Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1213-2225.
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1213-2225.
Tak jsem se mrknul na zdroj tohodle blábolu (v nadpise). A vyšlo mi že problém na který upozorňují je mít jídlo v plastovém obalu a ohřívat ho v něm v mikrovlnce nebo ho omývat v myčce. Oboje znamená zahřát plast na vyšší teplotu a mohou z něj pak přecházet některé přídavné látky do jídla.
Nepřijde mi na tom nic až tak divného ani světoborného..
Mimochodem on z vás někdo fakt ohřívá přímo v těch plastových obalech jídlo?
Pokud je to plastovy obal, urceny primo k ohrati jisdla v mikrovlnce, tak ano.
Dosud jsem predpokladal, ze jde o specialni plasty, ktery je pro mikrovlnu urceny a ve vyssi teplote se nic zdravotne zavadneho neuvolnuje. Protoze jaksi pro vyrobce je lepsi, aby mu zakaznici neumirali na jeho spatne plasty.
„Protoze jaksi pro vyrobce je lepsi, aby mu zakaznici neumirali na jeho spatne plasty."
Získáváš ocenění Naivka roku 2018. O dalších případech kdy je výrobci úplně u zadku nějaké zdraví zákazníka je zbytečné psát. BTW z plastů se uvolňuje svinstvo při jakékoliv teplotě a vždy je to zdravotně závadné - i u těch „zcela jistě zdravých a USA patentem chráněných" plastů u kterých je jedno prokázané svinstvo nahrazeno potenciálním svinstvem, které bude usvědčeno jako svinstvo až po letech.
Zajímavé, neměli bychom tedy okamžite zakázat detské láhve, dudlíky, hračky, plenky, kondomy, mobily, mikrotenové sáčky, podprsenky, ostatní oblečení, zubní kartáčky, kabely, a dalších 14 miliónů druhů výrobků, co se denně používají?
Daň moderní společnosti, ale podprsenky bych určitě zakázal.
Měli!
Jsou i plasty do mikrovlnky. Nedávno se mně na jednom takovém udělaly mikrobublinky/takové zdrsnění, a tak jsem přešel na sklo.
Poškození plastových nádob do mikrovlnné trouby je většinou způsobeno ohřevem na největší výkon, pak může teplota výparů přesáhnout maximální úroveň a plast se začne deformovat. Jestli se při tom dostávají do jídla škodliviny (u nádob přímo určených na jídlo do mikrovlnné trouby) bych si neodvažoval tvrdit. Ani na základě nějaké (jedné) studie. Každopádně sklo a porcelán to jistí.
Trochu odvahy sakra. Z plastů se něco uvolňuje při jakékoliv teplotě jen to nesmí překročit limit. Např. SML u DEHP. No ta mikrovlnka asi byla na nej výkon, jenže tam nepíšou žádné stupně - kokoti.
Odvahu si šetřím na situace, kde o něco jde. Do mikrovlnky si jídlo zásadně přesypu na talíř.
Vono taky zahřát samotný plast v mikrovlnce je umění. Svého času jsme to testovali kvůli možnosti ty plasty různě upravovat. K zahřátí toho plastu dojde od vody či tuku v něm...
Kontakt plastu s vodou nebo tukem při ohřívání hotových potravin není žádná vyjímka.
Problém je (po shlédnutí dokumentu "Planeta plná plastů"), že zatímco zlá EU nutí výrobce potravin zveřejňovat kompletní složení potravin, že ještě nedosáhla na obaly, do kterých se potraviny balí. Informace o složení plastů mizí s výrobním tajemstvím, když primární surovina opustí továrnu výrobce plastů. Modifikátorů plastů jsou tisíce, ale zdravotní studie jsou udělané pouze u řádově desítek modifikátorů.
S plasty je vůbec problém, v Číně už to nechtějí, takže se celý ten recyklační systém začíná rozpadat.
Navíc se nám rozmnožují různé požáry skladišť a skládek.
Za komára tady fungoval perfektní systém recyklace do skla (ještě si pamatuju jako dítě i zálohované mlíko a jogurty), tehdá jedině v plastu bývaly termixy případně půllitrová mlíka co se dávaly ve škole ke svačině, tam se to ale dalo lehce zrecyklovat, protože to šlo in/out přes školu.
Mno, do plastu se dávaly i jogurty s označením na víčku Po, Út, ... . Dnes by si většina obchodů na prodej jogurt nebo mléko s tří denní trvanlivostí nevzala.
Pamatuji si taky "akce Brontosaurus" na sbírání odpadků a igelitek z přírody. Takže ono to za komára nebylo až tak perfetkní. Divoké skládky všeho u kde jaké dědiny.
To je jako lkát nad komunistickými olovnatými základovkami, které zakázala EU. Teda ona se dá sehnat - jen pro profesionální použití. Ale natírejte s tím a bruste to, když víte jaký je to toxický a zdraví nebezpečný sajrajt.
Co se týká jogurtů a hlavně mlíka, bylo to čerstvé mlíko nebo jogurt a tehdá tam stačil jen jednoduchý uzávěr nalisovaný - počítalo se s rychlou spotřebou, asi jako když si dneska třeba koupíte ryby/saláty od pultu do krabičky. Navíc čerstvá potravina je vždycky výhodnější, zdravější!
Samozřejmě by stačilo nahradit to lisované víčko normální šroubovaným, pokud by si to doba žádala, jako je to dneska např. u jihočeských jogurtů ve skle, tak aby se lhůta prodloužila třeba na dva týdny - trvanlivost potravin ve skle je obvykle delší než v plastu, z pochopitelných důvodů, a obvykle se nemusí přidávat konzervanty (anebo podstatně menší množství).
Olovnaté barvy a jiná svInstva by postupně zakázali i komáři, přeci jen je to 30 let a je tady nějaký technický pokrok. Tím ten režim neobhajuju, jen tvrdím, že něco zvládal daleko líp a uvidíme, že se svět k takovému obalovému hospodaření za pár let s hlasitými aktivisty v rámci nějaké americké zdravé kampaně začne vracet... Tomu říkám vynalézání kola!
On i dnes stačí "jednoduchý uzávěr nalisovaný", ale tehdy byl větší problém s kvalitou vstupních surovin a se zajištěním dostatečně nízké teploty při distribuci a skladování. Pěkný náhled na tehdejší mlékárenský průmysl natočila ČT v pořadu Retro https://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/211411000360040/
Sklo možná má proti plastu několik výhod, ale také několik nevýhod, které si na první pohled mnoho lidí neuvědomí. O větší množství znehodnocených produktů díky rozbití skla by se dalo možná ještě polemizovat, ale zásadní nedostatek skleněných obalů jsou mnohem vyšší logistické náklady. Skleněné láhve se musí vyrábět (s poměrně vysokou energetickou náročností) ve sklárně, odtud dopravovat do mlékárny. A musíme brát v potaz, že sklo se nedá složit do sebe jako kelímky. Plastové láhve se vyrábějí jako malé špulky a až na místě naplnění se nafukují do požadovaných objemů a tvarů. Váha a křehkost skla klade vyšší nároky na obalové materiály a nosnost dopravního prostředku. Když se sklo porovná s papírovými vícevrstvými obaly na mléko TetraPak, jsou úspory při dopravě enormní. A to nejdůležitější. U TetraPak a plastových obalů stačí řešit jen společný odvoz v kontejneru a není potřeba mít v obchodě automat na příjem prázdných lahví. Ekonomicky a pohodlností jsou plastové a papírové obaly na mléčné výrobky nedostižné.
Jestli by byly zakázány barvy s obsahem olova je otázka. Každopádně tehdy měli komunisti ekologii mezi prioritami až na samém konci seznamu. Musel se plnit plán. Ještě před revolucí z porcelánky u nás na vesnici vypouštěli do řeky odpad z výroby. Nenápadně v noci aby to nebylo vidět a lidi si nestěžovali, že je řeka celá bíla. A od podobných praktik by se jen tak neustoupilo, protože na nic lepšího nebyly peníze.
No právě odtud vítr vane, koncerny ušetří na logistickém řetězci a náklady přenesou na stát a obce. Vystihl jste to výborně!
Co se týká Tetrapaků, to je naprosto nejhorší obal, páč obsahuje množství plastů, kovů atd. Recyklace asi za moc stát nebude.
No a skleněné lahve se otočí podle statistik až 30x (platí pro pivní), takže ty náklady na výrobu zas tak velký nebudou, vzhledem k životnosti.
Co se týká ostatní ekologie za komančů tak to byla naprostá hrůza po všech stránkách, dneska se ještě furt čistí brownfieldy které vytvořili. Ale obalové hospodářství jako jedna z mála věcí prostě tehdá fungovalo a to velmi dobře...
Neříkal bych tomu "obalové hospodářství". Kromě recyklace skleněných obalů na nápoje a potraviny to byl děs a hrůza. Byla to z nouze cnost v jedné úzké skupině, protože lepší technologie po ruce nebyly. Jak mohli tak i za komančů mléko dávali do igelitového obalu a štosovatelných přepravek.
Ze všech komentářů cítím tendenci současný stav omlouvat, ale realita je taková, že plasty představují totální průšvih planetárních rozměrů.
Například došlo už ke kontaminaci všech mořských ryb, takže zanedlouho nebudou mořské ryby a další produkty bezpečné, pomalu se blíží konec rybolovu a celého průmyslu. Podobná situace je u pitné vody. Všechno kvůli pohodlnosti západního člověka a vy-ch-canosti koncernů, která jí využívá.
Realita je taková, že když se zkoumala přítomnost částic plastů v pitné vodě, tak se našly prakticky všude: v petkách z otěru a otřepu při plnění a manipulaci, v kohoutkové vodě z potrubí, ... .
Je to ještě horší
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2576239-mikroplasty-v-pitne-vode-zust...
Z těch plastů se vždy něco uvolní už jen kontaktem s ohřátým pokrmem... Není přece tak těžké si to dát na talíř, keramickou mísu atp. a ohřívat to v tom.
Jak kdy. Takové lazaně na talíři neudrží tvar a už samotný transport naruší jejich tvarovou integritu.
Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaste nebo registrujte.