Je to asi měsíc, co byl oznámen nový Battlefield: Hardline; o něco méně, co se zpřístupnila otevřená beta; úplně nedávno, co se oznámilo šesti měsíční zpoždění pro přidání obsahu; a okamžitě, co jsme pochopili, že nenabídne, co mnozí z nás hledají. Nový Battlefield zatím nenasvědčuje, že by se EA/DICE snažilo vytvořit nějakou ultravážnou simulaci policistů proti zlodějům, ba dokonce ani nic tomu vzdáleně příbuzného.

Hardline se snaží být obojím, jak Battlefieldem tak i hrou našeho mládí, ve výsledku selhává ale v obojím. Kdybychom si měli představit, jak by vypadal konflikt mezi policisty a kriminálníky, tak si nevybavíme helikoptéry s těžkými kulomety z Battlefieldu, ani přívalové vlny strážníků z Payday. Představíme si hru bez explozí, tanků a zběsilých honiček - představíme si první Rainbow Six.

Diamant mezi tuhami

Rainbow Six je unikátní v tom, že bořil standardy dřívějších stříleček jako Quake, Shadow Warrior, Turok, Duke Nukem a při této demolici zůstává dodnes. Byla to ta jedna hra, která ukázala, že se to dá dělat i jinak. Je třeba si uvědomit, jak herní trh v roce 1998 vypadal. Dnešní trh se pomalu hemží jenom simulátory všeho od A do Z. Rainbow Six hršelo realismem, tedy něčím, na co tehdejší hráči nebyli vůbec zvyklí. Zbraně se musely přebíjet, mířidla se při pohybu rozběhla všemi směry, nepřátel nebylo stovky, ale jenom hrstka, ale nejdůležitějším a hlavním atributem titulu byl fakt, že všichni, včetně vás, umřeli po jedné až dvou ranách.

Souboje v jedné sekundě začaly a v té druhé klidně skončily, což dělalo z Rainbow Six spíše víc strategii než střílečku, každý svůj krok jste museli bedlivě hlídat. Rádi bychom opět připomněli, že se bavíme o časech, kdy hráči běžně bezmyšlenkovitě běhali po úrovních s raketometem, a tak očekávat tehdy od této komunity, že bude dávat bacha na každý svůj krok a všímat si svého okolí, bylo takřka nemyslitelné. 

Zázraky se dějí nejen o Vánocích

Podle IGN by dnes Rainbow Six ani nemuselo existovat, nebýt programátora Mustafa "Moose" Thamera, který během tří denního brainstormingu s Clancym přetvořil jeden ze svých netradičních nápadů v realitu. Ještě ani ne alfa verze titulu měla reprezentovat protiklad ke všem střílečkám v dané době dostupným. Red Storm se konceptu ujal a rozhodl se ho převést do plnohodnotné hry.

Titul byl silně ovlivněn zakladateli Red Stormu, Tomem Clancym a ex-kapitánem ponorky Dougem Littlejohnem, kteří díky svým rozsáhlým zkušenostem udělali hru tak autentickou, až ji nebezpečně přiblížili k simulátoru. Jenomže to nikdy nebyl cíl, na rozdíl třeba od naší Army. Byl to stále titul určený k zabavení hráče a ne k jeho frustraci.

A světe div se, právě to udělalo z Rainbow Six mainstreamovou hru, prodalo se ho přes půl milionu kopií, titul se přeportoval na všechny hlavní konzole a zkrátka zaznamenal takovou úspěšnost, že to zaujalo i Ubisoft, který později značku odkoupil. Ale zpátky do minulosti.

Dokonalost vězí v detailech

Už jednou jsme se ve článku zmínili o Rainbow Six jakožto o strategii a nadsázka to rozhodně nebyla. Než se totiž pustíte do samotné akce, máte možnost celý přepad dopodrobna naplánovat. Každý pohyb, každá vystřelená kulka, vybavení vašeho týmu, to vše a mnohem více je jenom ve vaší režii.

A že na detailech titul skutečně lpěl, se prokazuje už jen u výběrů členů vašeho týmu. Tým se buď může skládat z profesionálů, kteří mají nějaké jméno a skutečné schopnosti, nebo z bezejmenných amatérů, o jejichž zbrojním pase by se dalo polemizovat. A stejně jako minule i nyní je vše ve vašich rukou. Je na vás provést operaci nejen tak, aby byla úspěšná, ale i bez obětí na vaší straně hřiště.

Netřeba lhát, ať už dříve nebo dnes, když poprvé zapnete Rainbow Six, budete zmatení, co vlastně máte dělat. Budete tápat do té míry, až občas budete mít sto chutí hru vypnout. Čeká vás dlouhá cesta, na jejímž konci ovšem čeká odměna jako málokterá. Budete pozorovat sebe samé, jak se z nebohého začátečníka stává skutečný velitel URNy. Z nemotorného pohybování po úrovni se stane pečlivě naplánovaná operace. Z kladiva se stane skalpel. A to je jedna z největších satisfakcí, které hra může nabídnout.

Špatná cesta

Čas postupoval a série Rainbow Six se akorát zlepšovala a zlepšovala, až do Rainbow Six 3, za kterým z určité části stál už i Ubisoft. V tomto bodě stála série na samotném vrcholu a z toho samého místa nadále padala dolů.

Dolů myšleno, hluboko dolů. Čímž ale neříkáme, že všechny další tituly ze série byly příšerné. Rainbow Six: Vegas bylo ve svých nejlepších momentech „ok“, Lockdown to samé. Problémem je, že pokud nosíte značku Rainbow Six, tak se očekává, že budete vyčnívat. Očekává se, že budete to Rainbow Six, které každý zná a miluje. Jenomže Vegas se stalo jenom takovou alternativou ke Gears of War a Lockdown bylo pro ty, které už omrzel Battlefield. Sérii se stala ta nejhorší možná věc, která se podobným sériím může stát – zapadla mezi ostatní. Abychom si zachovali zdravé srdce, tak o Vegas 2 už raději mluvit vůbec nebudeme. 

Na cestě je už Rainbow Six: Siege, které momentálně vypadá velmi slibně a bude právě na něm, aby zachránilo ztracenou slávu celé série. Do té doby nám ovšem nezbývá nic jiného, než jen čekat a doufat.