RECENZE - Resident Evil 6 předvádí virtuální perestrojku
Šestý díl Resident Evil po půl roce konečně dorazil na PC a tak si ho můžeme pěkně rozebrat. Povedl se? Dle našeho názoru ano, i když tvrzení to nemusí být úplně jednoznačné. Úroveň kvality jednotlivých prvků hry totiž rozhodně nezůstává v konstantní rovině.
K tomu vezměte v úvahu, že se vývojáři konečně rozhodli Residenta zbavit většiny archaických elementů hratelnosti implementací moderních mechanik. Je sice pravda, že v některých případech jde až o směšně zbytečné vychytávky – systém krytí vám mozek před zombíky fakt neuchrání –, ale vzhledem k tomu, na čem stavěly předchozí díly, by všichni škarohlídové měli smeknout klobouk při pohledu na jako stroj pracující celek.
Zabijte všechny mouchy!
Tedy, teď už jako stroj pracující celek, po vydání to občas byla docela hrůza. Hlavně kvůli Leonově kampani, jež nešla dojet do konce, protože v závěru čtvrté kapitoly po přehrání cut-scény vámi ovládaný charakter prostě jen tak, bez varování, naprosto zničehonic, ku překvapení přihlížejících dostal infarkt. Nebo možná mrtvici, kdoví. Prostě se složil na podlahu a rozhodl už nevstat. Což byl problém. Jednak, jak by vám řekl profesor Reiniš, takhle neumírá filozof, a potom, nahrání posledního checkpointu požadovalo znovu zhlédnout onen životu nebezpečný filmeček.
Želbůh, nepomáhalo ani jeho přeskočení a na opravný patch se čekalo fakt dlouho. Naštěstí jsme ve své agonii nebyli sami, podobným problémem trpěl nespočet dalších hráčů. K uzoufání byl ale jiný fakt. Když už se nám nějakým, a neptejte se nás jakým, protože sami nemáme tušení, podařilo hrdinu úspěšně resuscitovat, při nahrávání následující kapitoly, které přišlo snad ani ne do pěti minut od vražedného intervalu, opět nečekaně naskočilo místo nápisu „Loading“ vyzvání „Please wait“. A už nezmizelo.
Paradoxní kútik
Nechme ale opravené chyby stranou a pojďme se podívat na zmíněné změny v hratelnosti. Tou nejvýraznější oproti Resident Evilu 5, která už v jisté formě byla přítomna v Resident Evil: Revelations pro 3DS (HD edice pro PC, X360, PS3 a Wii U vyjde 24. května), je samozřejmě možnost pohybu při střelbě. Trvalo to, ale konečně jsme se dočkali. Stejně tak je nyní možné se při střelbě krýt za překážkami, což ale prakticky nevyužijete, efektně uskakovat před útoky nepřátel, z rozběhu se klouzat po zádech nebo se více než na palné zbraně spolehnout na promakaný boj na krátkou vzdálenost.
Hra nyní působí mnohem dynamičtěji. Někdo může namítat, že rychlejší gameplay degraduje survival horor, ale to už je problém autorů, kteří nedokázali dodat dostatečně napínavý zážitek. I když, tohle tvrzení je zase diskutabilní. Oni ho nabídnout dokázali, jen, opět v rámci zavděčení se všem, ne ve všech kampaních. Je to trochu mrzuté, ale nemůžeme to mít nikomu za zlé. Vlastně jde z jistého pohledu o stejný případ, jakým je Dead Space 3. Jenže ani tenhle fakt nelze vztáhnout na celý obsah titulu. Rozeberme si ho tedy po částech.
Raccoon City zase znova
Leonova kampaň je, proč to rovnou neříct, když to stejně všichni víme, nejlepší. Nebo by bylo lepší říct nejvěrnější originálu? Charismatický agent Kennedy se po sedmi letech (pokud nepočítáme on-rail střílečku The Darkside Chronicles pro Wii, která stejně jenom odlišným způsobem zpracovávala dávno odvyprávěný příběh) vrátil na scénu a s ním i úplně obyčejní zombíci z prvních dílů série. Jeho příběh se točí kolem smrti prezidenta Spojených států, snahy očistit své jméno a samozřejmě za asistence příslušnice tajné služby Heleny Harper nalézt a chytit pachatele.
Sympaticky apokalyptické prostředí amerického města nabízí spoustu různorodých lokací a prostoru pro odkazy, zvláště na Resident Evil 2. Navíc zomboně kvůli jejich počtu občas ani nebudete stíhat střílet a dáte se prostě na útěk. Přitom dojde i na pár opravdu kulervoucích okamžiků, přičemž vynikající je třeba ten z metra, který jsme zmiňovali v podcastu. Vůbec nejatmosféričtější je ale pasáž z Lanshiangu, o které vám ovšem vůbec nic neřekneme, protože se nachází v závěru hry, kde už se story hodně proplétá s kampaněmi Chrise a Jakea, a k tomu na ni dojde řada těsně po důležitém zvratu.
U Leona bolestně zamrzí akorát absence jakýchkoliv hlavolamů nebo jen hledání předmětů nutných k cestě dál. Tedy, ono se tu hledání za těch osm hodin (mimochodem velký klad oproti ostatním kampaním, Chrisovu proběhnete za čtyři a půl hodiny a Jakeovu za necelých pět) objeví, dokonce asi třikrát, ale pokaždé máte ukazateli přesně definováno, kam si pro jaký předmět dojít. Takže jakoby zde nebylo.
Hraní na vojáky
S Chrisem Redfieldem se poprvé setkáme někde ve východní Evropě, kde si už šest měsíců po traumatické události, jež ho poznamenala ztrátou paměti, alkohol v podstatě pouští žilou. Naštěstí se tu jednoho dne zjeví bývalý člen jeho jednotky Piers Nivans, nejhůře napsaná postava hry, aby ho znovu zrekrutoval do BSAA kvůli plánovanému zásahu v Číně. Tahle kampaň je dle očekávání dost akčně orientovaná, to ale nemusí vadit, pokud máte rádi military tématiku. Děj se děj brzy začne točit kolem Chrisovy osobní pomsty a pronásledování Ady Wong, přední představitelky korporace Neo-Umbrella.
V Chrisově případě zombie nahradí způsobu hratelnosti odpovídající mutující J’aviové. Někteří jsou rychlí, jiní pomalí, jedni útočí zblízka, druzí používají samopaly, masa do mlýnku je dost. Problém je, že časem už neskosíte ani jednoho bez toho, aby zmutoval v nějakou ještě horší variantu, než jakou představoval předtím. Navíc nás nepřestává udivovat rozhodnutí autorů omezit přísun munice zrovna v té části titulu, kde ji nejvíc potřebujete. Opravdu, nikde není problém, jenom v kůži Chrise jste běžně na suchu.
Kůže Chrise je vlastně téma, u kterého se můžeme pozastavit. První věc – díky krutopřísné odstřelovací pušce, kterou s sebou tahá Piers, dost možná budete chtít hrát za něj. Možná to ještě nevíte, možná s tím nesouhlasíte, ale jak ji jednou zkusíte, už nikdy nebudete toužit po jiné zbrani. V průběhu sbíráte další kousky, a právě kvůli malým zásobám munice se nevyplatí střídat charaktery, takže pokud nám nevěříte a půjdete do toho za Chrise, rozhodně se, především v závěru, nerozhodujte postavy vystřídat.
Po stopách klišé
Konečně Jakeova linka se točí kolem… Jekea. Jakožto syn Alberta Weskera totiž tenhle po penězích prahnoucí žoldák s prořízlou hubou nosí v krvi protilátky na C-virus, který právě decimuje planetu. Proto ho ve východní Evropě, ehm, vyhledá Sherry Birkin, toho času agentka DSO, aby ho transportovala do USA, kde mají být provedeny potřebné kroky k přípravě antiviru. Jenže, ono to tak jednoduché přirozeně nebude, jelikož vláda Spojených států rozhodně není jedinou organizací, jež po Jakeovi prahne.
Už kvůli zajímavému rozjezdu je nepříjemný pozdější úpadek k omletým klišé a pohádce o napraveném sprosťákovi. Jake Muller zpočátku působí jako ten správný neřád, se kterým se chcete sžít, ale postupně projde až nehezkou proměnou v hodného hošíka. Alespoň gameplay je s ním rozmanitý. Ani tolik nenarážíme na jeho „hlubší systém bojů zblízka“, jako příjemně se obměňující prostředí.
S parťákem do nepohody
Rozhodně zajímavé je vzájemné propojení všech kampaní (včetně té „bonusové“ za Adu Wong). Místa, kde se potkávají ikonické charaktery a příběhové linky prolínají, jsou prostě epic. Přijde nám však, že tvůrci, vědomi si vyššího postavení dobrodružství Leona a Heleny, více propojili to Chrisovo s Jakeovým. Každopádně je ale celkem sranda v kooperativním multiplayeru najednou sazbit bosse spolu se dvěma cizími hráči, případně se někam probojovávat s jedním takovým, když vaši skupinu hra nekompromisně rozdělí. Jen je škoda absence nějaké ultimátní bitvy v závěru, kde by se sešlo všech šest protagonistů.
Pokud by vás kooperace jako taková přestala bavit, můžete se vrhnout na mód Mercenaries, kde se za odbíhajícího času snažíte sundat co nejvíc nepřátel a získat cenné vteřiny, případně jejich variantu No Mercy, která proti vám pošle oponentů mnohem, mnohem víc a do níž zrovna dnes přibyla možnost zahrát si za postavy z Left 4 Dead 2 a postavit se mimo jiné i speciálním infikovaným z produktu společnosti Valve. Nakonec je tu ještě zábavný Agent Hunt, ve kterém určití nepřátelé při průchodu kampaní přejdou pod kontrolu živých hráčů.
Za zmínku stojí služba ResidentEvil.net, jež spadá mezi výplody dnešní doby, o kterých jsme nedávno mluvili v komentáři. Jejím prostřednictvím se ale dozvíte o vycházejících updatech a DLC a za body vydělané hraním Resident Evilu 6 si v ní můžete odemykat nové skiny, wallpapery nebo figury a pozadí pro tvorbu dioramat, což je zvláštní, ale rozhodně ne špatné, takže ve výsledku není úplně mimo se registrovat. Jenom nezapomeňte na propojení se Steamem.
Lamač prstů se nekoná
Konverze pro PC není špatná, ale už z principu se titul bude lépe hrát na ovladači, než rozhraní myši a klávesnice. Gamepad oceníte snad v jakoukoliv chvíli – chůze je poněkud těžkopádná a mnohdy není lehké se v rychlosti vyhnout objektu, o nějž se zaseknete, zatáčení při běhu je na úrovni Gears of War, kamera nalepená na záda hrdiny nepůsobí nejpřehledněji. Alespoň se ale neopakuje situace z Resident Evilu 4 a click-time eventy se dají pohodlně splnit bez dumání, jaká klávesa je přiřazena kterému tlačítku ovladače.
Postěžovat si musíme na pasáže se statickou kamerou. Nejenže vypadají blbě, ale hlavně se (na klávesnici) nedají ovládat. Tvůrci zafixovaný pohled na scénu rádi používají třeba při zdolávání schodů, což ještě není nic strašného, ale najdou se části, kdy utíkáte před nepřítelem, kameru přilepenou před obličejem postavy a prcháte do neznáma jako v Crashi Bandicootovi. Zkuste se nepřerazit o překážky! Vůbec nejhorší je ale dlouhý úsek z Chrisovy kampaně, kdy zdrháte před bossem. Kamera je pro jednou sice překvapivě přehledná, ale vybrat na WSAD všechny zatáčky, aniž byste dvanáctkrát zemřeli, to už chce mít hodně nahráno.
Jinak do technické stránky není moc proč vrtat. Charaktery disponují pěknými animacemi, stylizace je dokonalá a cut-scény dobře zrežírované, a že grafika není špičková, to nás netankuje. Aspoň se vše hýbe krásně bez záseků naplno. Akorát těch loadingů by mohlo být méně. Možná jsou krátké, ale při takové kvantitě dokážou nepříjemně rušit.
Verdikt
Pokud bychom měli hodnotit základní tři kampaně, jak jdou za sebou ve hře, bylo by to: 8, 6, 7. Když si spočítáme průměr, výsledek je jasný. Nový Resident Evil předvedl revoluční pojetí, přinesl spoustu obsahu a díky neustálým updatům postupně zraje. Krok k mainstreamu je znát a bát se nebudete, ale do hororového žánru titul pořád spadá. Ačkoliv fanoušky zamrzí, že survival už se nekoná.
Zdroje:
Martin Paytok
Po přispívání do několika digitálních magazínů se v roce 2009 usadil jako redaktor na serveru RecenzeHer.eu, odkud později odešel na post zástupce šéfredaktora inGamer.cz. Ten se v roce 2014 stal součástí herní sekce CDR.cz. Vedle psaní o hrách se dlouhá léta věnoval recenzování filmů pro XB-1. V současnosti působí jako externí redaktor časopisu SCORE.
Diskuse ke článku RECENZE - Resident Evil 6 předvádí virtuální perestrojku
