátku hry, ovšem budete muset dělat. Výkon jednotlivých zařízení totiž lze zvýšit a to přiřazením techniků nebo případně vědců. Těch ovšem není nekonečno - často tak nastává situace, ve které je nutné rozhodnout mezi urychlením výstavby X nebo výzkumu Y.

Na jednu stranu se sice jedná o zjednodušení, které možná veteráni neocení, na tu druhou je to ovšem krok k zpřístupnění titulu hráčům, jež byli zastrašeni striktností a nemilosrdností originálu, který k optimálnímu hraní vyžadoval znalost kdy a kde stavět konkrétní budovy.

A zvažovali jste výměnu svého operátora?

Vzhledem k tomu, že už dávno nejste vysoce postavená celosvětová organizace, musíte o své existenci informovat svět. Na mapě planety tak tentokrát neuvidíte státy, ale regiony, které mohou poskytnout nějaký bonus. Nejprve je ovšem musíte kontaktovat, což stojí nejen čas, ale také novou surovinu - Intel (který využijete například i na černém trhu). Svůj vliv v regionu můžete posílit vystavěním radiokomunikační věže. Ta zařídí řadu benefitů, jako například větší příjem hlavního platidla z dané oblasti.

Není vaší povinností kontaktovat veškeré regiony, pokud se ale příběhová mise nutná k postupu příběhu nachází ve vámi nekontaktované oblasti, bude vám k ní přístup uzavřen. Vaší skutečnou motivací je zastavení Avatar Projectu - zákeřného mimozemského plánu. Neřekneme vám ovšem, o co přesně jde. Ani ne tak z důvodu se vyvarovat spoilerům, jako spíše proto, že jej ani sama hra příliš dobře nevysvětluje.

V praxi se ale jedná o postupně se naplňující stupnici, která po dosažení vrcholu ukončí hru (logicky ve váš neprospěch). Její postup nemůžete úplně zarazit, ale můžete jej zpomalit, a získat tak čas k přípravě fatálního úderu na ufouny. Je to příjemný pokrok od originálu, převážně proto, že dostanete svobodu šéfovat, jak daleko necháte Avatar Project postoupit. Máte-li například misi umožňující zpomalení Avatara, ale nutně napřed potřebujete dokončit vylepšení zbraní, můžete jednoduše počkat a projekt klidně nechat malinko pokročit.

Už tedy nemusíte hekticky létat po celé planetě a urychleně snižovat paniku v jednotlivých státech, aby nevystoupily z programu X-COM (i když to pro ně nedává ani ten sebemenší smysl, jelikož je jejich doslova jedinou nadějí), Namísto toho můžete dělat strategická rozhodnutí, která se v budoucnu mohou ukázat jako stěžejní.

Pozdrav z fronty

Když už ale zrovna nebudete trávit čas létáním po planetě nebo spravováním své lodi, budete venku na bitevním poli střílet ufouny. A co všechno se změnilo zde? Všechno a nic. Tou vůbec nejzásadnější novinkou je zmíněná záměna rolí mezi útočníkem a obráncem, takže vám hraje do karet moment překvapení. Většinu misí zahájí vaše zásahová jednotka v utajení, a je tak skrytá před nepřáteli. V tomto stavu zůstane, dokud nevstoupí do území, kde vás nepřátelé spatří nebo na ufony v nějaké cestě nezaútočí.

Jedná se o úžasnou mechaniku, která vám dovolí připravit propracované přepadení na nicnetušící hlídku. Mění ovšem jen začátek celého souboje; každá další skupinka, na kterou na mapě narazíte, už o vaší existenci ví a okamžitě reaguje. Bitva tedy následně probíhá tak jak posledně.

Vývojáři pochopili, že s původní formulkou nebylo nic špatně, a tak jí také ani neměnili; jenom vylepšili. Vše se zdá hezčí, vymazlenější a zkrátka příjemnější. I když to obecně lze brát jako plus, znamená to, že byste měli dát ruce pryč, pokud vám soubojové mechaniky v předchozím díle vadily - XCOM 2 pro takové nic nového nepřichystal.

Mise jsou různorodé a obměňují se, většinu z nich ovšem spojuje jeden otravný fakt - jsou časově omezené. U valné většiny misí máte odpočet kol, po jehož vypršení mise selže. Čas od času se jedná o dobrý způsob, jak udržet hráče pod tlakem a nutit jej k rychlejšímu a zároveň i nebezpečnějšímu postupu. Bohužel hra popuzdila těmto misím uzdy a ve hře se nachází až nepříjemně často. 

Všichni jsou mrtvý, Dejve. Všichni jsou mrtvý.

Jistou obměnou od předchozího dílu prošli i vojáci pod vaším velením. Někteří jsou pouze alternací těch, které jste už viděli, ale přibyli i zbrusu noví. Za zmínku obzvláště stojí ranger a specialista. Zatímco ranger má krom klasické brokovnice ještě mačetu a může emzáky pěkně krájet na tenké kousky, specialistu doprovází dron, který může na bojišti vykonávat vše od nabourávání se do nepřátelských strojů až po zdravotnickou pomoc vašemu týmu.

Spíše jako lahůdku zmíníme, že zásadním vylepšením prošel i systém úpravy vojáků. Došel až tak daleko, že mu v menu byla vyhrazena celá jedna položka, a vy máte tak možnost vytvářet postavy nejen jednotek, ale i různých jiných postav, které naskrze hru potkáte. Něco jako The Sims... až na to, že se vaše postava pravděpodobně nedočká vysněné práce a rodiny, ale kruté smrti od zbloudilé kulky. 

Mnohem znatelnější proměnou ovšem prošli mimozemšťané samotní. I přesto, že potkáte několik známých tváří, tvůrci se snažili přijít s novými a zajímavějšími nepřáteli, což se jim bezpochyby povedlo. Noví a noví nepřátelé jsou průběžně představování po dobu celé hry, čímž zachovávají hratelnost svěží, jelikož nikdy nevíte, co od nových nepřátel přesně očekávat.

Byl jsem tady a nepřijdu zas 

Dalším zásadním přídavkem, který X-COM 2 utržil, je náhodná generace map. Neexistuje tedy šance, aby se stejná mapa opakovala vícekrát, jako tomu bylo u předchůdce. Ten i přesto, že měl map požehnaně, se po jisté době začal opakovat, a ztratil tak svůj šarm. Velkým plusem je to i díky už zmíněným důvodům, že není možné si dopředu vyhledat optimální strategii, což nutí hráče skutečně přemýšlet, a prohlubuje se tím i strategický element hry.

Všechno má svůj kaz

Až do teď jsme hru chválili a o to víc nás bolí, že na ni nyní musíme snést tak tvrdou kritiku. XCOM 2 je v aktuálním stavu rozbitou hrou, která v žádném případě ještě neměla vyjít. Chyby všeho druhu naleznete naskrze celým titulem a jen obtížně se jim vyhnete.

Bavíme se nejen o v podstatě poměrně nevinných věcech, jako pokulhávání animací nebo selhání akční kamery, ale i o vážných chybách, které například znemožní dokončit misi nebo chybně uloží pozici. Takové jsou sice už o něco vzácnější, ale jejich samotná existence je hlavu lámající.

Stejné platí pro optimalizaci - framerate lítá jako šílený a málokdy zůstane klidný. Jednotlivé problémy se zdají být velmi subjektivní. Zatímco někteří hlásí, že hra konstantně předvádí všemožné vylomeniny, další nemají žádný problém.

Firaxis situaci okomentovali tak, že si podobných problémů v testovací fázi nevšimli. Hned na to ovšem dodali, že všechnu zodpovědnost samozřejmě přebírají a už pracují na opravách. 

.

Některé nepříjemnosti, jako například neustálé pauzy po určitých úkonech, už odstranili modeři. Což je další bonusový bod, který můžeme XCOM 2 (ale také Firaxisu) připsat. Tvůrci pochopili, že modifikace jsou skvělou cestou, jak prodloužit životnost hry, a dali tak komunitě veškeré nástroje potřebné k předělávání.

XCOM 2 se velmi špatně doporučuje, jeho technický stav je v aktuální době silně podprůměrný a nikdo netuší, jak dlouho takový ještě zůstane. Na druhou stranu se také velmi špatně nedoporučuje, protože se jedná o hru, která skutečně pohltí a zabaví na dlouhé hodiny.

S klidem na duši bychom i řekli, že se jedná o jednu z vůbec nejlepších tahových strategií, kterou v této době můžete najít, a silného kandidáta na hru roku 2016. Nebýt zmíněných problémů, hnali bychom vás už do obchodů, bohužel ale musíme spíš poradit, abyste ještě trpělivě sečkali, než vyjdou první větší patche.

Verdikt

XCOM 2 je úžasná hra, která svému žánru dělá čest. Jedná se ve všech směrech o vyšperkovanou verzi Enemy Unknown, kterou ovšem táhnou dolů technické potíže, se kterými se aktuálně potýká. Po jejich opravě se ale můžeme těšit na jednoho z herních králů tohoto roku.