RECENZE - Resident Evil 6 předvádí virtuální perestrojku
K tomu vezměte v úvahu, že se vývojáři konečně rozhodli Residenta zbavit většiny archaických elementů hratelnosti implementací moderních mechanik. Je sice pravda, že v některých případech jde až o směšně zbytečné vychytávky – systém krytí vám mozek před zombíky fakt neuchrání –, ale vzhledem k tomu, na čem stavěly předchozí díly, by všichni škarohlídové měli smeknout klobouk při pohledu na jako stroj pracující celek.
Zabijte všechny mouchy!
Tedy, teď už jako stroj pracující celek, po vydání to občas byla docela hrůza. Hlavně kvůli Leonově kampani, jež nešla dojet do konce, protože v závěru čtvrté kapitoly po přehrání cut-scény vámi ovládaný charakter prostě jen tak, bez varování, naprosto zničehonic, ku překvapení přihlížejících dostal infarkt. Nebo možná mrtvici, kdoví. Prostě se složil na podlahu a rozhodl už nevstat. Což byl problém. Jednak, jak by vám řekl profesor Reiniš, takhle neumírá filozof, a potom, nahrání posledního checkpointu požadovalo znovu zhlédnout onen životu nebezpečný filmeček.
Paradoxní kútik
Nechme ale opravené chyby stranou a pojďme se podívat na zmíněné změny v hratelnosti. Tou nejvýraznější oproti Resident Evilu 5, která už v jisté formě byla přítomna v Resident Evil: Revelations pro 3DS (HD edice pro PC, X360, PS3 a Wii U vyjde 24. května), je samozřejmě možnost pohybu při střelbě. Trvalo to, ale konečně jsme se dočkali. Stejně tak je nyní možné se při střelbě krýt za překážkami, což ale prakticky nevyužijete, efektně uskakovat před útoky nepřátel, z rozběhu se klouzat po zádech nebo se více než na palné zbraně spolehnout na promakaný boj na krátkou vzdálenost.
Raccoon City zase znova
Leonova kampaň je, proč to rovnou neříct, když to stejně všichni víme, nejlepší. Nebo by bylo lepší říct nejvěrnější originálu? Charismatický agent Kennedy se po sedmi letech (pokud nepočítáme on-rail střílečku The Darkside Chronicles pro Wii, která stejně jenom odlišným způsobem zpracovávala dávno odvyprávěný příběh) vrátil na scénu a s ním i úplně obyčejní zombíci z prvních dílů série. Jeho příběh se točí kolem smrti prezidenta Spojených států, snahy očistit své jméno a samozřejmě za asistence příslušnice tajné služby Heleny Harper nalézt a chytit pachatele.
Hraní na vojáky
S Chrisem Redfieldem se poprvé setkáme někde ve východní Evropě, kde si už šest měsíců po traumatické události, jež ho poznamenala ztrátou paměti, alkohol v podstatě pouští žilou. Naštěstí se tu jednoho dne zjeví bývalý člen jeho jednotky Piers Nivans, nejhůře napsaná postava hry, aby ho znovu zrekrutoval do BSAA kvůli plánovanému zásahu v Číně. Tahle kampaň je dle očekávání dost akčně orientovaná, to ale nemusí vadit, pokud máte rádi military tématiku. Děj se děj brzy začne točit kolem Chrisovy osobní pomsty a pronásledování Ady Wong, přední představitelky korporace Neo-Umbrella.
Po stopách klišé
Konečně Jakeova linka se točí kolem… Jekea. Jakožto syn Alberta Weskera totiž tenhle po penězích prahnoucí žoldák s prořízlou hubou nosí v krvi protilátky na C-virus, který právě decimuje planetu. Proto ho ve východní Evropě, ehm, vyhledá Sherry Birkin, toho času agentka DSO, aby ho transportovala do USA, kde mají být provedeny potřebné kroky k přípravě antiviru. Jenže, ono to tak jednoduché přirozeně nebude, jelikož vláda Spojených států rozhodně není jedinou organizací, jež po Jakeovi prahne.
S parťákem do nepohody
Rozhodně zajímavé je vzájemné propojení všech kampaní (včetně té „bonusové“ za Adu Wong). Místa, kde se potkávají ikonické charaktery a příběhové linky prolínají, jsou prostě epic. Přijde nám však, že tvůrci, vědomi si vyššího postavení dobrodružství Leona a Heleny, více propojili to Chrisovo s Jakeovým. Každopádně je ale celkem sranda v kooperativním multiplayeru najednou sazbit bosse spolu se dvěma cizími hráči, případně se někam probojovávat s jedním takovým, když vaši skupinu hra nekompromisně rozdělí. Jen je škoda absence nějaké ultimátní bitvy v závěru, kde by se sešlo všech šest protagonistů.
Lamač prstů se nekoná
Konverze pro PC není špatná, ale už z principu se titul bude lépe hrát na ovladači, než rozhraní myši a klávesnice. Gamepad oceníte snad v jakoukoliv chvíli – chůze je poněkud těžkopádná a mnohdy není lehké se v rychlosti vyhnout objektu, o nějž se zaseknete, zatáčení při běhu je na úrovni Gears of War, kamera nalepená na záda hrdiny nepůsobí nejpřehledněji. Alespoň se ale neopakuje situace z Resident Evilu 4 a click-time eventy se dají pohodlně splnit bez dumání, jaká klávesa je přiřazena kterému tlačítku ovladače.
Postěžovat si musíme na pasáže se statickou kamerou. Nejenže vypadají blbě, ale hlavně se (na klávesnici) nedají ovládat. Tvůrci zafixovaný pohled na scénu rádi používají třeba při zdolávání schodů, což ještě není nic strašného, ale najdou se části, kdy utíkáte před nepřítelem, kameru přilepenou před obličejem postavy a prcháte do neznáma jako v Crashi Bandicootovi. Zkuste se nepřerazit o překážky! Vůbec nejhorší je ale dlouhý úsek z Chrisovy kampaně, kdy zdrháte před bossem. Kamera je pro jednou sice překvapivě přehledná, ale vybrat na WSAD všechny zatáčky, aniž byste dvanáctkrát zemřeli, to už chce mít hodně nahráno.
Jinak do technické stránky není moc proč vrtat. Charaktery disponují pěknými animacemi, stylizace je dokonalá a cut-scény dobře zrežírované, a že grafika není špičková, to nás netankuje. Aspoň se vše hýbe krásně bez záseků naplno. Akorát těch loadingů by mohlo být méně. Možná jsou krátké, ale při takové kvantitě dokážou nepříjemně rušit.
Verdikt
Pokud bychom měli hodnotit základní tři kampaně, jak jdou za sebou ve hře, bylo by to: 8, 6, 7. Když si spočítáme průměr, výsledek je jasný. Nový Resident Evil předvedl revoluční pojetí, přinesl spoustu obsahu a díky neustálým updatům postupně zraje. Krok k mainstreamu je znát a bát se nebudete, ale do hororového žánru titul pořád spadá. Ačkoliv fanoušky zamrzí, že survival už se nekoná.
Diskuse ke článku RECENZE - Resident Evil 6 předvádí virtuální perestrojku