Ten svým pojetím i způsobem hratelnosti prakticky pokračuje ve šlépějích předešlého zpracování, přidává mu však nutnou dávku specifické originality a zásadně jej rozšiřuje. Mimo to přichází s několika novinkami, které hře rozhodně nedělají špatné jméno, ba naopak.

Není překvapením, že příběhová linka není kdovíjaký trhák, ale na ději Rayman rozhodně nestaví. Hlavním úkolem našeho putování je osvobodit celých 700 Teensíků (malé modré roztomilé a bezbranné postavičky), které unesla pětice proklatých čarodějů. To všechno na základě zlých snů Bubble Dreamera, který svou fantazií vytváří jednotlivé úrovně, jimiž musí spasitel Rayman projít.

Samotné „mise“ jsou strukturovány do podoby galerií. Tyto jednotlivé galerie obsahují obrazy, v nichž se odehrává dějství naší úrovně. I některé z nich se ale mohou větvit na další sub-položky, v nichž ale podnikáme především honbu za speciálním obsahem v podobě nových postav.

V rytmu dunících basů a bubnů

V momentě, kdy dokončíme úroveň (rozuměj, projdeme všechny obrazy v dané galerii), otevírá se nám navíc jedna bonusová. Pokud jste sledovali dějství kolem Rayman Legends, určitě jste se setkali s hudebními „misemi“, kdy v rytmu známé skladby postupujeme herním prostředím. Tenhle prvek v novém Raymanovi funguje naprosto perfektně a je příjemným zpestřením, a tedy velkým motivátorem pro porážku finálního bose aktuální galerie. Zřejmě nebude výjimkou, že se k těmto bonusům budete kvůli své působivosti i zpětně rádi vracet.

Jakmile projdeme krajinu do finále, dočkáme se vyhodnocení, které nás jasně ocení třetí až první příčkou za získané body. Mimo to hra obsahuje sběratelský prvek v podobě stíracích karet, díky nimž se dočkáme nových postaviček nebo třeba úrovní z Rayman Origins, čímž si můžeme hezky nastavit už takhle poměrně dost obsáhlý titul.

Pečlivě „vybojované“ postavy můžeme libovolně střídat. Vedle Raymana tedy můžeme hrát za jeho nejrůznější designové adaptace, ženské publikum pak zřejmě ocení barbarku Barbaru, někteří mohou dát přednost věrnému Globoxovi, Teensíkům nebo dalším potvorám. Změna postavy nemá žádný vliv na hratelnost, všichni zkrátka všude byli, všechno umí a všemu rozumí. Čímž se mimochodem vylučuje možnost upgradu schopností našich virtuálních zástupců.

Umělecká práce

Prostředí v Rayman Legends je opravdu rozmanité a jak animátoři, tak grafici, odvedli obrovský kus poctivé práce. Především díky němu se hra nestává rychle stereotypní, pokaždé nás totiž dokáže ledacos překvapit a krásně zpracovaná krajina dýchající úžasnou atmosférou nás nutí prozkoumávat její další zákoutí. Vývojáři už pro Rayman Origins vyvinuli speciální UbiArt engine, ze kterého však v Legends vymáčkli podstatně více šťávy.

Kompletní atmosféru pochopitelně dokresluje také ozvučení. A nebavíme se teď o speciálně designovaných bonusových misích. Hudba v pozadí totiž určuje tempo, přesně vystihuje klidná místa „odpočinku“ i momenty, kdy nám prostě jde o kejhák. Navíc vždy přesně vystihuje pocity z daného prostředí. Zvukové efekty už jsou jen třešničkou na dortu.

O mouše, která potkala své štěstí

Rayman Legends byl původně vyvíjen pro využití Wii-U s dotykovými prvky, a to je bohužel poznat. Ovládání na gamepadu zpočátku nebude tak pohodlné, s mapováním klávesnice na počítači už to ale tak složité není, ačkoliv defaultní rozmístění akčních tlačítek nemusí vyhovovat každému. Naštěstí jich není přehnané množství, protože je Rayman plošinovka. Využíváme tak běhu do stran, skoku, skrčení, občas plachtíme ve vzduchu a sem tam někomu ubalíme ránu do nosu.

V průběhu celé hry nás doprovází muchoidní kamarád(ka), která je takovým přítelem na telefonu. Protože z pozice Raymana nemůžeme zdolat všechny překážky bez nutnosti spolupráce, tahle zelená a věčně vysmátá (nekoresponduje to spolu?!) muška se automaticky přemisťuje na místa, kde může provést určitou interakci – odlákat nepřítele, nahodit nám lano, posunout bedýnku nad propast a další zásadní prkotiny.

Co to pískáš?!

Rayman Legends je hra pro malé i velké, pro hardcore hráče i ty občasné. A stejně skvěle se hodí také pro večerní zábavu s přáteli. Kooperační mód totiž podporuje přítomnost až čtveřice hráčů, s nimiž můžete společně zdolávat jednotlivé úrovně, čímž si zase užijete trochu té zábavy navíc.

A pokud se chcete odreagovat, určitě neváhejte využít miniher. Ty jsou přítomné jak v průběhu jednotlivých misí, tak ve speciálním módu pro více hráčů. Zřejmě nejlákavější je Kung Foot, bláznivý fotbal, ve kterém je snaha prostřelit brankáře sítí a zfaulovat nepřátele oceňována epickým mega aplausem diváků. Když už nic jiného, pro tohle tu hru prostě musíte mít!

Verdikt

Rayman znovu přináší neotřelý nápad a spoustu úsměvných momentů. Ačkoliv se snaží vyvarovat stereotypu svým úchvatným uměleckým zpracováním, v pozdějších fázích hry už se mu prostě nevyhne. Velké plus získává za Kung Foot a bonusové hudební úrovně.