Myslím, že tipujete dobře. Přesnost bude možná dokonce i o něco lepší, než těch 500m.

I pokud budeme počítat, že se podaří chytit jen družice, které jsou těsně nad obzorem, tak z geometrie té úlohy vyplývá, že chyba bude v nejlepším případě jen zhruba 30x větší, než na Zemi. Na Zemi se pomocí různých technik dá dostat s přesností pod metr. Ve Vesmíru odpadne hlavní problém - ionosférické zkreslení signálu, na druhou stranu přinude problém s malým počtem družic ve vhodné poloze.

Takže pokud se spokojíme s přesností pod 100 m, dá se podle mého GPS používat i u Měsíce. Odhaduji, že by se dalo různými výpočetními fintami a využitím interferenčních metod dostat až k přesnosti kolem 10m.

Signál tam bude sice vzdáleností zeslaben o zhruba 27 dB, ale to se dá řešit vhodnou anténou.

Umělé znepřesnění můžeme zanedbat - nepoužívá se.

A je samozřejmě přeba použít přepracovaný software, protože běžné GPS čipy mají americkými zákony dané omezení na rychlost a vzdálenost od zemského povrchu. (ono se to omezení výrobcům celkem hodí, protože to omezuje náročnost na výpočetní výkon a zjednodušuje software). Vhodným software se dá také zvýšit citlivost a přesnost (za cenu nárůstu výpočtů). Software by také bylo třeba doplnit o astronomické výpočty (například přepočet na selenocentrické souřadnice).

Pokud by byly zahytitelné i signály družic, jejichž antény nemíří alespoň okrajem vysílacího kužele k Měsíci, přesnost se o půl řádu až o řád zvýší.

Celé by to ale nefungovalo v radiovém stínu Měsíce (nad odvrácenou stranou). Tam by musela výpadek doplnit inerciální navigace.

(Pokud najdete v mých úvahách chyby, budu vděčen za opravu)