Představte si svět bez internetu, bez funkčních telefonů, kde vám lednička nerozsvítí světlo, natož aby uchovala vaše jídlo v chladu. Sporák odmítá spolupráci a televize nevysílá. Ve chvíli, kdy zmizí možnost elektronické komunikace, může se zdánlivě moderní a stabilní společnost během pár hodin proměnit v chaos. Něco podobného je dobře ztvárněno v americkém filmu Smrtonosná past 4, kde se svět ocitá v situaci kybernetického kolapsu. Hlavní postava, John McClane, čelí situaci, kdy teroristé využívají kybernetické útoky k paralyzování infrastruktury Spojených států. Tento fiktivní příběh není tak vzdálen realitě, jak by se mohlo zdát.

Kybernetická válka se stala jedním z největších strašáků 21. století. Dokáže zneškodnit armády, ochromit ekonomiky a dostat celé národy na kolena – a to vše bez jediného výstřelu.

Hrozba elektromagnetických zbraní

Jedním z klíčových nástrojů, které mohou způsobit kolaps moderní společnosti, jsou elektromagnetické zbraně. Tyto zbraně, známé jako EMP (elektromagnetický puls), mohou během zlomku vteřiny vyřadit elektroniku na rozsáhlém území. Představte si, že by všechny elektronické zařízení v celé zemi přestaly fungovat. Bankomaty by se vypnuly, auta s elektronickými systémy by zastavila a zásobování potravin by bylo nemožné.

Některé světové velmoci skutečně zvažují použití EMP zbraní jako součást své vojenské strategie. Ať už jde o Rusko, Čínu nebo Spojené státy, všechny tyto státy investují do vývoje technologií, které by mohly v případě konfliktu vyřadit nepřátelskou infrastrukturu z provozu. Důsledky takového útoku by byly devastující – nejen pro vojáky na frontě, ale i pro obyčejné civilisty, kteří by se ocitli bez základních prostředků pro přežití.

Kybernetické útoky jako moderní zbraně

Kromě EMP zbraní existuje i další hrozba: kybernetické útoky. Ty už nejsou jen hrozbou budoucnosti – jsou realitou současnosti. V posledních letech jsme svědky toho, jak hackerské skupiny napadají klíčovou infrastrukturu, ať už jde o energetické sítě, nemocnice nebo vodárny. Tyto útoky nejsou vždy vedeny státy, ale často i soukromými skupinami s různými motivacemi – od finančního zisku až po politický aktivismus.

Zdroj: Shutterstock

Příkladem může být útok na ukrajinskou energetickou síť v roce 2015, který způsobil rozsáhlé výpadky elektřiny. Nebo ransomware útok na Colonial Pipeline ve Spojených státech v roce 2021, který ochromil dodávky paliva na východním pobřeží. Tyto incidenty ukazují, jak zranitelná je naše moderní společnost, která spoléhá na digitální technologie.

Jak se bránit v kybernetickém světě?

Světové vlády si uvědomují rizika spojená s kybernetickými hrozbami a investují miliardy dolarů do obranných opatření. Kybernetická bezpečnost se stala prioritou nejen pro armády, ale i pro civilní sektor. Základem obrany je prevence – od šifrování dat, přes sofistikované firewally až po vzdělávání uživatelů o rizicích, která přinášejí phishingové e-maily nebo slabá hesla.

Dalším důležitým prvkem je budování odolnosti vůči útokům. To zahrnuje například decentralizaci klíčové infrastruktury, aby ji nebylo možné zničit jediným úderem, nebo zavádění záložních systémů, které umožní rychlé obnovení provozu.

Máme se obávat postapokalyptických scénářů známých z sci-fi?

Myšlenka, že bychom se mohli ocitnout ve světě podobném těm, které vídáme ve sci-fi filmech a seriálech, je děsivá, ale ne nereálná. Postapokalyptické příběhy nás fascinují právě tím, že ukazují, jak by lidstvo mohlo reagovat, kdyby přišlo o své technologické vymoženosti a muselo se vrátit k základnímu boji o přežití. Některé scénáře, které známe z populární kultury, jsou však spíše alegoriemi na naši současnost, zatímco jiné se velmi konkrétně dotýkají reálných hrozeb.

Představme si například svět, kde je infrastruktura zcela zničena, komunikační technologie nefungují a společnosti se začínají rozpadat. Něco podobného vidíme ve filmech jako Šílený Max, kde se lidé dělí na malé kmeny bojující o zdroje. Nebo seriál Walking Dead, kde pád civilizace vede k morálním dilematům, ztrátě lidskosti a postupnému zrodu nových společenských pravidel. Jsou tyto dystopie jen fikcí, nebo bychom v případě totálního kolapsu opravdu skončili takhle?

Pravděpodobnost chaosu

Většina odborníků se shoduje, že během prvních hodin až dnů po rozsáhlém kolapsu technologií by nastal zmatek a zhoršení situace by bylo exponenciální. První by trpěly velká města, kde je populace závislá na dodávkách elektřiny, potravin a vody. Pokud by například přestaly fungovat energetické sítě nebo doprava, začaly by se rychle vyčerpávat zásoby v obchodech. Zároveň by lidé ztratili přístup k informacím, což by podpořilo paniku a šíření fám.

Psychologie lidí v takových situacích je velmi nepředvídatelná. Zatímco někteří by se spojili a snažili se přežít společně, jiní by mohli podlehnout strachu a agresi. Rabování, konflikty o základní zdroje a snaha získat kontrolu nad zbytkem zásob by mohly být jen začátkem.

Realita versus fikce

Postapokalyptické světy v sci-fi jsou často dramatizované a zaměřené na extrémní případy. Ve skutečnosti by ale nemuselo dojít k úplnému rozpadu společnosti. Lidé mají úžasnou schopnost adaptace. Už během historie jsme čelili různým katastrofám – od válek po přírodní pohromy – a přesto jsme dokázali přežít a znovu budovat. V mnoha případech právě spolupráce a solidarita vedly k tomu, že se komunity semkly a našly cestu vpřed.

Co nám sci-fi říká o naší vlastní budoucnosti?

Jedním z důvodů, proč nás postapokalyptické scénáře tolik přitahují, je, že nám umožňují přemýšlet o tom, co by se stalo, kdybychom přišli o všechno, co považujeme za samozřejmé. Jsou zrcadlem našich obav – obav z přílišné závislosti na technologiích, ztráty přírodních zdrojů nebo dokonce z naší vlastní lidskosti.

Ale sci-fi může být také varováním. Ukazuje nám, že prevence je lepší než léčba. Místo toho, abychom jen sledovali, jak fiktivní hrdinové bojují o přežití, bychom se měli zaměřit na to, jak předcházet podobným scénářům v reálném světě. Investice do kybernetické bezpečnosti, posílení infrastruktury a vzdělávání o tom, jak čelit krizím, jsou klíčové kroky, které nás mohou ochránit před tím, aby se sci-fi stalo realitou.

Mohli bychom vůbec přežít bez technologií?

Konečná otázka zní: Jsme ještě schopni žít bez technologií, nebo jsme na nich příliš závislí? Pravda je, že většina lidí už neovládá dovednosti, které byly před sto lety běžné. Umíte si sami vypěstovat jídlo? Dokážete rozdělat oheň bez zápalek? Víte, jak purifikovat vodu, aby byla pitná?

Možná je načase se nad tím zamyslet. Nemusíme nutně očekávat apokalypsu, ale občasné výpadky nebo krize už zažíváme i dnes. Připravenost na nejhorší není o panice, ale o schopnosti přežít a adaptovat se. A možná je na čase, abychom si tyto dovednosti začali znovu osvojovat – nejen pro případ, že by svět skončil jako ve sci-fi, ale i proto, abychom si více vážili toho, co máme.