Sacred patří do kategorie akčních RPG. Žánrově se tedy řadí mezi velikány jako Diablo a Torchlight. Svou cestu započala série v roce 2004. Před šesti lety vyšlo pokračování, které sklidilo poměrně slušná hodnocení. Nyní, v roce 2014, jsme se konečně dočkali regulérního třetího dílu (minulý rok vyšel side-scrolling počin Sacred Citadel), který chce kvalitou předčít své předchůdce.

Sacred 3 lze označit za „tříáčkový“ titul, tedy pouze cenou, protože stačí pár minut v úvodní misi, aby hráč zjistil, že při nákupu udělal osudovou chybu. A bohužel nejde o mýlku v kladném slova smyslu jako při pořízení Dark Souls nebo Volgaar the Viking.

Špatný scénář od začátku do konce

Příběh hry se točí okolo rostoucího zla chtějícího získat jisté Srdce Ancarie, jehož zničením by zanikl svět. Všiváky mohou zastavit jenom čtyři hrdinové čtyř různých ras, kteří se odhodlali spojit se ve víře vítězství. Více klišovitý námět nenajdete. Nezachrání jej ani spousta originálních jmen, za nimiž lze ale stejně vidět to, co u tisícovky jiných RPG před tím. Mnoho vývojářů dotahuje plytký námět a neoriginální příběhovou linku alespoň výpravou děje. Zde nikoliv, ba naopak.

Předěly mezi misemi (k těm se ještě dostaneme) vyplňují hezké artworky, kde hlavní hrdinové svými dialogy posouvají dění kupředu. Celý scénář hru naprosto zabíjí. Texty totiž znějí jako z dětského akčního animovaného seriálu z devadesátých let, na které tehdejší generace vstávala v sobotu v 6:30. Za každou snahu se zde tlačí do popředí béčkový (spíše céčkový a déčkový) humor, který nevyvolává nekontrolovatelný záchvat smíchu, ale jen a pouze nepřítomný výraz zkřivený v nepochopení scénaristických záměrů.

Nejedná se o hru pro předškoláky, proč tedy obsazovali takový „humor“? Pokud chtěli vytvořit vtipnou hříčku, vydali se velmi špatným směrem. Lze garantovat, že za celou dobu hráč nepohne koutky úst. Jako další hřebíček do rakve se počítá fakt, že se tvůrci nedokázali rozhodnout, v jakém duchu se Sacred 3 ponese. Během špatných, vypravěčem namluvených, scén čpí ze zápletky velká vážnost, kterou následně uzdí nějaká nemístná poznámka nehodící se do předchozího znění od něj samotného nebo od postav. A ne, není to vtipné. Ještě že se mohou tyto sekvence přeskočit, kloudných informací se v nich člověk stejně nedopátrá.

V ději se hráči posouvají plněním misí. Žádný otevřený svět. Po každém předělu, kde se odvypráví onen plytký příběh se dostáví 20 minut pekla. Uživatel musí dojít z bodu A do B, vybít všechny nepřátele, kterým se mění pouze skiny (a kolikrát je silnější protivník pouze zvětšeným modelem slabého) a jsou navíc lehce předvídatelní a hloupí. I přes primitivní vzorce chování, se občasně objeví jednotka, která se snaží vyhýbat a taktizovat, ale to jde o výjimku. Na závěr celého toho utrpení dojde na utkání s bossem. Všichni z nich se chovají naprosto stejně, pouze jinak vypadají.

Přímočařeji to již nešlo

Vše se udává ve striktně lineárních oblastech. Jednotlivá náměstíčka plná nepřátel propojují úzké cesty. Chytrý skript zároveň uzavře již vybité prostranství a následující otevře pouze po vyklizení současného bodu. Gameplay se nikdy nemění. Začátek, výprask všemu živému na mapě, čekání na checkpointech, uhýbání před padajícím kamením, ochrana nebo zničení předmětu, silnější tlupa nepřátel, finální souboj, sbírání odměny. Ve vedlejších úkolech se točí jen řezničina a hromadění zlata.

Jedná se o klasického představitele akčního RPG a hack 'n' slash, tedy alespoň papírově. Soubojový systém postrádá dynamičnost a náboj, kterým oplývá konkurence. Sice se zde nachází možnost útoku, prolomení obrany a úhybu, ale jednotlivé části na sebe špatně navazují a nedovolují nějaké širší řetězení komb.

Pokud se těšíte na košatý vývojový strom, máte smůlu. K výběru se nachází čtyři schopnosti pro lehký a další čtyři pro tvrdý úder. V boji se mohou samozřejmě použít jenom právě vybrané dvě možnosti (za tímto omezením zapáchá optimalizace ovládání pro herní ovladač).

Za získané zkušenosti se odemykají levely, jenž následně zpřístupňují nové upgrady. Vybavení a zbroj se vylepšují záhadným, náhodným způsobem samy. Na druhou stranu je velmi pěkné, že povýšení statistik daného předmětu lze rozpoznat i po grafické stránce. Ze skromného minimalistického arzenálu si navíc člověk vystačí s řezidly z počátku hry, protože pro výběr ostatních neexistuje důvod. Svou břitvu nebo luk jde ještě obohatit o duši bojovníka. Opět postačí ty z první úrovně.

Pochybení téměř ve všech směrech

Mezi příběhovými úrovněmi se hráči nabízí nákup lektvarů a štítů. Díky nízké obtížnosti a jejich automatickému obnovení nenalezne tato mechanika prakticky využití. Takovýchto designérských chyb se nachází v Sacred několik. Nákup je možný i v načitací obrazovce, jenže tam se člověk nestihne ani podívat do nabídky produktů.

Neexistuje zde volný svět, jde vybírat pouze ony mise. Uživateli se navíc nabízí možnost rozkliknutí i předposledního místa na mapě (poslední se chytře odkryje až po zdolání předchozího) a odposlechnout si tak téměř konec příběhu bez předchozích spojitostí (ne, že by to tak vadilo). Chcete si zapauzovat hru? Změnit nastavení zobrazování nebo zvuku? Nic se nezastaví, nepřátele se ze svých úkrytů valí dál! Netřeba dalšího komentáře.

Vybalancovat ovládání na myši a klávesnici se moc nepodařilo. Levou páčku na gamepadu se totiž tvůrci pokusili nahradit souhrou WASD a myši. Nejedná se o odlišné řešení od jiných podobných her, ale často bezdůvodně hapruje a je v podání Sacred 3 dosti neintuitivní.

Prozatím to vypadá tak, že dílo propadává ve všech směrech. Na vizuální stránku se naštěstí dá dívat. Vysoký rozpočet umožnil tvorbu detailních 3D modelů a textur ve vysokém rozlišení. Efekty taktéž neurazí. Ne vždy grafika ale potěší. Po konci útrpné řeže během sčítání získaných bodů se objeví avatar hráče. Jedná se o obrázek s nevyhlazenými hranami a s viditelným rastrem. Těžko věřit, že na něco podobného člověk narazí ve hře z roku 2014. Ozvučení a soundtrack patří k průměru. Namluvení postav dopadlo katastrofálně. Herci přehrávají a neuměle používají svůj hlas.

Kooperace nic nezachrání

Rozumtříštící dějovou linku si lze prodloužit díky implementovanému kooperačnímu módu. Ani procházení singleplayerové kampaně s přáteli ale nijak nepřidá hře na kvalitě. Do rozehraného dějství se pouze připojují další postavy. Vše zůstává při starém, jen se navíc na bojišti motá spřátelená duše. Nic víc nečekat.

Od začátku na samý konec trvá Sacred 3 proběhnout na normální obtížnost za necelých deset hodin. Nyní nastává otázka, zda to pokládat za klad či zápor. Delší dobu pobývat v tomto videoherním pekle by totiž mohlo škodit zdraví. Takže subjektivně se jedná vlastně o pozitivní fakt. Objektivně se jedná v tomto žánru o hrubý podprůměr, bohužel.

Verdikt

Sacred 3 mělo vysoké ambice, aby se stalo překvapením tohoto léta. Bohužel šťastný úsměv na tváři nikomu nevykouzlí. Ať se člověk podívá na všechny její aspekty, neuvidí nic, co by jej přimělo ke hraní. Tvůrci si navíc účtují plnou AAA cenu. 

P.S.: Za takovou zlatou tečku považujte pohled na jiné tituly od Keen Games na jejich oficiálních stránkách. Po přečtení seznamu jejich her si lze domyslet, že se Sacred stal pro ně příliš velkým soustem.