Hrdina dnešního dílu seriálu se v mládí zamiloval do deskovek D&D, o kterých básní jako o základních kamenech videoher jako takových. Warren Spector tak svůj designérský um mohl pilovat nejenom hraním těchto spletitých her, ale i jejich navrhováním. V 80. letech se této činnosti věnoval profesně.

Na přelomu 80. a 90 let se mu poštěstilo a přípojil se k videohernímu vývoji v Looking Glass. Již zpočátku dohlížel na tituly velkých a úspěšných značek jako Ultima. Jeho větším milníkem a počátkem jeho vizionářství byla správa projektu později známého jako System Shock.

Udělej tohle, je jedno jak

Nyní by se vyplatilo zmínit, proč je Warren Spector tak důležitý ve videoherním průmyslu. Proč si zaslouží být v tomto seriálu? Videohry, na nichž se více podílel, poskytují uživateli nástroj, jak se vyjádřit pomocí implementovaných mechanik. Neříkají mu, co by měl dělat. Pokud náhodou ano, tak mu nesdělují, jakým způsobem má dojít stanoveného cíle.

Hráč čelí řešení problémů. Naskýtá se mu tak jedinečná možnost, aby začal používat své mozkové závity. Dle prodejních čísel Call of Duty a The Sims se vydavatelům netřeba divit, že netuší o existenci něčeho takového v mozkovnách svých zákazníků. Ale tací tady jsou, bohužel ne tolik, aby se jimi zabývalo marketingové oddělení.

Warren Spector naštěstí takové lidi k ledu nepouští, protože mezi ně sám patří, a proto chápe tak jednoduchý požadavek na to, aby videohry respektovaly hráčovu inteligenci a čas, který stráví nad zakoupeným produktem. Jaké jeho hry se této filozofie drží?

Oceňované hry, které si málokdo koupil

System Shock z roku 1994 vyšel v poměrně nešťastný čas. Svět totiž neustále bláznil z nezávislého avantgardního projektu Doom, který jen redefinoval videoherní průmysl a stanovil standard pro žánr stříleček. Dílo od Looking Glass nemohlo po marketingové stránce konkurovat zběsilé akci, cool satansimu a heavy metalu. System Shock však oplýval (a stále oplývá) hutnou klaustrofobní atmosférou a nelineární hratelností pomalejšího rázu.

Soubojový systém se uchyluje k taktičtějšímu přístupu a navozuje tak pocit zranitelnosti. Vynikající level-design tamější vesmírné stanice a neustálá hrozba nebezpečné umělé inteligence přispívá ke konstantnímu ohrožení jako v tradičních survival hororech bez toho, aby to vývojáři tiskli na krabičku.

Část vývoje Warren pracoval i na legendárním stealthu Thief: The Dark Project (1998). Zde se hratelnost přesouvá ještě více k pomalejšímu, opatrnějšímu a taktičtějšímu tempu. Do designu se navíc dostalo silné zakomponování světelných podmínek a simulace produkovaného zvuku.

Garetovo odhalení závisí tedy nejenom na správném načasování průchodu mezi strážemi. Pochodování podél stěny s pochodní po rozvrzalé dřevěné podlaze přiláká pozornost nejednoho AI-šmoulu. Před dokončením Thiefu Warren Looking Glass opustil.

Vždy to na videoherním trhu bylo tak, že velmi kvalitní hry s unikátním nápadem nešly na odbyt tak dobře jako marketingové trháky vydesignované pro co nejširší publikum. Mnoho her tak ani nespatřilo dokumentaci předprodukce, protože se vydavatelům nechtělo riskovat případnou ztrátu peněz.

S příchodem nezávislé scény a crowdfoundingu se situace zlepšuje, ale stále se vývojář nemůže dostat k masivním zdrojům pro tvorbu vysněné hry. Warren Spector měl to štěstí, že narazil na člověka, jehož láska k videohrám nezná hranic a který věřil ve schopnosti zkušeného designéra.

Hra snů, sen hráčů

Deus Ex (2000) je bezesporu největší zásluhou Warrena Spectora pro videoherní průmysl. John Romero mu nabídl práci hlavního designéra ve společnosti Ion Storm. K tomu všemu přihodil Warrenovi navrch štědré finanční prostředky, tým schopných vývojářů, kteří mu měli pomoct zrealizovat videohru jeho snů, a samozřejmě i záruku kreativní svobody. Jaké to štěstí. Z dnešního pohledu se jedná o utopický scénář.

Ostatní vydavatelé by zápasili s faktem, jak hru posléze prodávat lidem. Jako RPG? Jako FPS? Jako adventuru? Deus Ex má prvky všech tří zmíněných žánrů. Toť první výjimečnost Deus Ex, tedy mix žánrů ve vyváženém poměru tak, že si hráč nestěžuje na identitu hry, ale oceňuje přechody v hratelnosti napříč žánry, což produkuje skutečně jedinečný zážitek.

Stejně jako System Shock a Thief i Deus Ex disponuje nelineární hratelností a bohatými možnostmi řešení problémů, které vývojáři před hráče staví. Sen Spectora přihazuje i něco navíc. Začíná využívat sám sebe jako interaktivní prostě sdělovací prostředek, který podněcuje člověka k zamyšlení se nejenom nad svými činnostmi, ale i nad událostmi v daném světě.

Nástin mohl být vypozorován v System Shocku, který poskytl alternativní realitu katastrofy, kdy hacker zbaví umělou inteligenci etiky a zábran. Deus Ex zase sleduje svět, v němž jsou konspirační teorie skutečností, terorismus zastrašuje svět a společnost sužuje nenávist vůči lidem s kybernetickými implantáty. Tady se kladou velmi seriózní otázky na hráčova bedra. Neexistuje na ně dobrá/špatná odpověď, ale jen šedý prostor úvah.

V rámci Ian Storm ještě Warren dohlížel nad pracemi na Deus Ex: Invisible War (2003) a Thief 3: Deadly Shadows (2004). I když se nejedná o špatné tituly, tak trpěly neduhy spjatými s optimalizací pro konzole a neustálým srovnáváním s prvními díly ze strany skalnách fanoušků. Warren se následně opět vydal svou cestou a opustil Ion Storm.

Nikdy neopouštějící kreativita a slib velkolepého návratu

V roce 2005 založil Junction Point Studios, které vyprodukovalo Wii exkluzivní 3D plošinovku Epic Mickey (2010) z kouzelného Walt Disney univerza. Herní mechaniky se opíraly o standard konzolových skákaček nastolený Miyamotovým Super Mario 64. Navíc hra přidávala řešení hádanek v prostředí díky malbou štětcem, což pomohlo k dosti kreativní hratelnosti.

Druhý díl vydaný v roce 2012 tento nápad ještě rozvinul. Bohužel vývojáři neopravili problémy vyskytující se skrze první díl, a proto Epic Mickey 2: The Part of Two získal nižší hodnocení.

Warren Spector opustil Junction Point v roce 2013. Studio hned na to ukončilo svou činnost. V současnosti se stal členem OtherSide Entertainment, které se pustilo do oživení značky System Shock. A vzhledem k tomu, že se původní vývojář originálu přidal do jejich řad, lze očekávat dost kvalitní výsledek.

A jak přežívá odkaz Warrenovi tvorby dnes? Nutno poznamenat, že veledíla System Shock, Thief, Deus Ex se neprodávala až tak dobře. Nejedná se zkrátka o něco, co by oslovovalo široké publikum, což není na škodu. Ne každý potřebuje hry se strmou křivkou učení, komplexními mechanikami a spletitým příběhem (výjimečně se nejedná o ironii, jak neobvyklé).

Je jich málo, ale co kus to klenot

I přes to značka Deus Ex pořád žije a úspěšně navazuje na první díl. Thief se dočkal remaku, který bohužel opustil své kořeny a raději se posunul k hlavnímu proudu, čímž ztratil své kouzlo. System Shock čeká remaster i regulérní pokračování. Consortium perfektně vystihuje minimalismus v herním prostředí, ale nesmírnou hloubku v mechanikách.

Bioshock rozšířil odkaz System Shocku. Dishonored lze považovat za spirituálního následníka Thiefu. Nové Prey se snaží o zvýšení povědomí o tomto subžánru simulací právě nyní.

Pokud vás zaujalo něco výše a nemáte zkušenosti s tímto subžánrem, nebojte se, pořád se takové šílenosti dělají a stojí za to. Ocení vás hodnotným zážitkem a udělají radost tím, že vás učiní chytřejší a vzdělanější bytostí. A pokud nějakou takovou hru budete hrát, poděkujte Warrenu Spectorovi, zaslouží si to.