Už jen fakt, že se titul řadí k žánru, k jakému se řadí, je velmi sympatický. Posledních plus mínus deset let totiž adventury nejsou dvakrát velkým tahounem prodejů, čehož je jasným odrazem frekvence jejich vydávání. Zkrátka, pakliže dneska nevlastníte licenci na The Walking Dead nebo se nejmenujete David Cage, velkou hru daného typu vám žádná gigantická společnost nezafinancuje. Ale herní komunita, to už je jiná.

Erica, Erica Reed

Hlavní hrdinkou je zrzavá agentka FBI Erica Reed, které ani po letech nedá spát nevyřešený případ sériového vraha, jemuž za oběť padl i její bratr. Nyní se musí smířit s finálním ukončením vyšetřování a urychleně přeorientovat myšlenky, protože do Bostonu, kam je story zasazena, zavítal nový zabiják a zdá se, že nezůstane u jednoho nebožtíka. The Hangman slouží především jako úvod do rozsáhlejšího příběhu, seznámení s vedlejšími postavami a herními mechanikami.

Vidím mrtvé lidi

Netradiční nadání ústřední protagonistky neslouží jako nápověda, nebo atribut vložený do hry jaksi navíc. Intuice je plně a přirozeně zakomponovaná do postupu a jen jejím prostřednictvím řešíte některé klíčové problémy. Později k nevlastním flashbackům přibude síla nová – v zásadě plná rekonstrukce či projekce scény, k níž dojde po zkombinování tří relevantních míst nebo předmětů. Například tak v lokaci, kde byl spáchán zločin, můžete zhmotnit éterické tělo oběti v oprátce a divili byste se, jak s ním autoři dokázali dále pracovat.

Skříííííp!

Cognitionu prostě nelze upřít stylizaci do grafické novely. Stačí se podívat na ručně kreslené lokace, fonty písma nebo tabulky s nabídkou reakcí během dialogů a ztvárnění charakterů a interaktivních předmětů – tohle prostě komiks je. A na screenshotech funguje. Bohužel, hru netvoří screenshoty.

Podpásovku představuje především kolísavá míra kvality animací a výrazů emocí. I když kolísavá, povětšinou jednoduše příšerná, nebo alespoň za vlasy přitažená. A pakliže už se objeví pěkná, dobrý dojem je urychleně zabit další strašnou. Nemluvě o technických chybách, kdy hlína levituje nad lopatou, apod. Při vyprávění příběhu si vývojáři pomáhají rozpohybovanými obrazy v duchu těch, jež si můžete pamatovat třeba z Grey Matter. Jenže tady působí spíš rušivě a in-engine filmečky by fungovaly mnohem lépe. Pokud by se tedy adekvátně hýbaly.

Verdikt

První epizoda Cognitionu jako rozjezd série funguje. Příběhově určitě. Otázka je, zdali děj a některé příjemné prvky dokážou zastínit neduhy především technického rázu (nikdo nečekal animace jako od Ubisoftu, ale trochu srdíčka do toho, sakra) a nejistotu v dialozích. Do příště vychytat chybky a hodnocení určitě o něco poroste. Ale jenom o trochu, protože na nalití smyslu do všech hluchých míst scénáře je asi už moc pozdě.