Dlouhodobé ukládání souborů není ani v dnešní době samozřejmostí a pokud přemýšlíme například nad tím, co bude za pár desítek až stovek let s našimi daty, nevypadají vyhlídky zrovna růžově. Tradiční způsoby svou životností příliš nenadchnou a přestože může být běžnému uživateli možná jedno, co bude s 50 let starými soubory, např. veliké výzkumné organizace by mohly mít zájem na uložení podstatných informací i pro budoucí generace.

Ze současných technologií pro dlouhodobé a bezpečné uchovávání dat nelze opomenout Data Tresor Disky, které jsme pro vás dlouhodobě testovali. Mají vydržet i stovky let, prohnali jsme je mikrovlnkou, nechali zamrznout v jezírku, nebo nechali ležet na sluníčku.

• Poslední test Data Tresor Disku - v mikrovlnné troubě
• 1000letá DVD+R v prodeji, první výsledky revolučních DVD již nyní u nás
• Test DVD: Data Tresor Disc přes zimu v jezírku 
• Více o Data Tresor Disc

Gigayear storage - ukládejme historii po miliony let

Skupina evropských vědců se rozhodla vyřešit otázku, zda by bylo možné uložit informace tisíce, miliony, ba dokonce miliardy let. Neřešili při tom, kdo bude po takové době data číst, ale zaměřili se na praktickou realizaci samotné technologie. Výsledkem jejich bádání je nakonec úložiště s názvem „gigayear storage“, které má díky svému složení přečkat dlouhé dekády.

Hlavním tahákem úložného řešení má být použití wolframu, jako jednoho z důležitých stavebních prvků média. Wolfram vyniká vysokou teplotou tání, kterou má nejvyšší ze všech kovů a dokonce po uhlíku druhou nejvyšší ze všech prvků. Záznamová vrstva má pak minimální tepelnou roztažnost a vysokou aktivační energii (energie potřebná pro převedení látky do stavu schopného chemické reakce). Z toho plyne, že je materiál méně náchylný na přirozené změny za normálních teplot.

Wolframová vrstva byla následně pokryta nitridem křemíku, který je nesmírně pevný a hlavně propouští světlo určitých vlnových délek, což umožňuje optické čtení dat pomocí laserového paprsku. Takto vytvořený disk v následných testech neměl problém přežít dlouhé hodiny v teplotách nad 200 stupňů Celsia, při zachování zapsaných dat. Podobně vzniklé „Super DVD“ by za běžných teplot mělo bez problémů vydržet miliony až miliardy let, což je bohužel tvrzení, které se jen těžko dokazuje.

Data uložená v QR kódech

Zápis dat na podobné médium probíhá prostřednictvím litografického leptání, které vytvoří 100nm drážky. Proč drážky? Povrch média tvoří velký QR kód a každý z jeho pixelů skrývá další kód v menší podobě, který se opět skládá z menších a menších kódů. Pro čtení těch nejmenších by prý bylo nutné sáhnout až po elektronovém mikroskopu.

Praktické použití podobných médií vědci kvůli výrobním nákladům vidí hlavně v případech, kdy bude chtít lidstvo zachovat informace, které jej přežijí. Věří však, že po novém médiu sáhnou i různé archivy a muzea pro zachování historických faktů i pro budoucí generace. Stále však u podobných projektů vidíme problém v tom, jak budou data případní nálezci média za tisíce let číst. Jen těžko totiž pochopí, co to ten QR kód vlastně je.