Studie se opírala o data z rozsáhlého britského výzkumu ELSA (English Longitudinal Study of Ageing), který sleduje tisíce obyvatel Anglie ve věku nad 50 let. Účastníci byli požádáni, aby odhadli pravděpodobnost, s jakou se dožijí určitých věků. Jejich odpovědi byly následně porovnány s oficiálními statistikami očekávané délky života.

A výsledek? Ti, kteří patřili mezi 2,5 % lidí s nejvyšším IQ, se v odhadech mýlili výrazně méně než ti s nejnižším IQ. Rozdíl v přesnosti odhadů byl více než dvojnásobný.

„Schopnost odhadnout pravděpodobnost dobrých nebo špatných věcí, které se nám mohou stát, je zásadní pro kvalitní rozhodování,“ uvedl profesor Chris Dawson, hlavní autor studie. „Od podnikání přes partnerský výběr až po každodenní život – téměř všechna rozhodnutí vyžadují úsudek, který je založený na pravděpodobnosti.“

Profesor Dawson zároveň upozorňuje, že lidé s nižší kognitivní schopností mají tendenci k větší nejistotě a nepřesnosti v úsudku, což může vést ke špatnému finančnímu plánování, podcenění zdravotních rizik nebo přeceňování svých schopností. A právě to se v dlouhodobém horizontu může odrazit na kvalitě života, zdraví nebo ekonomické situaci.

Zdroj: Shutterstock

Studie také naznačuje, že genetické faktory spojené s inteligencí hrají významnou roli. Ukazuje se, že lidé s genetickými predispozicemi pro vyšší IQ a vzdělání bývají přesnější nejen v odhadech vlastní délky života, ale i v jiných typech predikcí.

Závěr studie je jasný: lidé, kteří dokáží realisticky vnímat pravděpodobnosti a hodnotit rizika, mají výhodu. Vědecký tým navrhuje, aby se například při komunikaci v oblasti zdraví nebo financí více používaly konkrétní číselné údaje a pravděpodobnostní scénáře. Tím by se snížila šance, že lidé s nižší kognitivní výbavou budou činit nepřesná rozhodnutí, která mohou mít dalekosáhlé důsledky.

Jde tedy o mnohem víc než jen akademický výzkum – jde o to, jak přemýšlíme o budoucnosti. A pokud se naučíme lépe odhadovat, co nás čeká, můžeme se rozhodovat nejen chytřeji, ale i šťastněji.