Stejnojmennou sérii restartující titul Tomb Raider si v roce 2013 vysloužil pověst okopírovaného Uncharted. Protagonista jak z oka vypadlý Indianu Jonesovi či Nathanu Drakovi (byť v něžném pohlaví), bájný poklad a styl hraní křížený s hromadou kinematografických záběrů s důrazem na efekt. To vše naleznou hráči i v díle novém, tentokrát si je ovšem titul v lecčems jistější. V pár jiných aspektech ovšem pokulhává. 

Příběh i v tomto případě jede podle šablony, tedy hledání starodávného artefaktu propůjčujícího magickou moc – nesmrtelnost. Motivací Lary je tentokrát dokončení výzkumu otce, který se za svého života dočkal od ostatních pouze nevěřícných pohledů a nepěkných označení. Se zkušenostmi, které zažila v předešlém díle, a nadějí, že se nejedná jen o snůšku hloupostí, se vydává bájný artefakt nalézt, aby očistila otcovu pověst.

Shodou okolností není sama, kdo se pokouší artefakt uzmout, a tak ji v toulkách po ledové Sibiři a Sýrii nečeká souboj pouze s matkou přírodou. Nepřátelská frakce se tak stará o určité napětí, které žene příběh kupředu. Není problém přehrát příběh na jeden zátah v průběhu jediného odpoledne a večera. Stopáží bohužel titul příliš nevyniká a i herní perfekcionisté zde stráví nanejvýš 20 hodin. Po hlavní linii není problém se dostat i do jednociferných hodnot. 

Murphyho zákony

Mise jsou vesměs lineární a střídají mezi sebou kinematografické pasáže s těmi herními. Po filmové stránce se jedná o vynikající zážitek, ve kterém hra exceluje jak výtečným grafickým zpracováním, tak slušným scénářem, animacemi, dabingem i pohyby. Zachycení emocí je na špičkové úrovni a mimika postav je skutečně obdivuhodná.

Obzvlášť PC verze vypadá famózně a potěší v detailech, kde konzolová musí šetřit - přesto se však Xbox One nemá za co stydět, neboť předvádí své současné maximum. Po stránce optimalizace na PC bývá zejména problém se střídáním oblastí, kdy v jedné není problém se stabilním frameratem, ale opodál spadnou snímky o několik desítek čísel. Hra taktéž nezvládá práci s pamětí a v náročných pasážích hrozí crashe. 

Filmové pasáže jsou rovnoměrně střídány těmi akčními, které ovšem příliš variability nenabízejí. Vyjma soubojových částí nabízí většina misí pouze jeden jediný průchod ve stopách skriptů. V praxi tedy pouze mačkáte správná tlačítka na správných místech.

Každá sekvence je navíc jak vystřižená z Murphyho zákonů – co se může pokazit, to se také pokazí. Na každém rohu čeká Laru nějaký průšvih, od pouhého škobrtnutí přes ztrouchnivělý trám po kolabující terén. Neexistuje minuta v klidu s pevnou půdou pod nohama. Dynamičnosti scény to sice výborně pomáhá, ale po několika hodinách to už začíná být spíš úsměvné. 

Titul nicméně dokáže tyto své filmové neduhy vhodně zakrývat, a nejedná se tak o tolik do očí bijící problém, se kterým se v daleko větší míře potýkalo například The Order 1866. Stále je totiž vyžadována určitá pozornost hráče, aby se nezasekl na jednom místě. Hra sice vede silně za ručičku konstantním zvýrazňováním cesty, ale čas od času je nutné se alespoň drobet zamyslet.

Na poli filmových her si Rise of the Tomb Raider našel tu správnou rovnováhu. Do jisté míry to zachraňují právě vedlejší aktivity, kterými lze příběhové mise plynule vyplňovat. Paradoxně zaujímají daleko více prostoru než hlavní linie, kterou lze projít během několika málo hodin. Vesměs každá z těchto aktivit je jen reinkarnací designérské omáčky, která je v dnešní době přítomná v každé druhé hře – tedy sbírání stovek povalujících se předmětů.

Filatelie

Tyto sběratelské patálie však nemusí být nutně výtkou, když s nimi daná hra umí operovat a šikovně je zabalit do smysluplné motivace. V tomto případě plní Tomb Raider úlohu tak napůl. Některé předměty jsou pěknou výplní okolní atmosféry, jako hledání historický dokumentů, relikvií, překlady monumentů a tajemné kobky. Stejně tak ovšem nabízí řadu předmětů, které je nutné pro kompletní průchod hrou sesbírat jen proto, že je tam někdo dal, aniž by přinášely hráči nějakou přidanou hodnotu.

Historické dokumenty a relikvie mohou být zajímavé pro hráče, kteří se rádi věnují příběhu více do hloubky. Překlady monumentů sice probíhají automaticky na základě Lařiných znalostí daného jazyka, ale také občas poodhalí něco bližšího. A tajemné kobky jsou alfou omegou série, které ani v novém díle nezklamou.

Správná Lara pro pírko i do kobky skočí

Jestli si Tomb Raider něčím vysloužil své jméno, tak jsou to právě kobky. Těch se sice ve hře nachází pouze devět, ale zdaleka se jedná o nejzajímavější vedlejší aktivitu, která v součtu nabízí bohatší herní zážitek, než kinematografií přehlcený hlavní příběh (byť skvěle podaný a vybalancovaný). Každá z nich je svým způsobem unikátní, zajímavá a chytře navržená. Nestačí pouze zmáčknout pár páček, nýbrž popřemýšlet, jak obejít zub času, jenž je zanechal v dezolátním stavu, a k cíli se dostat improvizovanou cestou. 

Během prozkoumávání občas hra vystraší nějakou přestřelkou, které jsou bohužel nejslabším článkem hry, stejně jako tomu bylo v díle minulém. Lara má sice k dispozici celou řadu devastujících možností, ale situace na bojišti je nepřehledná a moc prostoru k zajímavějším a efektivnějším kouskům, než spolehlivé a přesně mířené kulky mezi oči, nenabízí. Zároveň hra lehce upozaďuje stealth přístup, který sice ve hře přítomen je, ale většina pasáží jej nedává na výběr.

Sibiřský ráj to na pohled

Takřka při jakékoliv příležitosti se nový Tomb Raider chvástá úžasnou grafikou, která hru posouvá mezi aktuálně nejkrásnější tituly na trhu. Ať už se jedná o volnou přírodu, skálu, jeskyni či výhled do dáli, každý snímek je hoden uložení. Hra si to navíc moc dobře uvědomuje a hraje si šikovně s kamerou, úhly pohledu, zoomy a různými efekty, zejména těmi světelnými. 

Na závěr se hodí už jen doplnit dvě drobnosti. Nový díl výrazně snížil množství brutálních scén, ve kterých Lara umírá velmi vizuálním a krvavým způsobem. Citlivější hráči se tedy nemusí bát probodnutých/prohryznutých/rozdrcených lebek, krků, očních důlků apod. Místy se podobný záběr objeví, ale zdaleka ne tak šokujícím způsobem.

Dále hra nabízí speciální mód zvaný Expeditions. Přehrané kapitoly si můžete opětovně zahrát v jiných podmínkách, od modifikátorů obtížnosti po srandovní prvky (střílení slepic z luku, velké hlavy, apod). Tento režim obsahuje také mikrotransakce, kdy si za reálné peníze můžete úpravy postupně přikupovat. Vše se ale dá postupně odemknout pravidelným hraním.

Verdikt

Rise of the Tomb Raider navázal na úspěch předchozího dílu a napravil jeho neduhy. S některými dalšími se ovšem vleče dál. Pokud máte rádi akční adventury, ve kterých se hraje na dynamičnost scén (= otloukánka Laru) na občasný úkor herních pasáží, neměli byste litovat.