Vypadá to jako ze sci-fi filmu, ale je to realita. Výzkumníci v Itálii poprvé úspěšně vzlétli s humanoidním robotem poháněným proudovými motory. Projekt s názvem iRonCub3 ukazuje, že kombinace umělé inteligence, pokročilé aerodynamiky a robotiky dokáže posunout humanoidní stroje doslova o úroveň výš — do vzduchu.

Za celým vývojem stojí tým z Italského technologického institutu (IIT), který ve spolupráci s odborníky z Milána a Stanfordu vytvořil prvního létajícího humanoidního robota určeného pro reálné prostředí. Po dvou letech vývoje se robotovi podařilo vzlétnout přibližně 50 cm nad zem, přičemž během letu udržel stabilitu.

To, co na první pohled vypadá jako malý krok, je ve skutečnosti velký technologický skok. Na rozdíl od dronů totiž humanoidní robot s pohyblivými končetinami a nerovnoměrně rozloženou hmotností představuje extrémně náročný problém z hlediska řízení rovnováhy i aerodynamiky. Každý pohyb robota mění proudění vzduchu kolem těla, což vyžaduje neustálé vyhodnocování a přizpůsobování letu — a právě zde hraje zásadní roli umělá inteligence.

iRonCub3 je postaven na základě humanoidního robota iCub3, který byl původně určen pro dálkové ovládání. Nově má ale ve výbavě čtyři proudové motory — dva na pažích a dva na zádech ve stylu jetpacku. K tomu vědci museli upravit konstrukci robota: přidali titanovou páteř a teplu odolné kryty, protože motory při maximálním tahu dosahují teplot až 800 °C.

Kromě samotného hardwaru bylo zásadní vytvořit inteligentní řídicí systém, který zvládá řídit jak klasické „pomalé“ pohyby kloubů, tak „rychlou“ reakci proudových motorů. Pro řízení letu bylo třeba vyvinout zcela nové algoritmy, které v reálném čase počítají nejen s prouděním vzduchu a teplotou, ale i s dynamikou celého těla.

Do vývoje se zapojili i odborníci na aerodynamiku z Milána a Stanfordu, kteří použili pokročilé simulace a AI modely, aby robot zvládl stabilní let i při turbulentním proudění a při změnách konfigurace těla.

Proč je to důležité? Zatímco běžné drony zvládnou létat díky své kompaktní a symetrické konstrukci, humanoidní robot je z hlediska letu extrémně složitý systém — má pohyblivé končetiny, měnící se těžiště a aerodynamické chování, které se mění s každým pohybem.

Právě proto je úspěch s iRonCub3 tak přelomový: ukazuje, že je možné vytvořit létající roboty se složitou, člověku podobnou konstrukcí, které by mohly v budoucnu kombinovat chůzi, manipulaci a let. To by znamenalo obrovský pokrok například pro záchranné mise v těžko přístupných nebo nebezpečných prostředích — od havarovaných budov po průmyslové zóny nebo třeba planety bez atmosféry.

První testy zatím probíhají v malém zkušebním prostoru IIT. V příštích měsících se ale chystá robot na větší zkoušky: výzkumníci domluvili využití prostoru na letišti v Janově, kde budou moci testovat delší a složitější lety při vyšších rychlostech a v různých podmínkách.

Co je na tomto vývoji fascinující, je fakt, že nejde jen o létající stroj — ale o kombinaci humanoidní robotiky, letecké techniky a AI, které společně umožňují něco, co jsme dosud viděli spíš ve filmech s Iron Manem.

A podle autorů studie je to jen začátek. Cílem je v budoucnu vytvořit roboty, kteří zvládnou samostatně létat, chodit a manipulovat objekty i v prostředích, kde by byl pohyb pro běžného člověka nebezpečný nebo nemožný.