Hacker je buď geniální teenager nebo sociálně nezpůsobilý podivín

První filmové klišé je hacker, kterého tvůrci zobrazují jako mladého, nadaného a rebelujícího jedince, jenž dokáže prolomit jakýkoliv systém z pohodlí svého pokoje. Příkladem může být David z filmu Hra na válku (1983), který omylem spustil jadernou simulaci a téměř vyvolal třetí světovou válku. Nebo Neo z filmu Matrix (1999), který byl hackerem v reálném světě a vyvoleným spasitelem ve virtuálním světě.

Na druhou stranu, hacker může být také podivný, osamělý a nevzhledný člověk, který žije v temné sklepě nebo garáži a má problémy s navazováním sociálních kontaktů. Příkladem může být Boris z filmu Zlaté oko (1995), který byl špiónem pro ruskou mafii nebo Lisbeth Salanderová z filmu Muži, kteří nenávidí ženy (2009), byla traumatizovaná hackerka s tetováním a piercingy.

Ve skutečnosti jsou hackeři velmi rozmanitá skupina lidí, kteří mají různé motivace, schopnosti a osobnosti. Není proto pravda, že jsou zpravidla geniální nebo podivní.

Zdroj: Shutterstock

Hacker dokáže prolomit jakýkoliv systém za pár minut nebo sekund

Obvykle je hacking zobrazen jako rychlá a snadná činnost, kterou hacker provádí za použití několika klávesových zkratek nebo kliknutím myši. Přitom se na obrazovce objevují barevné grafy, animace nebo slova jako “Access Granted” nebo “Password Cracked”. Příkladem může být Ethan Hunt z filmu Mission: Impossible (1996), který pronikl do CIA pomocí speciálního programu na disketě. Nebo Trinity z filmu Matrix Reloaded (2003), která prolomila elektrickou síť pomocí jednoho příkazu.

V reálu je hacking složitý a náročný proces, který vyžaduje znalost cílového systému, analýzu jeho slabých míst, využití různých nástrojů a technik a často i spolupráci s dalšími hackery. 

Hacker jednoduše ovládne přes počítač jakékoliv zařízení nebo infrastrukturu

V mnoha filmech můžeme vidět hackery, jak ovládají jakékoliv zařízení nebo infrastrukturu, která je připojena k internetu nebo má nějakou elektroniku. Příkladem může být John McClane z filmu Smrtonosná past 4.0 (2007), který bojoval proti hackerům, jež způsobili chaos v dopravě, energetice, komunikaci a finančním sektoru. Nebo Dominic Toretto z filmu Rychle a zběsile 8 (2017), který byl ovládán hackerkou Cipher, která mu poslala signál do jeho auta.

Doopravdy ovšem nelze ovládat jakékoliv zařízení nebo infrastrukturu pomocí počítače. Mnohé z nich jsou chráněny různými bezpečnostními opatřeními, jako jsou hesla, šifrování, firewall nebo fyzické uzamčení. 

Hacker používá neuvěřitelně složité a barevné grafické rozhraní

Zdroj: Shutterstock

Ve spoustě filmech je hacker zobrazen jako někdo, kdo používá neuvěřitelně složité a barevné grafické rozhraní (GUI), které je plné ikon, oken, map, diagramů a animací. Nejlepším příkladem je Tony Stark z filmu Iron Man (2008), který používal holografické GUI pro vytváření a ovládání svých vynálezů. 

V reálu je hacker spíše někdo, kdo používá jednoduché a černobílé textové rozhraní (CLI), které je rychlejší, efektivnější a flexibilnější než GUI. Hacker totiž nepotřebuje vizuální podporu pro svou práci, ale spíše znalost příkazů, syntaxe a kódu. 

Hacker je buď hrdina nebo padouch

Často je hacker zobrazen jako buď hrdina nebo zloduch, který používá své schopnosti pro dobro nebo zlo. Již zmíněný Ethan Hunt byl zrovna hrdinným hackerem a agentem IMF, který bojoval proti teroristům a zrádcům. Naopak Cipher byla zlomyslnou hackerkou a teroristkou, která vydírala a manipulovala s Dominicem Torettou.

Ve skutečnosti není hacker pouze hrdina nebo padouch, ale člověk s různými motivacemi, hodnotami a cíli. Někteří hackeři jsou motivováni penězi, slávou, pomstou nebo ideologií. Dále jsou loajální k určité skupině, organizaci nebo státu. Mohou být však i nezávislí, kreativní nebo altruističtí. 

Hacker může vytvořit nebo zničit cokoliv pomocí kódu

V mnoha filmech je hacker schopen vytvořit nebo zničit cokoliv pomocí kódu. Příkladem může být Flynn z filmu Tron (1982), který byl schopen vytvořit svůj vlastní program Clu v počítačovém světě. Nebo Cipher, která byla schopna zničit celou flotilu aut jen pomocí kódu.

To je však v reálném světě nemožné. Kód je stále pouze sada instrukcí, které říkají počítači, co má dělat. Nemůže proto ovlivnit nic, co není připojeno k počítači nebo co nemá nainstalovaný software.