Od roku 2020 vrtá astronomům hlavou jedna zásadní otázka – co znamená přítomnost fosfinu v atmosféře Venuše? Tento plyn se na Zemi objevuje jen díky biologickým procesům nebo průmyslové činnosti. A podobně je na tom i amoniak, který byl na Venuši naznačen o rok později. Na planetě s teplotou 450 °C na povrchu se ovšem podle dosavadních poznatků nemůže nic podobného tvořit běžnou chemickou cestou.

Tato nelogičnost vedla britský výzkumný tým, v čele s profesorkou Jane Greaves z Cardiff University, k ambicióznímu nápadu. Chtějí zjistit, zda tyto plyny skutečně produkuje život. A pokud ne – co je tedy jejich zdrojem?

Mise VERVE: malá sonda s velkým cílem

Odpověď by mohla přinést plánovaná mise VERVE (Venus Explorer for Reduced Vapours in the Environment). Malá sonda velikosti CubeSatu má s rozpočtem 50 milionů eur využít plánované cesty evropské mise EnVision k Venuši v roce 2031. Na oběžné dráze se VERVE oddělí a provede nezávislý průzkum oblak.

Cílem je zmapovat přítomnost fosfinu, amoniaku a dalších vodíkových plynů v různých výškách a časech. Vědci doufají, že tím zjistí, zda jsou tyto látky přechodné, stabilní nebo závislé na slunečním záření. Právě v těchto detailech by se mohla skrývat odpověď na otázku, zda jde o přírodní jev – nebo o důkaz života.

Zdroj: Shutterstock

Chemie, která nedává smysl

Data z teleskopu JCMT na Havaji, která stálo za první detekcí fosfinu, ukazují, že množství plynu se mění podle denního cyklu planety. Fosfin totiž zřejmě sluneční záření ničí, což může vysvětlovat, proč některé pozorování jeho přítomnost nezaznamenala. Přesto zůstává nejasné, odkud se fosfin stále bere – a proč není rovnoměrně rozptýlený.

Stejně záhadný je i amoniak. Ten se podle vědců nemůže na Venuši tvořit žádnou známou chemickou reakcí. Jeho přítomnost v „obyvatelné zóně“ zhruba 50 km nad povrchem je proto více než podezřelá. Právě tam panují podmínky, které jsou – alespoň teoreticky – podobné těm na Zemi. Teplota mezi 30 a 70 °C, tlak blízký pozemskému, ale zároveň silně kyselé prostředí.

Teorie o mikroorganismech ve vzduchu

V této vrstvě se podle některých hypotéz mohou nacházet tzv. extrémofilní mikroorganismy – odolné formy života, které přežívají v nehostinných podmínkách. Mohly se zde uchytit už v dávné minulosti, kdy byla Venuše vlhčí a chladnější. Pokud si část atmosféry zachovala „obyvatelný“ charakter, život zde mohl přežít v izolaci.

Existuje i teorie, že některé mikroorganismy si upravují prostředí kolem sebe tím, že produkují amoniak – látku, která může neutralizovat kyselinu sírovou. V prostředí, kde jinak panují extrémní podmínky, by tak mohly mikroby vytvořit mikroskopické „ostrovy života“.

Věda na hraně fantazie?

Podobné teorie by ještě před deseti lety zněly jako sci-fi. Dnes je však astrobiologie seriózní vědní disciplínou a hledání života ve sluneční soustavě není už jen doménou Marsu. Venuše, ač pekelná a těžko přístupná, může nakonec být místem, kde se život udržel déle, než si myslíme.

Nové výzkumné práce, které se výsledkům věnují, mají být publikovány ještě letos. Vědci však varují, že i kdyby se fosfin a amoniak podařilo potvrdit, neznamená to automaticky život. Může jít i o dosud neznámý geologický či atmosférický proces. Ale pokud to život není, pak by věda měla co vysvětlovat – protože zatím takový proces neznáme.