Fosilní ulity odhalily dějiny oceánů. Ztráta druhů může všechno změnit
Zdroj: Shutterstock
Vědci z Stanfordu poskládali dohromady více než 7 700 vzorků vápence, aby odhalili příběh života v oceánech dlouhý přes půl miliardy let. Objev ukazuje, že rozmanitější moře nejen lépe recyklují živiny, ale i budují bohatší potravní sítě — a tato pradávná rovnováha je dnes ohrožena lidskou činností.
V nové studii publikované 25. června v Current Biology odhalil tým vědců ze Stanfordské univerzity fascinující vzorce v historii oceánského života. Využili k tomu 7 700 vzorků vápence z posledních 540 milionů let, které obsahují fosilní ulity dávných mořských organismů. Jejich analýza ukazuje, že množství života v oceánech — tzv. biomasa — obecně stoupalo napříč geologickým časem. Tento růst se zastavil jen během největších hromadných vymírání.
Podle vedoucího autora Pulkit Singha biomasa odráží vlastnosti ekosystémů, které nemůže zachytit pouhý počet druhů. „Čím víc druhů v oceánech bylo, tím více energie a potravy se v nich kumulovalo,“ říká Singh. Tato vazba mezi rozmanitostí a produktivitou moří může být klíčem k pochopení, jak fungovaly pradávné ekosystémy — a zároveň varováním, že lidské zásahy mohou tuto rovnováhu narušit.
Zdroj: Shutterstock
Studie ukazuje, že nárůst rozmanitosti druhů během dějin Země vedl i k nárůstu celkové biomasy. V období kambrium, zhruba před 540 miliony let, tvořily fosilní skořápky v průměru méně než 10 % zkoumaných hornin. Během následujících období se tento podíl zvyšoval, a to zejména díky rozvoji nových druhů, například předků mořských hvězdic, trilobitů či jiných členovců.
Biomasa prudce klesla při masových vymíráních — například při velkém permském vymírání před 250 miliony let, kdy se skořápky propadly na pouhá 3 % objemu hornin. Následovalo postupné zotavení, přerušené dalšími velkými extinkcemi. V současné geologické éře, kenozoiku, biomasa dosáhla maxima: skořápky dnes překračují 40 % objemu hornin, především díky měkkýšům a korálům.
Aby vyloučili zkreslení dat, vědci pečlivě třídili vzorky podle hloubky moře, šířky i geologického prostředí. „Čím víc jsme dataset rozdělovali a testovali, tím jasnější byl konzistentní vzorec růstu,“ říká Singh.
Významný je i závěr, že ztráta biodiverzity může na miliony let potlačit produktivitu oceánů. To by mohlo mít vážné dopady i na lidstvo. „Moderní doba je geologicky pouhým okamžikem, ale lidská činnost přináší obrovské změny,“ varuje spoluautor studie Jonathan Payne. „Naše výsledky ukazují, že ochrana biodiverzity je zásadní pro zdraví planetárních ekosystémů i nás samotných.“
Výzkum podpořila americká Národní vědecká nadace a zúčastnilo se ho více institucí včetně Stanfordu, Virginie Tech či University of Ferrara.
Zdroje:
