S blížícím se datem vydání a kanonádou trailerů bylo jasné, že tahle hra rozhodně nemá nikterak nízké ambice a zuby nehty se bude rvát o post FPS akce roku. My říkáme, jen do toho! Far Cry 3 je totiž zářným příkladem dobře zpracovaného pokračování, v němž se vývojářům úspěšně podařilo vypilovat hratelnost předchůdce a skoro perfektně ji sladit s ostatními aspekty a přitom zbyl prostor na drobné experimentování. Zkrátka, podobná situace tu nebyla od vydání Assassin’s Creed 2. Ačkoliv s Far Cry 2 má titul pochopitelně společné pouze jádro. Zasazení i dějová linka jsou úplně někde jinde.

Zapomeňte na volbu (anti)hrdiny před spuštěním kampaně a zapomeňte i na to, že byste se snad vtělili do zkušeného žoldáka. Jason Brody, i když se věru zbraně neštítí (určitě ne dlouho), je pouhý turista, který se s rodinou a přáteli vydal na ostrov Rook za adrenalinem, jenže, věci se samozřejmě poněkud vymkly kontrole. Poněkud hodně, vzhledem k tomu, v jaké chvíli kontrolu nad Jasonem převezmete. Ono padnout do rukou novodobým pirátům nevěstí nic dobrého samo o sobě a co teprve, pakliže je jejich vůdcem psychopatický pankáč Vaas!

Hrdina na fetu

V dřevěné kleci v táboře věznitelů se dlouho neohřejete. Pokud byste ale doufali ve chvíli klidu po zběsilém útěku noční džunglí, museli byste být hodně naivní. Okamžitě se vás ujme první z mnoha perfektně vykreslených vedlejších postav, dá vás do kupy, vyzbrojí a alou zachraňovat bývalé spoluunesené. Což v žádném případě nebude nic lehkého. Naštěstí je ale ústřední figura od přírody zabiják a v průběhu kampaně tahle jeho vlastnost ještě řádně posílí.

Příběh jako takový nenabízí nic světoborného, nicméně právě charaktery, které vám zkříží cestu, jsou perfektně napsané a produkční hodnota pasáží, posunujících děj dopředu, nedocenitelná. Je sice fakt, že jejich podání působí extrémně protikladně k jinak volnému stylu hraní, ale své opodstatnění mají. Navíc momenty, kdy zrovna Jasonovo vědomí doslova léta vysoko v oblacích v důsledku užití nějaké návykové látky a svět se noří do přeostřených odstínů užší škály barev, palmy vám rostou přímo ve výhledu a domy před vámi uhýbají, by se neztratily v regulérním filmu o drogách.

Hurá do džungle

Rozloha ostrova Rook je asi tak velká, jako všechna prostředí z Far Cry 2 dohromady. Možná ještě o kus větší. Během jeho procházení, projíždění, přelétávání a jiného prozkoumávání přirozeně nenarazíte na žádné zdlouhavé loadingy. Nahrávání se dočkáte akorát v případě využití rychlého přesunu. Tato možnost se vám zpřístupní v důležitých lokacích a dobytých táborech nepřítele (pirátů), jež jsou po mapě různě rozmístěny a jde oproti minulému dílu o důležitý krok kupředu. Třebaže zde cesta i na vzdálenější místo nezabere tolik času a autoři už cíle misí ani nedávkují tak nepřátelsky k uživateli, jde o příjemný prvek, jenž vám dokáže ušetřit pár minut.

Zpočátku byste ale na mapě místa vhodná k navštívení hledali jen stěží. Teprve po vylezení na jeden z radiových vysílačů a deaktivací rušičky kamera efektně přelétne okolí a daný sektor vám v příručním plánu odkryje svá tajemství, v nichž tkví největší krása hry. Díky nepovinným úkolům a aktivitám je tu vždy co dělat a zdali je chcete vyzobat všechny, na chvíli se zabavit napůl cesty k další misi nebo se na ně úplně vybodnout, je jedno. Je jich mnoho, jsou tu pro vás, jsou zábavné a mnohdy nabízí kromě uspokojivého splnění i příjemné odměny.

Vedle těch, které je třeba aktivovat, jako je hon na určitý druh zvířete nebo například vůdce pytláků, je zde třeba zrovna možnost přepadu a zabrání pirátského tábora a často narazíte i na náhodně generované události. Ať už se jedná o ozbrojence, jež sem tam blokují cestu, patrolu brouzdající pralesem či vedoucí zajatce nebo partičku smolařů, kterým se porouchalo auto a vůbec to nejlepší – bojovníky domorodého kmene svádějící přestřelku s Vaasovými lidmi. Akorát naskriptované řešení problémů řekněme civilního obyvatelstva jde proti proudu. Svět Far Cry 3 je neuvěřitelně živý, přitom však není přeplácaný a i když vás přirozeně nutí zkoumat, co se dá, nikdy těch volných aktivit není tolik, aby vás naplno odvedly od příběhu.

Nabít a zabít

Smrt z výšky, z vody, zleva, zprava, vlastně z jakéhokoliv směru vás napadne, a také jakýmkoliv způsobem. Svoboda pohybu, akce a taktizování jsou hlavními lákadly. Do útoku můžete jít desetkrát a stokrát a pokaždé jinak. Klasický Rambo styl je na denním pořádku a možná až příliš velká arkádovitost zbraní mu silně nahrává, stejně účinné ale může být založení požáru, jenž se v mnohých případech o nepřátele postará sám, nebo obložení kempu pirátů minami. Jakmile ale jednou vyzkoušíte stealth, nebudete dělat nic jiného.

Čtete správně. Plížení zde skutečně funguje (po zabití hlídky mačetou už vás automaticky nelokalizují všichni oponenti v okolí) a nabízí odlišný způsob postupu, který díky ne úplně tupé umělé inteligenci představuje i dostatečnou výzvu. Zákeřní piráti bloumají po svých trasách, a když narazí na mrtvolu jednoho z vlastních, rozhodně nad tím nemávnou rukou, ale spustí poplach, zavolají si o posily (pokud jim nejprve nevyřadíte alarm) a jmou se pročesávat okolí. Mimochodem, při praktikování stealthu není na škodu lehce prošmejdit piráty okupovaný prostor, dost možná narazíte na něco, co problém s přebytkem rudých šátků na hlavách vyřeší za vás. Třeba medvěda v ne dvakrát bytelné kleci a tak…

Rozporuplnou záležitostí je systém odemykání nových schopností. Na jednu stranu je fajn, že vývojáři počítali s postupným zlepšováním hlavního hrdiny (jež doprovází stylové, avšak záhadně se rozšiřující kérka na předloktí) a tedy nabízením neokoukaných technik nejen likvidace protivníků, na druhou je poněkud mrzuté, že jste kvůli tomu nuceni sbírat body zkušeností a jaksi levelovat. Zrovna v téhle hře by působilo mnohem přirozeněji zpřístupňování pramenící ze situace.

Ulovte, co se dá

Zvířata už nejsou samoúčelnými obyvateli džungle a změna prostředí korespondující s úvodním dílem nenavazující trilogie poté zajistila mnohem větší počet různých druhů divoké havěti. Zvláště ze začátku se nahánění jelenů, prasat, psů dingo nebo i čekání na loďce na přiblížení žraloka budete věnovat ve vysoké míře. Nejprve totiž disponujete jen jednoduchými popruhy na zbraň, malým batohem, pouzdrem na injekce, apod. a titul si překvapivě ke své žánrové orientaci půjčuje RPG prvky, na jejichž funkčnost byste si nevsadili.

Opatrné plížení porostem a kreativní sejmutí daného zvířete není jediné, oč tu běží. Narážíme především na následné stažení z kůže, doprovázené vcelku brutální animací a vyrobení hodící se pokročilejší výbavy. Možnost nošení dvou zbraní je holt lepší než jedné. A co teprve čtyř… Jenže on ten lov není pro ořezávátka a častokrát vyžaduje více taktiky, než likvidace lidských protivníků. Takového medvěda útočnou puškou jednoduše neskolíte a nevšimnutí si přibližujícího se tygra znamená prakticky jistou smrt. Pokud nemáte příruční plamenomet. Nic nemůže konfrontovat příruční plamenomet.

Jako z magazínu

Grafická stránka je dechberoucí, a ačkoli bychom si ztvárnění světa dovedli představit i méně… jako vystřižené z National Geographic, stylizace do přepálených barev ke způsobu, jakým se hra prezentuje, sedí jako prdel na nočník a sama o sobě působí do jisté míry nadneseným dojmem k násilným scénám, jichž budete svědky. Co se týče animací postav, ty jsou řemeslně dobře zpracované, jenom z nějakého důvodu (kromě těch hlavního hrdiny) úplně nevyniknou. Jsou tu zkrátka lepší věci, na které se koukat.

Příjemná je slovům vydavatele odporující hardwarová nenáročnost. Titul krásně šlape i na několik let starém PC bez závažnějších kompromisů na vysoké detaily. Svůj podíl na tom jistě má fakt hodně moc podrobné nastavení, kde si pohrajete s volbami přesně podle toho, co vaše mašina zvládne. Přitom silný stroj budete potřebovat hlavně, pokud si hru chcete užít s maximálním vyhlazováním a samozřejmě stíny. Rovnou dodejme, že český distributor zajistil kompletní české otitulkování, jež ale nenabízí přesně tu úroveň kvality, jakou bychom si přáli. Nic vyloženě zavádějícího se sice nekoná, skutečný význam některých vět však viděli překladatelé možná z ponorky a to ještě byla kalná voda.

O šest měsíců dříve…

V zájmu moderních trendů nemůže Far Cry 3 jít mimo a neobsahovat co-operativní multiplayer. Ten nabízí vlastní příběhovou kampaň, jež se odehrává půl roku před dobrodružstvím Jasona Brodyho a zapojit se do ní mohou rovnou čtyři hráči, kteří si mezi sebou rozdělí role kvartetu pomstychtivých protagonistů. Ranou pod pás je ale překvapivá linearita, svazující vás do koridoru propojujícího několik virtuálních hřišť, přičemž průchod nimi připomíná cokoliv jiného, jen ne ambiciózní open-world titul. Alespoň zde ale už má odemykání schopností (jakkoliv rychle probíhá) svůj účel a vybízí k opakovanému hraní a zajímavou složku tvoří kompetetivní části.

Vedle co-opu se můžete pustit i do klasické hry více hráčů v několika tradičních módech typu team deathmatch, jestli vás ale v současné konkurenci bude bavit déle jak jeden večer, nezaručujeme. Nejmladší dítko Ubisoftu  je prostě o singleplayeru a na tom poli nezná bratra.

Verdikt

Třetí Far Cry je psychedelická explozivní jízda o šílenství, svobodném rozhodování, drogách a pokořování hranic žánru, a zároveň názorná ukázka vzorného pokračování, které nemá nedostatků mnoho, ale ty patrné o to více zamrzí.