Poslední díl ze série Deus Ex: Human Revolution přinesl hráčům svět plný možností, ve kterých bylo možné projít hrou téměř jakýmkoliv způsobem, který padl na mysl. Každá úroveň šla vyřešit na nespočet variant, ve kterých se kreativitě nekladly meze. Ohlášení i prezentované záběry z nového Mankind Divided působily, že se Square Enix pokoušejí věrně reprodukovat předchozí úspěch a pokud možno nevylézt z původního vzezření.

Kde domov můj

Pro našince vypouštěné informace oplývaly ještě jedním důležitým faktem. Deus Ex: Mankind Divided se přesunul do prostředí České republiky, konkrétně do jejího hlavního města a středu samotné Evropy, Prahy. Tento titul tak pro naši zemi představuje i příležitost, které se nám příliš nedostává – prozkoumat si námi známé prostředí ve videohře. Navíc v cyberpunkovém podání. 

Ačkoliv se Deus Ex naší kulturou prezentovala téměř v každé ukázce, nebylo do vydání jasné, jakou úlohu naše vlast bude ve hře představovat. Nutno na začátek říct, že až na výjimky se veškerý příběh odehrává právě v Praze, s menší odbočkou do smyšleného českého města zvaného Golem City a v samotném závěru i krátce za naše hranice.

Co se týče pražského zasazení, je nutné upozornit na to, že si tvůrci nedali příliš záležet na korekci českých textů. Během prozkoumávání Prahy je možné vidět české popisky doslova na každém rohu. Názvy obchodů, nabídky restaurací, novinové plátky, reklamy i občasné komentáře civilistů. Co se týče nadabovaných replik, není problém. České popisky jsou však v některých případech jak vystřižené z Google Translatoru. Žádná hluk tolenrace; Přirozené pouze; obchod suverními; Saťňa a další. 

Lidstvo na steroidech (spoilery k Human Revolution)

Příběh přímo navazuje na události předešlého dílu a s nově příchozími hráči se nikterak nemazlí. Pouze jim umožňuje shlédnout připravený 12-minutový filmeček, který předcházející události shrne. Vhodné ovšem podotknout, že se jedná spíše o shrnutí cílené na hráče, kteří příběh jen pozapomněli. Děj je rozpitván zbytečně příliš do hloubky a neznalci se ztratí takřka okamžitě.

Lidská technologie dosáhla do významného bodu, kterému by někteří mohli přezdívat éra kyborgů. Téměř jakýkoliv orgán je možné nahradit syntetickými náhražkami. Někteří tyto augmentace podstupují dobrovolně, jiní ze zdravotních důvodů. Tělo je však nutné neustále zásobovat syntetickými drogami (Neuropozyne), které utlumí reflex těla odmítající transplantované části.

První díl řešil evoluční otázky. Zda se jedná o hranici, kterou by lidstvo mělo či nemělo překročit. Společnost se tímto rozdělila na dva tábory, naturály a augmentované. Zákony a politika se začaly přizpůsobovat situacím, čímž utrpěla svoboda a práva lidí, zejména augmentovaných. Nepokoje a rozbroje mezi stranami nabraly grády v samotném závěru hry, kdy jeden z vlivných odpůrců této evoluční odbočky ukázal nebezpečí pramenící z kybernetizování lidské rasy. Augmentovaní přišli dočasně o rozum a stali se vraždícími loutkami bez vlastní vůle.

Druhý díl přímo navazuje na konec Human Revolution. Lidstvo zareagovalo na tzv. Aug Incident a přešlo do absolutní ofenzivní defenzívy. Augmentovaní se stali terčem šikany, utlačování a omezování ze strany zákona. Praha, jakožto město s největší koncentrací augmentovaných lidí, utrpěla nejvíce. Konflikt jako by z oka vypadl rasovým problémům, s nacistickými praktikami koncentračních táborů. Na scénu tak přichází podobně vylepšený agent Adam Jensen se svým slavným chraplákem.

K návaznosti k prvnímu dílu by se hodilo upozornit, že pokračování zcela ignoruje rozhodnutí, které hráč učinil na konci Human Revolution. Kánonové zakončení je vysvětleno výše, popřípadě do detailů přímo ve zmíněném 12-minutovém filmečku.

Poprava průpravy

Ačkoliv je příběh jednou z hlavních předností celé Deus Ex série (alespoň doposud), tak Mankind Divided bohužel trpí scénáristicky v několika směrech. Zápletka celého příběhu je lehce upozaděna a téměř po celou dobu působí jako předpříprava k něčemu většímu, směrodatnějšímu.

Důležité otázky zůstanou nezodpovězeny, ačkoliv se jim v celé hře věnovalo několik hodin. Je možné, že si pouze tvůrci vyhraňují prostor pro příběhová DLC, které zbytek osvětlí. Nutno upozornit, že hra příběhové silně čerpá právě z doplňkového obsahu pro Human Revolution s názvem Missing Link. Hráči, kteří se po dokončení kampaně prvního dílu už k titulu posléze nevraceli, tak mohou být velmi zmatení.

Mnohem zajímavější je právě prozkoumávání světa a jeho obyvatel. Dalo by se říci, že vedlejší úkoly nabídnou daleko rozmanitější příběh než hlavní linie. K řešení se tak nabídnou drogové kartely, sekty sdružující augmentované, experimenty s lidskou myslí, politické dopady na rozdělenou společnost, svoboda slova a další.

Rozdělení společnosti je citelné už jen ze samotného procházení městem. Česká policie utlačuje každého augmentovaného, který se ni křivě podívá, hráče nevyjímaje. Stačí si pouze stoupnout do špatné fronty, dělat nepořádek či se zachovat jakkoliv podezřele a už se hra přesouvá do konverzačního režimu, ve kterém strážce zákona požaduje po hráči doklady. K žádným větším problémům sice nedojde, jelikož AdamJePán z Interpolu, ale skličující podmínky jsou tímto demonstrovány skvěle.

Z hlediska větvení příběhu se pro Mankind Divided nic zásadního nemění. Opět je možné volit odpovědi, které do menší i větší míry ovlivní následující postup. Kouzlem příběhu je právě rozvětvenost, která se ovšem odehrává za hráčovou pozorností. Aniž by bylo cokoliv patrného, dochází v mnoha případech k obrovským změnám, které může ovlivnit i jen pouhý detail.

Může se jednat třeba jen o to, že hráč prošel ve správný čas správným místem, kde pouze zaslechl cosi důležitého, či si přečetl email, ke kterému by se nedostal bez pomoci hackování; popřípadě pořadí úkolů bylo zrovna příhodné, aby informace z jednoho se hodila k dořešení druhého a naopak. Znovuhratelnost je tedy rozhodně zaručena.

Ulice města pražského

Téměř od začátku (po odehrání intra) je celé město plně přístupné. Jakýkoliv kout, ulice, álej i kanál je hráči otevřen, a tak na scénu přichází druhý hlavní faktor celé série. Otevřenost prostředí a přizpůsobení se hernímu stylu hráče. Praha se stane už od začátku pískovištěm, které jen čeká na své objevení. Byty, domy, garáže, banky, trezory, obchody, sklady… Pravidla jsou zde od toho, aby se porušovala, a tak je jen na hráči, jakým způsobem se rozhodně vloupat do čehokoliv jmenovaného.

Ať už se jedná o konverzační dovednosti, laskavosti, hackování, probourávání zdí či kradmý postup skrze ventilační systémy, nezůstane kámen na kameni. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe, jelikož tajné chodbičky jsou pečlivě umístěny téměř na každém kroku. Ačkoliv se tedy nemůže svět chlubit plochou v počtu kilometrů, jedná o obsah nahustěný do prostoru, který rozsah velmi dobře kompenzuje.

Prozkoumávání světa je plně v souladu s talentovými body, které hráči odemykají jednotlivé augmentace, nebo-li schopnosti. Jelikož se vylepšení schopností dostávají velmi sporadicky, je nutné je pečlivě rozmístit. Ani po nalezení všech bonusů a maximalizování zkušeností z každého nepřítele a úkolu není možné získat všechny dovednosti na první průchod hrou - k tomu už poslouží New Game+, kdy se hráči zpřístupní možnost přehrát hru znova se všemi získanými schopnostmi. 

Zásluhu si zaslouží i dovednosti samotné. Nejedná se v žádném případě o zbytečnosti, které by hráč při svém průchodu hrou nezaznamenal. Téměř v každém případě se hratelnost značně změní, byť jen jedním jediným dobře umístěným bodem. Jednotlivé úrovně se neodrazí ani tak na poškození, které hráč uděluje, ale spíše na možnostech, které má k dispozici. Neustále se tak hratelnost vyvíjí kupředu a motivuje hráče k získávání dalších zkušeností. Ke konci hry se hráč cítí jako polobůh, který může světem manipulovat, jak se mu zlíbí.

Obtížnost hry je bohužel cílená na mainstreamové publikum. I nejtěžší zvolená varianta je až směšně jednoduchá, obzvláště pokud si hráč libuje v prohledávání okolí. Procházení každého koutu zásobuje takřka neomezenými předměty, které není nikdy šance spotřebovat. Stačí jen trocha snahy, aby byl inventář doslova zahlcen léčivy, municí a různými boosty, které se nikdy nesetkají s užitkem. 

Kovářova kobyla

Titul o technologickém pokroku bohužel paradoxně tíží řada technických nesrovnalostí. Tou nejviditelnější, která ovlivní kteréhokoliv hráče s jakkoliv výkonnou sestavou, jsou předrenderované cutscény. Během příběhových částí se hra čas od času přepne do filmové sekvence, které slovo Full HD viděly jen z vlaku. Ačkoliv to filmečkům dovoluje lepší a propracovanější motion capture, který není závislý na enginu hry, tak hra ve finále působí zastarale. 

Po vizuálně stránce se nejedná o titul, který by mohl konkurovat současným grafickým špičkám. Ačkoliv se na prostředí i postavy kouká pěkně, nepůsobí hra příliš reprezentativně pro rok 2016. Zastaralost je patrná zejména v rozhovorech, kdy motion capture značně strádá, pohyby jsou strnulé a ústa nejdou v souladu s dabingem. 

I přesto, že Mankind Divided neoplývá nadstandardní technickou stránkou, vyžaduje velmi silný stroj. Optimalizací titulu si vývojáři zjevně příliš starosti nedělali, jelikož i na výkonných sestavách jsou části hry trhané a framerate nahodile přeskakuje z 60 na 10 i v rámci obyčejných rozhovorů. K tomu nejsou hezkou vizitkou ani nepřirozeně zdlouhavé načítačí obrazovky, u kterých si je možné stihnout odskočit a cestou zpátky ještě vzít něco k snědku. Hráče s SSD ale tento problém trápit nebude. 

Po dohrání hry je k dispozici režim Breach, který se snaží vyždímat z propracovanosti Deus Ex úrovní maximum. Mise fungují jako arkádový režim, ve kterém je nutné trochu přemýšlet, aby byly splněny podmínky v určitém čase. Na výplň volného času ideální, ale v porovnání s příběhovou kampaní možná zbytečné. 

Verdikt

Deus Ex: Mankind Divided je výborná hra, které je potřeba dát při hraní lehce šanci, neb se její kouzla odkryjí až po nějaké době. Příběh nefunguje samostatně, ale v širším měřítku je výbornou stavební půdou pro další pokračování. Škoda technických nedokonalostí, které zážitek z jinak velmi zábavné hry podrývají. A ty české popisky... 

Poděkování

Deus Ex: Mankind Divided