Téměř celý dosavadní červenec se nesl v duchu fenoménu Pokémon GO. Mobilní hře, která umožňuje hráči chytat postavičky z dětského seriálu 90. let, a to v živém světě, za pomoci reálných map. Do jejího vydání jsem se o tuto aplikaci vůbec nezajímal, jelikož jsem konceptu ani v nejmenším nefandil. Asi by mě tedy ještě před dvěma týdny nenapadlo, že během jediného týdne ušlapu okolo 150 km navíc pěší chůzí a seznámím se s několika desítkami lidí. 

Pokémon GO se zajisté tváří jako hra pro malé děti. Paradoxně na tomto seriále ovšem vyrostli dnešní dvacetiletí až třicátníci. Vzhledem k enormní popularitě se dalo poslední dny téměř na každém rohu ulice setkat s nějakým spoluhráčem.

Poznávací znamení: powerbanka, mobil v ruce, občasné bezradné popocházení z místa na místo, rozhlížení se; popřípadě vztek z přeplněných serverů či radost z lapení zvířátka. S trenéry jste se mohli (a stále můžete) setkat na každém kroku, v tramvajích, zastávkách, parcích... A než byste řekli švec, už si porovnáváte zkušenosti. 

Hra si zajisté získala i nějaké malé děti. Postavičky jsou roztomilé a koncept hry jednoduchý. Nepředpokládám ovšem, že by tato skupina u hry vydržela příliš dlouho. Svět je pro většinu z nich nový, a pokrok ve hře vyžaduje značné úsilí. 

Pokud bych vzal v úvahy všechny možnosti a mechaniky, zhodnotil bych Pokémon GO jako velmi špatnou videohru, kterou bych ani v životě neměl potřebu zapínat, nebýt nostalgického přebalu. Ze stejného důvodu jsem nikdy nepřilnul k vejcevejcnatému Ingressu, ze kterého Pokémoni čerpají nejen podobu, ale také klíčové body na mapě.

Některá klíčová místa lze osvětlit pro přilákání dalších Pokémonů. Paradoxně však tento bonus přiláká spíše další spoluhráče, kteří osvětlené body na svých mapách vidí na kilometry daleko. Pokud tedy hráč rozhodí tato lákadla, je vtipné sledovat, jak se najednou začnou lidé slézat a během pěti minut je téměř kdykoliv (po Praze) slet několika lidí. 

V tento moment přichází na řadu to největší kouzlo Pokémon GO. V jednu chvíli se v jednom místě najednou sejde bez problému pět až deset lidí, se kterými byste běžně nehodili řeč. Ze vteřiny na vteřinu se všichni spolu baví, jako kdyby se znali už dlouho. Během konverzace chytáte sice Pokémony a sem tam zahlásíte, kde se jaký objevil, ale poté se vydáte společně na další lov, popřípadě skončíte na pivku v nejbližší hospodě.

Vzhledem ke zmíněné nostalgii se setkáváte především se svými vrstevníky, pokud vám je mezi 20 až 30 lety. Hráče neznalce, kteří stále spadají do kategorie náctiletých, lze přitom odhalit velmi rychle – ze siluet Pokémonů nepoznají automaticky, o kterého jde, a musí se ptát ostatních, kteří si tímto vymytím mozku prošli před pár desítkami lety sledováním víkendového seriálu.

Další obrovskou zbraní je aktivní komunita, která působí výhradně na Facebooku. Ohledně Pokémon GO se vytvořila řada skupin, ve kterých panuje výhradně přátelská atmosféra, v porovnání s jinými herními skupinami, které se věčně mezi sebou hádají.

V těchto skupinách čitající tisíce (až desetitisíce lidí) se neustále domlouvají srazy, noční procházky Prahou (či jinými městy), cesty do přírody, k vodě… Vše s lidmi, které se mezi sebou neznají, ale které spojuje jedno obrovské lepidlo dláždící cestu k další komunikaci – Pokémon.

Když však odebereme tuto komunitu, zbyde pouze obyčejná aplikace, ve které klikáte na zvířátka, jejichž chycení vám připíše bodík do sbírky. Do toho věčně nefungují servery, vše je prolezlé bugy, spousta věcí nefunguje, interakce je minimálně, soubojový systém téměř neexistuje (spočívá jen v mačkání obrazovky) a je velmi nevyvážený.

Samotná hra je ohromný propadák, kterou ovšem zachránila nostalgie, nutící svoji cílovku z devadesátých let vytáhnout paty z domu. Nic ovšem netrvá věčně, nadšení dokáže velmi brzy opadnout – zvlášť při zjištění, že hra pod svojí krustou vlastně nemá co nabídnout.

Tím posledním a snad nejdůležitějším tmelem je obrovská komunita, která mezi sebou drží pohromadě. Ta by však nikdy nevznikla, kdyby všichni nevyrazili do ulic v den vydání z nostalgických důvodů a kdyby média nebyla po celý týden zahlcena zprávami o popularitě Pokémon GO. Ani jedno by bez druhého nefungovalo. Bez nostalgie by nebyli lidé; bez lidí by nebyla zábava; bez zábavy by Pokémon GO zapadlo. 

Smysl má však pouze pro hráče, kteří na seriále vyrostli a znají postavičky křížem krážem - tedy pro ty, kterým je v současnosti mezi 20 až 30 lety. A to navíc výhradně v oblastech, kde je určitá koncentrace hráčů - v krajských městech. Ostatní to mohou zvážit jako rozšířenější alternativu k Ingressu či Munzee. 

Osobně považuji Pokémon GO za perfektní sociální aplikaci, vycházkový doprovod, návrat do dětství, masáž centra odměn v mozku při chytání… a příšernou videohru.

Nezapomeňte, že na našem webu aktuálně probíhá soutěž o Powerbanky Doca s vydrží až 13000 mAh.