V něm se palných zbraní také nedočkáte. Ani katany. Když budete mít dost štěstí, možná se skrz krev a pot dohrabete k primitivnímu oštěpu. Do té doby vám bude muset stačit sekyra, případně krumpáč a můžete se jenom modlit, abyste ani jedno nemuseli použít na dravou zvěř. Třeba na včely a tak… Ztracená procenta životní síly se totiž těžko dostávají zpět do původních hodnot, každé zranění bolí víc vás než postavu ve hře a smrt znamená nevratnou a nezvratnou ztrátu dosavadního postupu.

Don’t Starve se dá lehce charakterizovat jako roguelike survival horor z otevřeného světa. Na začátku seance jste vhozeni na náhodný bod náhodně generované mapy, s prázdnými kapsami a nulovým tušením, co dělat. Někde v pozadí se vám přitom směje Satan, v lesích kolem pobíhají hladoví pavouci a prasátka z Farmy zvířat očividně značným způsobem rozšířila svou populaci. A abychom nezapomněli, blíží se soumrak. A s ním se probouzejí stíny. Doslova.

Hoř plamínku, plápolej…

Statečný kovář by se svou kouzelnou svíčkou noční běsy určitě zahnal raz dva, učenec Wilson, první z mnoha charakterů, jež se vám postupně odemykají podle periody času, po kterou vydržíte naživu, se jim ale moc dobře bránit nedokáže. Respektive vůbec, vezmeme-li v potaz, že meditaci v absolutní tmě ukončí v průběhu několika málo vteřin něco tajemného, co hrdinovi, nebo spíše přeživšímu, rozsápe hrdlo. Což není moc zdraví prospěšné, vzhledem k tomu, že Game Over je trvalý. Žádný loading na poslední uloženou pozici, jen ztráta výbavy a restart od prvního dne. Vzteky by vám mohla rupnout céva v mozku, kam se hrabou Dark Souls.

Základní premisa? Přežít. Co nejdéle, samozřejmě. Prostředky? Co příroda dá. Pojmenování Don’t Starvepřesně definuje, co byste v tomhle titulu neměli. Hlad není dobrý, stejně tak ale ani stereotypní úkony, jimž jste nuceni se především zpočátku (cca třicet minut) věnovat. Mají totiž neblahý vliv na intelekt postavy, která s opakováním toho samého postupně ztrácí příčetnost. A přijdete o ni i vy, pakliže budete dostatečně často a dostatečně blbě umírat. Třeba kvůli zaseknutí se při útěku, protože jste najeli kurzorem na objekt a zastavili u něj.

V zásadě existují dva způsoby, jak ke hře přistoupit. Jako lovec a jako farmář. Hlavní náplní je sběr surovin, výroba předmětů a posléze zařízení, dovolujících jejich kombinaci v užitečnější věci. Esenciální je sestavení takzvané Science Machine, poté už je na vás, jestli se budete orientovat na krátký život průzkumníka a lovce, nebo o něco málo delší život farmáře. V každém případě vás ale nakonec čeká smrt. Bez kondolence, bez statistik, bez achievementů. Odměnou vám je tabula rasa, slzy vzteku a rozmlácená myš.

Strašidelné leporelo

Grafické zpracování je unikátní i na poměry Klei Entertainment. Herní svět, postavy, zvířata i nepřátelé vypadají jako papírové vystřihovánky designované Timem Burtonem. Jednoduché, ale působivé vizuály jsou temné a pochmurné, a to takovým způsobem, že byste se titulu možná měli vyhnout, pokud máte sklony k depresím. Na druhou stranu, sklíčenosti se tak jako tak při hraní nevyhnete, Don’t Starve samo o sobě tenhle pocit pouze prohloubí. Například občas nepříjemným překrýváním textur.

Nakonec ani hudební doprovod na pozitivní náladě nepřidá. Kvalitní je, skoro až na úrovni her od Amanita Design, ale tísnivé skřípání pouze dotahuje úzkostné emoce k dokonalosti. Budete si připadat sami. A nebude to příjemné. Jenom při tom zamrzí nevyužití potenciálu komponisty a smyčkovitého opakování jediné skladby.

Verdikt

Posbírat co nejvíc surovin, než padne tma zapálit oheň a modlit se, abyste přitom zrovna nebyli v pavoučí sluji. A, přirozeně, neměli hlad. Tuhle záležitost si neužijete, rozhodně jde ale o vydařený singleplayerový experiment… který vás dožene k sebevraždě.