Mezi hlavní tahouny moderního trendu virtuální reality patří bezpochyby společnost Sony, která se ji snaží promovat skrze svoji konzoli Playstation 4. Mezi hráči je tato cesta velice atraktivní z hlediska poměru cenu a výkonu, jelikož od nich nevyžaduje koupi žádných drahých sestav, ale pouze přikoupit speciální zařízení za pár tisícovek.

Daní je místy slabší grafika, která je v porovnání s konkurenčními HTC Vive a Oculus Rift o několik tříd níže. Další daní jsou omezené možnosti periferií, jelikož je PlayStation 4 vázané výhradně na klasický Dualshock, popřípadě Move ovladače. Sony si bylo evidentně tohoto omezení vědomo, a vydalo pro svoji stáj novou alternativu – v podobě AIM ovladače.

AIM Controller byl promován v souvislosti s vydáním Farpoint, tudíž tato recenze odrazuje dojmy v kombinaci obou produktů.

Výpravnost virtuální reality

Herní design ve virtuální realitě se oproti klasickým hrám dramaticky mění, jelikož je potřeba smysly ošálit šikovnou cestou. Jedním z hlavních překážek je obyčejný pohyb, jelikož jste omezeni výhradně na vlastní obývák a záběr kamery (co se PS VR týče). A právě Farpoint si tímto hlavu neláme a umožňuje hráči se volně pohybovat po mapě bez žádných kliček, žádných vozítek, mechů nebo teleportace – ale upřímnou chůzí, kterou vykonáváte v sedě ovladačem, ať už klasickým či nového AIM. 

Pískem pokrytý planeta, na které ztroskotá posádka vaší vesmírné výpravy, na první pohled připomíná svět Borderlands, místní fauna v tomto porovnání už jen utvrzuje. Nejedná se ovšem o mínus – hnědá barva písku šikovně zakrývá grafické nedostatky, které jsou aktuálně s virtuální realitou spojeny, a zážitek je o něco intenzivnější. Nepřátelská monstra jsou různá a poměrně děsivá – nejednou ucuknete hlavou, když na vás vyskočí ze lstivého úhlu.

Sci-fi aspekt hry se stará o vypravovací prostředky, jelikož není jen tak možné hráče ve virtuální realitě přenést do tradiční cutscény. Po planetě jsou rozmístěny holografické audiology, na jejichž vyvolání přichází do akce právě AIM ovladač, který slouží coby scanner. Vyvoláním hologramů se dozvídáte příběhové instrukce příjemnou a interaktivní cestou.

Pohyb v křesle

Ovladač AIM slouží tradičně jako zbraň, jelikož je Farpoint primárně střílečkou z první osoby. Třímání jedné zbraně v ruce hráče však nelimituje ve výběru zbraní; naopak je arzenál poměrně bohatý a lze mezi nimi šikovně přepínat pozvednutím ovladače přes rameno. Využití ovladače je velice intuitivní a sedí krásně na každou ze čtyř dostupných zbraní.

Druhotně však slouží i jako typický ovladač s joystickem, jelikož je stále zapotřebí ve hře docílit nějakou cestou pohybu. A právě zde tkví největší problém hry. Imerze není dostatečná, jelikož je rušena nepřirozeným pohybem – hráč sedí na židli, ale přesto pochoduje. Ani se nelze příjemně otáčet, protože pohyb zkrátka není vždy dobře synchronizován s pohyby hlavy a otáčky těla.

Tento problém je ovšem nutno přiřknout hře, nikoliv ovladači, který svoji práci dělá velmi dobře. Míření je přesné, tlačítko jsou na správných místech a váha je nepocítitelná. Ideální řešení v nepříliš ideální hře. Farpoint samotný je bohužel průměrnou střílečkou, jejíž veškerá zábava tkví v AIM ovladači.

Otáčení hráče naštěstí není velkou překážkou ve zdolání hry. Určitých technických limitů si byli i vývojáři zjevně vědomi, a tak k nim hru přizpůsobili. Cesty jsou nejen koridorové, ale také nesmírně lineární. Žánrově by se dala hra zařadit mezi rail střílečky, jelikož stačí pouze držet tlačítko vpřed a mířit na vše, co se hýbe.

Na nepříjemné otáčení reagují i nepřátelé, kteří se vždy ochotně vrátí před hráče, aby je měl před sebou na mušce. Chytrý způsob, jak hráče zbytečně nefrustrovat nepříjemným otáčením na místě.

Doporučujeme hrát titul na kolečkové židli, která neduh lehce řeší a míru imerze značně zlepší.

Vzteky jak u Dark Souls

Náročné hry, které nedají hráči nic zadarmo, jsou většinou vítané. Farpoint mezi podobné hry patří, avšak tak hřejivé přivítání si nezaslouží. Nejmenší bestie jsou jen do počtu a starají se o děsivý moment; o něco větší monstra už si na hráči smlsnou pro pár chybiček; některá však naúčtují hráči instantní smrt za jediný přehmat – kterého je ve virtuální realitě a nepříjemným otáčením snadné docílit.

K tomu připočtěme checkpointy, které vyžadují zopakování hned několika akčních pasážích za sebou, aby se hráč dostal k té kritické.

V běžných videohrác, nesouvisejících s virtuální realitou, nejsou nemilosrdné checkpointy problém – hráč může opakovat úroveň donekonečna. Ve virtuální hře však vydržíte jen chvíli, po které jste navíc zpoceni na durch. Nejde v ní jen tak sedět několik hodin v kuse, jako u počítače.

Stačí, abyste museli některou pasáž zopakovat 3-4x a už jste za hranicí únosného hraní ve VR, které vás donutí skončit s frustrací, že jste se ve hře neposunuli.

Mezi slepými jednookým králem

Videohry pro virtuální realitu jsou stále na začátku. Projekty zkouší nové mechaniky, principy, hratelnostní prvky s příslibem, že jednoho dne přijdou na způsob, jak virtuální headsety zakomponovat šikovným a přirozeným způsobem.

V první vlně VR aplikací jsme byli svědky zážitkových her, které téměř nevyžadovali hráčův um a spoléhali se jen na efekt imerze s brýlemi na očích. Farpoint je takovým prvním střelcem, který se hranice pokouší posunout k videohrám takovým, jaké známe. Bohužel se zastavil někde na půli cesty mezi oběma břehy.

Z hlediska tradičních videoher je průměrnou střílečkou, kterou zachraňuje jen intuitivní ovladač. Navzdory zajímavým inovacím, které budou jistě uplatnitelné v nadcházejících titulech, však není dostatečně zábavný, aby si obhájil svoji náročnost a časovou investici hráče, který se přišel pokochat.

Mezi současným výběrem titulů pro virtuální realitu je však jednou z nejlepších her. Pokud tedy systém vlastníte, nebojte se po Farpointu sáhnout – ať už s AIM ovladačem nebo bez. Jestliže vás ale virtuální realita doposud nepřesvědčila, nebude tento kousek tím onom titulem, který vás učaruje.

Verdikt

Farpoint se zasekl někde na pomezí mezi zábavnou střílečkou a zážitkem pro virtuální realitu. Přináší zajímavé prvky imerze, ze kterých si vývojáři mohou ledacos odnést. Jako celek ovšem nefunguje. Bohužel je jednou z mála AAA stříleček, kterou mají vlastníci PS VR na dosah. Průměrnou hru tak posouvá o bod jen přítomnost na VR.