Homefront je série, která to nikdy neměla jednoduché. První díl se objevil jako zjevení. Zpracovával odvážné i neokoukané téma, ale jeho potenciál i kvůli nezkušenosti vývojářů absolutně nedokázal využít. Obrovská škoda.

Oznámení, že se značky ujme Crytek, tvůrce prvního Far Cry nebo Crysis, a připraví druhé pokračování postapokalyptické střílečky, tak v hráčích vzbuzovalo naděje. Německé studio se ovšem nečekaně a náhle dostalo do těžké situace, která končila téměř totálním finančním krachem. Homefront 2 se konat nemělo.

Pomocnou ruku ovšem podalo vydavatelství Deep Silver, které titul svěřilo jednomu ze svých vývojářských studií. Homefront 2 dostal přídomek The Revolution a zmíněná revoluce mohla tedy konečně začít. Vydařila se?

Podle stejného mustru

Protože první Homefront byl veskrze průšvih, rozhodli se nynější autoři hru de facto zrestartovat a celý konflikt popisují znovu od začátku, i když svými slovy. Světová civilizace je stále vyspělejší a mezi velmoci se řadí také Severní Korea. Ta obchoduje zejména s Amerikou, které dodává především armádní technologie. Stručně řečeno je USA ovšem hamižné, nakupuje ve velkém a nemá z čeho platit. Dluh je natolik markantní, že Korejcům dojde trpělivost.

Do všech svých výrobků Korea zabudovala tajnou pojistku, kterou dokáže na dálku všechny produkty deaktivovat, a tak během jedné vteřiny zničit kompletní obranný systém Ameriky. A bohužel, ne jen ten vojenský. Fungování USA rapidně kolabuje. Dochází zdroje a v ulicích nastává chaos. Pod záminkou humanitární pomoci přijíždí na kontinent severokorejská armáda, brzy se ovšem karta obrací a Korea se snaží Ameriku ovládnout. Pomocí násilí i za dobrovolné podpory některých současných představitelů státu.

Pár vlastenců se ovšem najde. Založí odboj, vytvoří si vlastní skrýše, skladiště, komunikační systém a snaží se přemoci nastávající režim a vrátit Ameriku do starých dobrých demokratických kolejí. Že vám to připomíná nedávno vydané The Division? Svým způsobem určitě ano. A pokud si nechcete zkazit den, sáhněte raději po něm.

Definice šílenství v praxi

Chybami se člověk prý učí, ale z prvního dílu se vývojáři nepoučili takřka pranic. Příběh znovu nabízí potenciál, s ohledem na scénář ale nedokáže překvapit, natož pak šokovat. Není odvážný, bojí se být nekorektní, má spoustu limitů. Scénáristé zkrátka z nějakého důvodu neupustili své fantazii uzdu. A přitom by nebylo potřeba nějak výrazně přehánět, stačilo by třeba jen rýpnout do kontroverznějších témat. Dějství hry se dá ovšem velice lehce odhadovat, revoluce je v ní popsána naprosto standardním způsobem a z hlediska typů misí, které nabízí, se brzy stane stereotypním.

Plusem je polootevřený svět. Philadephia, do které je Homefront: The Revolution zasazen, je rozdělena do několika zón. Ty postupně osvobozujeme od korejské armády. Žádnou velkou interakci civilistů a dopady na společnost ale nečekejte, svoboda městských částí je ve hře znázorněna spíše graficky.

A když už jsme narazili na slovo „grafika“ – přestože Homefront 2 pohání prestižní Cry Engine 3, žádná hitparáda to rozhodně není. Už od prvního záběru z titulu číší jasná béčkovost, a to jak z pohledu detailů, tak naprosto stupidní rádoby filmové kamery. O cutscénách, které jsou spíše propadákem, ani nemluvě.

Tonoucí se stébla chytá

Pochválit ale určitě musíme atmosféru hry. Ta vyniká zejména v noci. Pokud se nacházíte na místě, které hraje na tu správnou notu kombinace světla a stínu, je to paráda. A nejen to, ze hry je cítit respekt vůči korejským vojákům i strach obyvatel. Ostatně i za špatný pohled, nebo zaškobrtnutí o některého z příslušníků vás smrt nemine. Sami určitě pocítíte, jak se vám najednou lépe dýchá v místech, které už odboj ovládl, a začnete si uvědomovat nebezpečí nastávajícího totalitního režimu. A to je právě možná jediný motor, který vás žene dál.

Druhý Homefront nabízí poměrně zajímavý soubojový systém a vzhledem k tomu, že se snaží evokovat hráčům možnost svobodné volby, lze situace řešit hezky v klidu a tiše stealth způsobem. Na druhou stranu to stejně tak může být pořádný rámus, ve kterém se municí zrovna nešetří. Ostatně jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Ale pozor, nepřítel vám rozhodně nedá nic zadarmo, takže než vstoupíte do rozbouřené řeky, je potřeba si pečlivě rozmyslet, jestli v ní dokážete plavat. Na druhou stranu, umělá inteligence nepřátel umí být občas celkem otravná.

Pokud se už na začátku smíříte s tím, že Homefront: The Revolution není hra na dokonalé úrovni, patříte mezi fanoušky postapokalyptických akcí a snesete trochu toho stereotypu i jednodušší příběh, pravděpodobně vás hra neurazí. Možná si ale v závěrečné cutscéně oddechnete s tím, že máte hru konečně za sebou a nebudete cítit to nadšené nutkání zahrát si jí znovu.

Verdikt

Homefront 2 není špatná hra, ale do něčeho, nad čím by se zatajil dech a vývojářům bychom tak mohli poklepat po ramenou, má zatraceně daleko. Jedná se spíše o titul pro nenáročného hráče. Neurazí, ale rozhodně nepřekvapí. Jeho kompletní zpracování je s přimhouřeným okem typicky průměrné. 

Soutěžte s námi o 3x PC kopii Homefront: The Revolution, stačí zodpovědět následující otázky: