Disponuje totiž velmi originálně ztvárněným světem a mechanikami, jež se jen tak nevidí. Jak si však dílo vede mimo plátno trailerů a gameplay videí? Podíváme se za kulisy kabaretu a do šaten sličných tanečnic a uvidíme, zda se alespoň do jedné z nich zamilujeme.

Contrast se v mnoha ohledech liší od svých konkurentů. Už z hlavního menu na člověka plnou silou dýchne hutná atmosféra prostředí a dolehne na něj plnou silou období z počátků 20. století. Už nám chyběl jenom smoking, buřinka, vycházková hůl, doutník a Magnum 44 u pasu, abychom se opravdu cítili jako tehdejší gentlemani.

Co tímto hra dokazuje? Skvělý design, který velmi dobře odvádí svou práci a netkví jen v povedené práci grafiků, a atraktivní prostředí. Co se týká herních mechanik, vývojáři vsadili na klasické plošinkovité hopsání, nicméně i na tuto problematiku se podívali trochu jinak. Hlavní hrdinka umí totiž splynout se svým stínem a v jeho podobě se pohybovat na osvětlených místech. Nic zvláštního, že? Tato maličkost však posunula vnímání celku úplně na jinou úroveň.

Jako ve městě duchů

Příběh Contrast se točí kolem malé holčičky Didi, která se ráda vydává na noční ilegální vycházky vně svého domu těsně po tom, co ji starostlivá maminka uloží do postýlky. Nicméně se na své tahy nevydává sama, ale se svou imaginární přítelkyní, tedy s postavou, jejíž ovládání převezmou právě sami uživatelé.

Sličný výplod fantazie pomůže malinkaté slečně nalézt svého tatínka a prozkoumat malebné městečko. Během poutě si nelze nevšimnout jednoho zásadního faktu - Didi je jedinou osobou z masa a kostí, co se v okolí kabaretů, nočních klubů a divadla vyskytuje. Vezmeme-li v potaz i svět kolem ní, který se vznáší v neznámu, nemůžeme říci, zda jde o skutečnost nebo fikci.

Ať se to dá vnímat v první hodinu hraní jakkoliv, za žádných okolností se nejedná o optimistické vyjádření. Postupně nám začínají do mozkových závitů dotékat potřebné informace, které dokážou rozluštit, o čem hra vlastně vypráví, proč tímhle způsobem a kde se tomu tak děje. Scénáristé díky dobrému konceptu občas pořádně chytí za srdce. Ve prostředí, díky prolínající se dětské nevinnosti a kruté dospělosti, vznikají zajímavé momenty, které možná hráči sami zažívali, když byli mladí, a totiž vnímavost složitých spletitých věcí jako až směšně jednoduché.

Na vlně květnatého vyprávění

Po zjištění těchto reálií hráč jistojistě začne sledovat příběhovou linii, jejíž vyprávění se noří ve stejné vlně otazníků jako vše předchozí. Děj v sobě skrývá tajemná i temná místa. I když se totiž odehrává ve vysněném prostředí, není ochuzen o krutou skutečnost. Nemilost, neúprosnost, úplatnost, intriku, křivdu a bezmoc.

Celá hra díky tomu působí dosti rozporuplným dojmem. Ne z pohledu kvality, ale tím, čím vlastně je. Na jedné straně vývojáři vybudovali přenádhernou fantazii malé Didi, z jejíž hlavinky vylézají neuvěřitelně malebné nápady, které následně transformují do ohromujícího prostředí. Na straně druhé připravili příběh ne moc k popukání a už vůbec ne pro dětské oko. Rozhodně se nejedná o zápor, ale spíše o zajímavost popisující jak v Compulsion s celým námětem pracují.

Splynout se svým stínem

Když se umí hlavní hrdinka převtělit ve svůj vlastní stín, může to znamenat obrovský potenciál hlavně v řešení hádanek, že? Ano, naštěstí se toho tvůrci zhostili dosti horlivě. Řešení puzzlů představuje obrovskou zábavu i přes jednu maličkost - nepatří mezi nejtěžší. To však neznamená, že se u nich nedá zaseknout. Když člověk neví, jak na to, bude zkoušet až do skonání světa. Hádanky výborně zapadají do prostředí a těží ze všech dostupných mechanik.

Vývojáři však nevyužívají možnosti hlavní hrdinky pořád stejným způsobem, a proto se nedostává repetetivnosti z neustálého opakování stejných činností v různých částech hry. Gameplay je totiž vybalancován tak, aby neustále poutal něčím novým. Ve stínovém divadle si můžete zahrát třeba jednu celou činohru, pohybovat kulisami nebo shánět světélka pro rozsvícení důležitých zdrojů světla. Neustále se měnící forma používání schopností nejenom pobaví, ale i dokazuje, že si vývojáři s titulem opravdu pohráli.

Chyb jako semínek v makovici

I když Contrast přináší mnoho originalit a krásy, vyskytuje se v něm i mnoho bugů. Nejzásadnější z nich představuje dost špatná kolize objektů. V 2D módu, kdy se hrdinka prochází po stínech, je celá věc ještě citelnější. Někdy dokonce sama od sebe vyskakuje ze zdí a tím tak zničí celé naše snažení. Někdy se jedná o fatální chybu, protože checkpointy level designéři nerozmístili nijak šťastně. Bohužel nelze postup uložit na vlastní pěst, občas tak hra připraví velmi frustrující chvilky, kdy se hráč nemůže dostat přes chyby ve zdrojovém kódu.

V několika dalších technických oblastech titul také zaostává, a to především v optimalizaci načasování trigerů (impulzy pro nadcházející události - například spuštění scény), což by se dalo omluvit pro hru na Win 95, ale ne pro PlayStation 4. Občas dojde i na nešťastně umístěnou kameru nebo selhání ovládání. Jinak si užijí dílo plnohodnotně i uživatelé, kteří postrádají ve svém vlastnictví Xbox 360 ovladač.

Next-gen? Kde?

Hra cílí i na PS4, tedy na konzoli nové generace. Dalo by se tedy očekávat, že půjde o graficky velmi vyspělou podívanou. Ve skutečnosti přispění modernějšího hardwaru a odstranění limitací staré generace na ní lze poznat jen útržkovitě. Grafika sice běží ve FullHD, textury jakbysmet, ale nějakých high-tech vymožeností se příliš nedostává. Potěší však velmi vyspělé šíření světla a stínování (jak jinak). I odlesky a zvolené materiály na objektech působí velmi věrohodně. Co do tóniny, tak celé barevné rozložení zdědilo sépiový nádech. Atmosféra díky tomu drasticky nabude.

Naproti tomu si zaslouží pochvalu hudební doprovod, který je na opravdu excelentní úrovni. Dobový soundtrack krásně dokresluje černobílá panoramata. Ostatní zvukové efekty taktéž nevybočují ze standardů. Dabéři hlavních aktérů mají schopnost perfektně projevovat emoce, a to až do takové míry, že jsme si občas museli otřít slzy z klávesnice.

Verdikt

Contrast patří mezi velmi zajímavé tituly s originálním konceptem. Málokterá hra podchytí vyprávění příběhu podobným způsobem, jako právě dítko od Compulsion Games. Skvělé hádanky doplňuje návyková mechanika. Ale ty zatracené bugy a chyby Contrastu sráží hodnocení dosti radikálním způsobem.