Taky nesnášíte, když se probudíte celí promočení v písku na pláži, kam vás vyvrhlo moře poté, co vaše loď ztroskotala na útesech, a zjistíte, že jste barvoslepí? Cože? Že se vám to ještě nikdy nestalo? Nevadí, vývojáři z Blackpowder Games (ex-Monolith Productions veteráni) vás na tento dozajista reálný scénář v rámci naučného kurzu s titulem Betrayer patřičně připraví.

Takže jste tedy vyvržení a promočení, co dál? Možná by stálo za to prozkoumat okolí, což ale může být docela nebezpečné. Píše se totiž rok 1604, tedy doba, kdy démoničtí conquistadoři nebyli záležitostí výhradně zoologických zahrad, nýbrž se volně potulovali po lesích americké Virginie. Naštěstí nějaký hodný obchodník nechal opodál ležet něco propagačního materiálu, čili se nemusíte nebezpečnou přírodou prodírat neozbrojeni. Díky Bohu za konkurenci na trhu!

Neurazí, neuchvátí

Jádro hratelnosti představuje jednoduchý proces, který jste nuceni opakovat stále dokola nějakých pět šest hodin, než se dohrabete závěrečných titulků. Vaším úkolem v rámci příběhové linie je osvobodit několik pevností, z nichž se záhadně vypařili všichni živí osadníci. Děj působí kvůli spojení s dnes už trochu otřepanou historkou o osadě Roanoke průměrně, ale co už. Prvním krokem je je najít. To je docela logická věc. Tedy, úplně nejdůležitější je přežít tak dlouho, dokud na ně nenarazíte, to je taky docela logická věc. Dále je nutné je osvobodit od nechtěných okupantů, kteří na vás většinou bezhlavě nabíhají, a potom... Potom musíte opravit zvon.

Když na něj zazvoníte, jste okamžitě vrženi do temného, docela strašidelného světa, kde na vás čekají jiné druhy nepřátel a vašim úkolem je v širém okolí vyhledat totemy a po vzoru statečného kováře je osvobodit od zlé moci. A pak se zase vrátíte, vyzpovídáte pár NPC a jdete o osadu dál. Jak si jistě umíte představit, zábava se moc dlouho nekoná. Už po chvíli hraní je zážitek omezen na nekonečný stereotyp, z něhož vás nevytrhne ani dobrovolné hledání roztroušených, nebo vykopávání zahrabaných pokladů či nakupování lepšího vybavení.

Mišmaš bez pointy

Betrayer je zvláštní hra. Kloubí v sobě FPS, adventuru a prvky sandboxových objevitelských počinů, co jsou dneska v módě, ale pořádně nedokáže těžit ani z jednoho. Otevřený svět ve stylu série S.T.A.L.K.E.R. tvoří několik propojených oblastí, v nichž se můžete volně pohybovat, ale mezi nimiž musíte přetrpět loadingy. Bohužel však, na rozdíl od série S.T.A.L.K.E.R., je zdejší prostředí nudné a prázdné, a pokud by vás do ní autoři netlačili prostřednictvím totemů, explorační složka by nestála ani za zmínku.

FPS část, kromě toho, že nenabízí zrovna mnoho možností, jak se s nimi poprat, doplácí především na chabé nepřátele. Ať už se jedná o pekelné Španěly nebo jinou pakáž, skoro na všechny stačí uplatnit dobře mířený zásah šípem nebo hůře mířenou střelu z muškety, a je vymalováno. Přesto jsou souboje až přehnaně náročné, protože oponenti zpravidla nechodí sami a bývají sakra rychlí. Jelikož útoky dýkou hlavního protagonisty jsou slabé a střelba zase zdlouhavá, umíte si představit, jakým způsobem vám dokážou znepříjemnit život.

Proti vysoké obtížnosti nic nemáme, ovšem i hardcore by měl být vůči hráči fér. Tady design selhal. Můžete sice zkusit lehce taktizovat, čemuž nahrává systém plížení, jenže ten po vzoru zbytku obsahu trpí syndromem zajímavého nápadu, který se nepovedlo dopracovat do nijak strhující podoby. K tichému postupu využíváte závany větru – kroky splynou se šuměním porostu –, ale časové intervaly mezi nimi, ač jsou možná reálné, plní akorát funkci rádoby nenápadného natahování herní doby, a proto je stealth docela frustrující. 

Naopak potěší příjemně jiné vyprávění spíše minimalistického příběhu výhradně skrze rozhovory s postavami a nacházení dopisů či poznámek. Než by vám někdo něco řekl narovinu, jste ponecháni, abyste si věci do souvislostí uvedli sami. Pěkná je i vizuální stránka, paradoxně ale až po přepnutí kontroverzní černobílé, z níž vás akorát budou bolet oči a hlava, do běžné barevné palety. Nakonec ozvučení má pěknou, atmosférickou složku v podobě dunění zvonu na pozadí v temném světě, to je fakt pecka přidávající na děsivosti, avšak jinak se nic objevného nekoná.

Verdikt

Plno zajímavých nápadů, jejichž provedení se zaseklo v půli cesty a sráží Betrayera na úroveň těžkého průměru. Atmosférická agitka, která hlouběji nezaujme a za dvacet eur nenabízí adekvátní zábavu.