CDR.cz - Vybráno z IT

RECENZE – Osloví Shadow of the Colossus svým remakem po 13 letech i nové hráče?

Shadow of the Colossus je titul, který před třinácti lety ukázal, jak může vypadat videoherní vrchol. Díky tomu se i v roce 2011 dočkal remasteru na tehdejší generaci. Stejného osudu se dočkal i letos, pro aktuální generaci konzolí od Sony.

Asi nejznámější hra od Fumita Uedy se dočkala již druhého přepracování a třetího vydání. Přesto má ale šanci, aby se i tak starý titul mohl zařadit po bok současné herní produkci a měl šanci oslovit i nové hráče i fanoušci původního titulu, kteří mají už dávno jasno a remake podpoří. 

Cesta hrdiny

Příběh Shadow of the Colossus je nesmírně přitažlivý, hezký a sympatický, i když je jeho kostra velmi jednoduchá. Hlavní hrdina přijíždí do Zapovězené země a na věrném koni jménem Agro veze tělo své milé, aby našel způsob, jak ji přivézt zpět k životu. A jak se hrdina dozví, šance tu je. 

Ve svatyni mu totiž na prosbu odpoví Dormin, hlas bez těla, který hrdinovi oznámí, že jeho ukradený meč je starodávnou relikvií, jenž má sílu porazit kolosy, kteří se objevují po Zapovězené zemi. Poražením všech šestnácti kolosů by mělo být možné dívku oživit. Ale cena může být vysoká.

Když je souboj hádankou

Cesta k poražení každého kolosa je spíše určitým puzzlem. Pokud tedy čekáte akční adventuru plnou soubojů, hledejte jinde. Shadow of the Colossus je jedním z atmosférických počinů, kdy cesta je cíl. Souboje jsou opravdu omezeny pouze na jednotlivé kolosy, takže hráče čeká celkem 16 potyček, které nejsou soubojem v klasickém slova smyslu. 

Pokaždé musíte kolosy vyřešit jinou cestou, v žádném případě je řezat hlava-nehlava (pro naplnění takových choutek raději sáhněte po God of War). Cílem je zničení pečeti, která se nachází kdesi na těle kolosa. Dobrodružná je následně cesta, jak se k této pečeti dostanete, přičemž je pokaždé jiná.

Notnou část hry zjišťujete své možnosti, sledujete svého nepřítele a hledáte slabiny v jeho chování, velikosti či vzezření. Cesta za pečetí je tím pravým oříškem, občas vede přes kolosovu srst, jindy vyžaduje vylákání na určité místo apod. Zatímco v jinách hrách šijete v roli pidižvíka do desetinásobně větších bossů, zde tuto možnost nemáte, a z kolosů tak sálá patřičná majestátnost a respekt. 

Přestože se to takto mohou zdát střety snadné, jsou výzvou a minimálně na první průchod (nejste-li znalci) dokáží solidně potrápit a každé takové vyškolení je odměněno pocitem zadostiučinění.

Vítezství ale právě přnáší i druhou stinnou stránku, a tou je nepříjemný pocit, že vlastně likvidujete nevinné obry, které neobydlenou Zapovězenou zemi nijak neohrožují a zabíjení de facto nevinných tvorů je neskutečně sobecké. Obhájí láska k vaší milované takové činy? Právě to dělá ze Shadow of the Colossus nezapomenutelný zážitek.

Malé vady na kráse

Abychom tu Shadow of the Colossus pouze nevychvalovali, musíme zmínit i pár drobností, které celkový dojem ze hry i remaku kazí. Prvním z nich je kamera, která je v pár soubojích snad ještě větším nepřítelem než kolosové samotní. Mnohdy hra vyhodnotí špatně životně důležité situace, které se z pohledu kamery jeví v pořádku. Akce tak končí pádem k zemi a hráč může začít odznovu. 

Druhou je občasná přísnost soubojů, respektive staminy hrdiny. Některé souboje totiž vyžadují přesné načasování všech akcí. Stamina hrdiny je však omezená a například šplhání a podobné aktivity ji spotřebovávají. Nejednou se tak stane, že hrdina s dechem už nestačí, souboj se přeruší a celý postup je nutné opakovat. 

Můžeme se domnívat, že jde o součást puzzlu, nicméně časté přerušování mise v takto atmosférickém zážitku je spíše otravné a kazí celkový dojem ze hry, obzvláště pokud se určité chyby dopustíte vícekrát během stejného souboje.

Občas se navíc stane, že sama hra nespolupracuje. Hádanky a bonusy často vyžadují pečlivé promyšlení situace a zakomponování vypozorovaných vzorců chování z předešlých pokusů. Pokud si například svoji cestu naplánujete s předpokladem, že kolos se zachová určitou akcí (například zaútočí na některé místo), může se stát, že se rozmyslí a zachová se jinak. Opakování. Nemilé. 

Srovnání s minulostí

Shadow of the Colossus v původní verzi vyšel v roce 2005, ještě na konzole předpředcházející generace, Playstation 2. Má smysl, aby takto starý titul vycházel již ve třetí podobě? Odpověď je rozhodně ano.

Z hlediska herní stránky má co říct i po tolika letech, a díky skvělé práci studia Bluepoint se podařilo hru posunout po grafické stránce na úroveň současných titulům. Po stránce vizuálně je titul upraven famózně, například srst kolosů je velmi podobná pečlivě detailnímu zpracování jaké měl The Last Guardian. 

Shadow of the Colossus nesleduje trendy současné produkce, kdy je titul naplněn přehršlí zbytečných aktivit, které nepotřebuje hráč plnit vícekrát. Naopak jde o atmosférickou pouť, kterou je fajn zažít s časovými odstupy vícekrát. 

Dále se jedná o historickou ikonu herního světa. Pocity z toho, kdy se podaří srazit kolosa nebo zjistit, jaká byla cena za oživení hrdinovy milé, jsou momenty, které se nedají popsat slovy a musí se prožít. Zážitek je podobný jako například v Hellblade: Senua’s Sacrifice, který rovněz nelze popsat slovy a musí se zažít.

Obě hry výrazně vybočují z běžné herní produkce, a tak si je čtenář jen stěží může představit z pouhého popisu, zná-li pouze současné trendy. Přesně tyto hry jsou unikátní svoji jedinečností a případ Shadow of the Colossus ukazuje, jak může být hra nadčasová a oslovit publikum i po 13 letech od původního vydání.

Díky mezigenerační konzoli Playstation 4 Pro navíc můžete Shadow of the Colossus okusit vůbec poprvé v 60FPS při FullHD rozlišení, popřípadě 30FPS při 1440p rozlišení. Hudební doprovod zůstal samozřejmě původní a stejně jako tehdy je lahodou pro uči. Opět zde funguje i to, co v původní hře, a to je používání ticha, které mnohdy řekne více, než smutná či epická skladba. 

Co se nezměnilo vůbec, je výplň mezi střety. Na každého kolosa se vyráží se svatyně, a to bez výjimky. Což je škoda, a i když je svět zpracovaný krásně, není v něm co dělat a působí prázdně. Prvních několik cest je příjemných, později jde spíše o nudnou výplň a nutné zlo. 

Verdikt

Shadow of the Colossus je unikátním počinem. Není to bezchybná hra, ale její nádherné kouzlo je v tom, že ony chyby je hráč ochoten odpustit a i tak si užít vše, co mu je naservírováno. Přes nezapomenutelný zážitek hráč rád odpustí opravdu mnoho. Tak žeby nashle za pár let u Shadow of the Colossus pro Playstation 5? 

Zdroje: 

Tomáš Herodek

Patřil mezi novou vlnu autorů serveru RecenzeHer.eu, kde se z pozice redaktora vypracoval na zástupce šéfredaktora. Od roku 2012 je členem redakce inGamer.cz, nyní spadající pod herní sekci CDR.cz, kde zpočátku působil jako externí redaktor. V červenci 2014 se přesunul na pozici zástupce vedoucího herní rubriky.

více článků, blogů a informací o autorovi

Diskuse ke článku RECENZE – Osloví Shadow of the Colossus svým remakem po 13 letech i nové hráče?

Žádné komentáře.