Pátý díl z roku 2005 bohužel příliš nenadchl. Po všech stránkách se s ohledem na předešlé díly série jednalo spíše o krok dolů. Oznámení Poldy 6 před dvěma týdny přišlo jako blesk z čistého nebe. Fanoušci po takové době už snad ani nedoufali, že by se Pankrác mohl kdy vrátit na obrazovky našich počítačů. A přece – úderem dnešní půlnoci tento titul oficiálně vyšel. Otázkou však zůstává, jestli tvůrcům po tolika letech nedošla šťáva. 

Šestý díl má nejblíže k prvním dvěma, případně třem dílům série. A to jak grafikou, humorem, tak i výpravností a zápletkou. Tvůrci opustili od minulého cell-shadingu i 3D grafiky čtvrtého dílu, a upřednostnili kreslenou grafiku, která kabátu rozhodně prospívá. Postavičky jsou vtipně namalované, mají vhodně přehnané rysy a ze hry čiší potrhlost. 

Příběh hry přináší doslova Hollywoodský scénář. Seznam vítězů cen Oscarů byl ukraden a Barák Obama je nucen povolat nejschopnějšího člověka na vyřešení případů, našeho Pankráce. Ten musí do začátku ceremoniálu seznam nalézt a pachatele chytit. Při řešení případů se ovšem dozvídá o tajemné historii celého filmového průmyslu, která přináší tu nejšílenější konspiraci tahnoucí se až do 13. století. 

Počítejte s nekonečnými vlnami referencí, narážek a zkomolenin. Nezažijete minutu, aniž by vám dialogy nenaservírovaly alespoň jeden fórek. Známkou kvality je, že vás do konce hry tyto narážky neomrzí. Naopak, budete je vyhledávat v každém vyřčeném jméně či názvu. Zároveň to ale vyžaduje značnou znalost filmového průmyslu, bez které se připravíte o většinu zážitku. Filmové reference si užijí i pamětníci, scénář si totiž nebere na paškál pouze aktuální snímky. 

Humor Poldy 6 je velice specifický, pokud vás tedy předchozí díly v tomto ohledu příliš nenadchly, nečekejte změnu. Pokud jste si naopak v tehdejších vtipech libovali, můžete očekávat stejnou úroveň. Samozřejmě se ale naleznou horší chvilky, kdy slabému vtipu nepomůže ani hlas Luďka Soboty.

Po zbytek hry však Luděk Sobota naprosto exceluje a dokazuje, že role přitroublých, pomatených mamlasů jsou jeho doménou (v dobrém slova smyslu). Martin Dejdar v doprovodných rolích také odvádí skvělou práci. Zbytek dabérů tvoří Jiří Mádl, Iva Pazderková, Jiří Lábus, Jiří Krampol, Miroslav Táborský, Valerie Zawadská a Bohdan Tůma. Jejich hlasy ale působí ve hře poněkud mdle, bez duše a jako odříkaná básnička, což je celkem nemilé překvapení.  

Polda 6 se drží klasického point'n'click odvětví adventur, tvůrci se naštěstí nesnaží příliš experimentovat. Nějaké změny v sérii ale přibyly. Pamětníci adventur podobného typu si jistě pamatují nekonečné přetahování každého předmětu na všechny ostatní v inventáři, ať už se jednalo o kombinace rozumné i absurdní, či ježdění myší v centimetrových rozestupech v moment, kdy už zahodili veškerou naději na další postup. 

Autoři se tedy pokusili obě tyto stinné stránky oldschoolových adventur elimininovat. Pro usnadnění přidali možnost zobrazení všech interaktivních objektů v dané lokaci. Stisknutím mezerníku si necháte zvýraznit všechny předměty, se kterými lze na obrazovce jakkoliv manipulovat. Z hlediska adventur se jedná o opravdu výrazné ulehčení, ale v dnešní době to hráči spíš uvítají. 

Kombinování předmětů v inventáři bylo překvapivě zrušeno kompletně. Místo toho máte v různých lokacích odkladné prostory (povětšinou nějaký stůl), na který si můžete některé předměty odložit. To vás zároveň upozorní i na to, že je zde takový postup nutný, a v ostatních lokacích si tak kombinování předmětů vůbec nevšímáte. Alespoň ušetříte čas nesmyslným přetahováním jednoho předmětu na druhý každých pět minut. 

Kolem a kolem je Polda 6 velice jednoduchý. Hra je hnána příběhem, nikoliv složitými situacemi. Většinou se dostanete do nové lokace, poklikáte na všechny zvýrazněné předměty, zvednete každý předmět v inventáři a podíváte se, jestli vám hra nenabízí nějakou možnost. Kolikrát u toho přestanete i vnímat, o co se vlastně snažíte. 

Trochu se tím vytrácí faktor přemýšlení. Sice vám většinou instinkt poradí dobře a jednáte často automaticky, ale na operace pokus-omyl si velice rychle navyknete. Dříve vás alespoň tento žánr trestal výrazným prodloužením herní doby. Občasné minihry vám mozkové závity také příliš nerozžhaví, ale nabídnou fajnové odlehčení od okolní herní náplně. 

Technickému zpracování bychom vyčetli absenci FullHD podpory. Hra detekuje rozlišení sama, a tak nezbývá nic jiného, než se spokojit s rozlišením 1440x900. Jedinými možnostmi je přepínání mezi celoobrazovkovým režimem, případně roztažení poměru stran z 16:10 na 16:9 (v opačném případě máte po stranách monitoru černé pruhy). Tento neduh naštěstí trochu zachraňuje kreslený styl hry, na kterém si něčeho podobného nevšimnete, dokud nepřepnete mezi okny.

Verdikt

Polda 6 je zdařilý návrat legendárního českého Pankráce. Mnohaletý odstup není vůbec znát, naopak, hra předčí laťku některých dílů o několik úrovní. Skvělá volba na letošní Vánoce.