Není se tak úplně čemu divit – snad jste si nemysleli, že budete využívat Facebook, aniž byste se museli něčeho vzdát. Vždy je to něco za něco. Holt Facebook říká: „Pokud jste tu, pak jste k nalezení. [...] I když jste funkcionalitu ["skrytí" profilu, pozn. red.]  používali nebo ne, nejlepší způsob, jak kontrolovat, co o vás lidé najdou, je navolit u individuálních sdílených věcí, kdo je uvidí.“ Stále tak samozřejmě zůstává možnost nastavit konkrétní fotce či příspěvku viditelnost veřejnou či soukromou, ale vraťte se 2 roky do historie, a nastavte (ne)viditelnost u toho kvanta příspěvků. Kamarádka se s tím piplala několik hodin, a to na sebe mnoho neprozradí.

Ukazuje to ale jednu krásnou věc – totiž, že závislost je silnější, než jakékoliv vlastní zásady. Nadávat budou všichni ti, jež funkcionalitu využívali, ale většina z nich svůj Facebook profil nezruší. Všichni budou peskovat, ale nakonec se přizpůsobí. Ne že bych si nevšiml paralely s českou politickou scénou. Hlas uživatelského lidu zde nemá žádnou váhu a Facebook se na nic neptá. Facebook si dělá, co se mu zlíbí, a funguje to.

Psali jsme: Pro dobrotu na žebrotu: Za odhalení bugu na Facebooku potrestán

A není to ani poprvé ani naposledy, co Facebook mění pravidla během hry. Zde se nachází paralela s vařením žáby. Facebook nás postupně vaří, postupně nám krade naše soukromí a my neumíme přestat, protože na tyto „malé“ změny se dovedeme adaptovat, smířit se s nimi. A všechny ty nové neomezené mobilní tarify naši závislost jen prohlubují, například Facebookově orientovaný Studentfone. Mám trochu obavy, jak bude vypadat generace, jenž nastoupí „po nás“. Už i prvňáčci jsou mobilem a Facebookem rozmazlení smradi. Termín prvňáčci už vlastně ani pořádně neexistuje.